Známe svoji budoucnost? Víme, co bude zítra, co nás potká za týden, za pět či za padesát let? Čekají nás pěkné věci, nebo se spíš budoucnosti máme bát? Pan Karel Kříž (www.stromyazivot.cz) o slově budoucnost říká, že je složeno ze slov dvou – a to: bude ctnost. Budoucnost = bude ctnost. V budoucnosti podle něho bude ctnost… A pan Jan Konfršt (www.povidanisjanem.cz) budoucnost popisuje slovy: Není možné nedojít neboli dojít k lepším věcem, nežli jaké žijeme teď. Časem dojdeme všichni. Neexistuje nikdo, kdo by k lepším věcem v budoucnosti nedošel…

Pocházím z malého města, kde se hodně hledělo na to, aby všechno bylo tak, jak má být. Oko veřejnosti dohlíželo, aby byl na Vánoce kapr a povinných dvanáct druhů cukroví, aby se ve druhém ročníku střední školy šlo do tanečních apod.

Když mělo vyjít druhé české vydání knihy Eduarda Petišky Staré řecké báje a pověsti, bylo na poslední chvíli zakázáno. Přitom první vydání znamenalo úspěch, jaký, dle pamětníků, se nepamatoval. Fronta stála od tehdejšího knihkupectví na Národní třídě až k Vltavě. Přesto na udání byla kniha v druhém vydání vyřazena z plánu, sazba zrušena... Proč? Protože prý šíří v lidech víru v bohy.

Myslím, že starý Zeus na Olympu zajásal, …pokud se dozvěděl, co se v daleké zemi za Alpami děje: jaká to musela být radost, zadostiučinění. Ještě se našel někdo, kdo v něj věří, kdo se ho obává, považuje ho za mocného, nebezpečného. Letos jsem to vyprávěl v interview a napadlo mě: šlo vlastně o srážku autorit. Srážku "zbožšťované" komunistické autority se starou "zbožštělou" autoritou starověkého světa.

Švejk by se zasmál. Bretschneider by udal. A nadporučík Lukáš by asi řekl: "Klidně si věřme, že na Olympu nejsou bozi… ale nikomu to nemusíme říkat." V lidech je nesmírná potřeba autority. Když nemá člověk skutečnou autoritu, může i šílet… Může zbožňovat vycpaného papouška jako postava z Flaubertovy povídky. Může zbožšťovat Stalina, Hitlera, UFO…

Nabízí se tolik autorit, kolik snad nikdy… Na ulicích chodí lidé "v prostěradlech", rozdávají cukrátka a prodávají knihy o kultu, hlásají se ty i ony nauky… Onehdy jsem potkal mladíka, nabízel mi "metafyzickou" brožurku.

"O čem to je?" zeptal jsem se.

"Já to ani pořádně nečetl."

"Tak proč to prodáváte?"

"Víte, já tomu, co se tam píše, moc nerozumím, tak si říkám, že to bude hodně chytrý," řekl s dojemnou, bezelstnou upřímností…

Uvažuje se, jak tolik Němců mohlo podlehnout názorům Hitlerova Mein Kampfu, zřejmě největšímu bestselleru německé literatury dvacátého století. Dumá se, jak tolik modelů, bůžků, idolů, celebrit dnes může ovlivňovat davy obdivovatelů. Není ten důvod prostý? Není tím důvodem, co mi řekl prodavač oné knihy? A že si oni okouzlení obdivovatelé myslí, … právě proto, že nepochopili a nerozumí, čemu věří…, že to musí být cosi úžasného, neuvěřitelně nádherného…?...

Tajemství jsou krásná.

Tajemství mohou nést poznání…

Ale nevědomost – nevědomost ještě není tajemstvím…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2012.