Proč to není tak, že čím více jdeme do minulosti, tím primitivnější civilizace nacházíme? Máme zde přeci pyramidy, dokonale postavené monumentální chrámy, rozvaliny megalitických staveb, stále patrné pozůstatky rozvinutých dávných velkoměst, zkrátka nepochybné známky vyspělých kultur.
Kultur přitom jedinečných a v mnoha ohledech fascinujících, přitom v lecčems jiných než ty, které známe z historie. Velmi málo se píše o civilizacích, které zde byly před nástupem těch současných.
Řím vyrostl podrobením si jemu předcházejících kultur, Přemyslovci ovládli Čechy, které nebyly prázdné, nýbrž byla zde velká říše s dlouhou tradicí a před ní jiné, starší. Současný Egypt nemá nic společného s dávnou kulturou, která byla před tisíciletími zcela zničena Araby a obsazena cizím národem.
Tak se stalo všude a staré vědění bylo určeno k zahlazení a zapomenutí. Dějiny začínáme až od nástupu ukořisťovatelů tohoto dědictví, přitom jejich příchodem se civilizační úroveň snížila a až časem po navázání na předchozí začalo docházet k vývoji.
Obrázek o zaniklé historii si můžeme učinit jen stěží, přesto však přeci. Zůstaly nám ruiny kamenných staveb svědčící o vkusu a citu pro krásu, estetiku a harmonickou geometrii. Zachovaly se i malby znázorňující krásné postavy mužů a zejména žen, v podobě bohyň. Typickými motivy jsou také příroda, různá zvířata, rostliny.
Podle vykreslených scenérií se ukazuje, že dávní lidé žili pohodlné životy v dostatku všeho, co činí život příjemným, věnovali se hrám, hudbě, tanci a milování. Základním středobodem těchto dávných civilizací je žena.
Je to patrné na nesčetných zpodobeních ženy v kameni, v sochách, soškách, malbách. Válka se zdá, že byla tehdy neznámá, nebo výjimečná, protože válečných výjevů z dob před naší érou k možnému překvapení moc není, pokud vůbec nějaké.
Život v radosti a radost do života
Všechny zachovalé památky jakoby oslavovaly život a radost z něj. Krásu, přírodu a člověka, úctu k mateřství. Svým způsobem je tento životní postoj nekonečně vzdálen naší hrubé středověké mentalitě, v některých ohledech se dá říci, že tito prapředci byli duševně mnohem vyspělejší.
Za jejich existence byl Egypt rozkvetlou zahradou, zatímco dnes je nehostinnou pouští bez života. Země Evropy byly pokryty rozsáhlými lesy naplněnými bohatostí zvěře.
Existovaly zřejmě nějaké formy chrámů a posvátných míst, nejčastěji situované na vrších kopců, jak to známe z našich českých oppid a nejstarších sídlišť. Z akropole nacházející se na jejich nejvyšším místě byl vždy krásný rozhled do okolní krajiny.
Stavby, zejména sakrální a významné, měly většinou kruhový tvar, stejně tak celá sídliště nebo posvátné okrsky byly kruhového tvaru. Používanými stavebními prvky byly velké kamenné bloky a dřevo.
Můžeme se domnívat, že stavby mohly být i velmi velké, nápaditě strukturované a barevně pomalované, ozdobené sochami.
Jednalo se jistě o civilizace převážně zemědělské, technika se tehdy téměř nepoužívala, alespoň co známe. Z kovů nejčastěji zlato, dále bronz, stříbro.
Měli nějaké formy písma, avšak známky vědy nebo rozvinuté literatury se nezachovaly.
Víme, že lidé velmi dbali na krásu, protože byly nalezeny nesčetné šperky, náušnice, sponky, zrcátka. Rádi se barevně a jednoduše oblékali. V teplých krajinách téměř oblečení nenosili. Dá se říci, že si uměli užívat života.
Bohužel tyto dávné národy podlehly pod nájezdy hord agresivnějších ambiciózních mladých národů, které dávná místa, města a sídla obsadily, zničily, nebo si je uzpůsobily svým představám, jak trvá dodnes.
Doufejme, že se bude aktivněji pokračovat ve vykopávkách a rekonstrukci těchto civilizací pokrývajících po milénia celou Evropu, Asii a Blízký Východ. Výsledky mohou být překvapující. Každopádně se dozvíme více o sobě, našich kořenech a naší historii.
O dávných civilizacích by se dalo napsat mnohem více a budu rád, když sami doplníte toto krátké pojednání dalšími fakty a souvislostmi.