Plavala jsem asi padesát metrů pod hladinou. Věděla jsem, že se člověk nemá potápět sám, ale byla jsem dobrá potápěčka, a tak jsem se toho odvážila. Proud nebyl nijak silný a voda byla tak teploučká, průzračná a lákavá.

V malé venkovské škole se topilo ve starodávných kovových kamnech. Jeden z žáků měl vždy za úkol přijít do školy dřív a ještě před příchodem spolužáků a pana učitele ve třídě zatopit. Jednoho dne ráno ale našli školu v plamenech. Malého chlapce, který měl zatopit, se jim podařilo vytáhnout ze sálající budovy v bezvědomí, víc mrtvého než živého. Měl těžké popáleniny dolní poloviny těla, a tak ho odvezli do místní nemocnice.

Tento příběh jsme si poprvé četli na začátku kurzu nazvaného "Milionové fórum", na kterém se účastníci měli naučit, jak zvýšit svůj příjem řádově na milion dolarů ročně. Záhy jsme došli ke zjištění, že se lidé uzavírají do jakéhosi bludného kruhu, v němž sice vyvíjejí čím dál větší úsilí, ale nikoli čím dál chytřeji. Jen větší snaha vždycky nestačí. Někdy je třeba udělat něco radikálně odlišného, abychom dosáhli většího úspěchu. Musíme rozbít vězení svých schémat, vymanit se ze železné košile svých zvyků a pohodlí.

Největší současná obchodnice se na vás nebude zlobit, když ji oslovíte "děvče". Markita Andrewsová totiž vydělala přes osmdesát tisíc dolarů prodejem skautských sušenek. S prodejem začala, když jí bylo sedm let. Ostýchavá a stydlivá Markita se po škole vydávala ode dveří ke dveřím s nákladem sušenek a ve třinácti letech, když odhalila tajemství prodeje, z ní už byla na slovo vzatá a ostřílená obchodnice.