Soudobá věda již dospěla k závěrům, že v podstatě hmota jako taková v té podobě, jak ji běžně vnímáme, neexistuje. Při pokračujícím dělení hmoty na stále menší části vědci došli k názoru, že soudobou vědou detekované částice jsou svou podstatou zářením (vlněním) o určité frekvenci, tj. energií. V současných snahách o vytvoření teorie všeho se zrodila hypotéza (velmi zjednodušeně řečeno), že vše se skládá z jednorozměrných superstrun, které podle toho, jakým způsobem vibrují, jsou tou, či onou částicí.

Před sto lety se v německém městě Karlsruhe sešla dosti početná společnost, aby si poslechla přednášku na téma praktického cvičení v myšlení. Proslavil ji dr. Rudolf Steiner, jednatel antropozofické společnosti, která se všude ve světě utěšeně rozrůstala, a zakladatel Waldorfských škol, které existují až dodnes. Rudolf Steiner, tehdy světově významná osobnost, je dnes uchován v podvědomí lidí spíše díky své druhé záslužné činnosti; ve zmíněné přednášce však seznamuje veřejnost se svými názory na poli výcviku myšlení.

Tento zdánlivý logický rozpor je známé středověké teologické dilema, podobné tomu sporu, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Tehdejší teologové nakonec dospěli k závěru, že Bůh jako vševědoucí ví, kdo a jak se rozhodne, a tím kdo dojde nakonec ke spáse. Z tohoto závěru odvodili předurčení výsledku života každého jednotlivého člověka. Martin Luther nakonec tuto dnes již nezralou úvahu dokončil svým známým doporučením: "Hřeš, jak chceš, jenom věř!" Dostal jsem otázku na toto dilema od jednoho hledajícího. Jak bych prý na něj odpověděl dnes, v době logiky a rozumu. Že prý se mu zdá, že princip svobodné vůle člověka je neslučitelný buď s existencí Boha, nebo jeho vševědoucností. Pochopil jsem jeho otázku jako pěkně provokující výzvu, a proto se pokusím na ni odpovědět. Dívat se ale budu přitom do záře Světla. Čtenáři mne mohou kontrolovat.

Za poslední století byla odvezena a lesní těžbou zničena více než polovina z rozlohy Kounovských kamenných řad na Lounsku. Podobně dopadly i megalitické kamenné řady u blízkých Nečemic. Najdete je shrnuté na hromadách na okraji nové lesní výsadby. Trhavinami byly rozstříleny všechny mnohatunové kamenné objekty u Klučku na Žatecku a úlomky megalitů skončily v okolních stržích. Pravěké menhiry nad obcí Železná u Měcholup, dosahující délky až čtyř metrů, byly odstraněny těžkou technikou, aby nepřekážely při obdělávání polí. Jen několik příkladů z nejznámějších míst, kde se ještě i dnes můžeme na našem území setkávat se zbytky původních megalitických monumentálních kamenných staveb pravěku.