Podivuhodná galerie tajemství

PhDr. Martin Petiška

Pokud se člověk zabývá životopisy slavných lidí minulosti a životy slavných lidí současnosti, nachází v jejich životech události, které se vymykají logice. Takové události se nacházejí ale i v životech lidí, kteří nejsou proslulí. Ovšem u nich nebývají zpravidla zdokumentovány. A pokud se někdo pokusí pečlivě zpracovávat tajemství, jako kdysi Camille Flammarion, nepůsobí to dnes příliš bizarně?

Zdá se, že schopnost nahlížet "za oponu" přítomnosti je čímsi, co není, přes všechny pokusy, vysvětlitelné... A nevysvětlitelná asi prozatím zůstane. I když se o vysvětlení lidé snaží po tisíciletí.

Z bezpočtu příkladů toho, jak "andělé strážní", "náhoda" nebo "osud" dokážou chránit ty, na které čeká nějaký úkol, se dá vybrat na celou knížku. Mohla by se jmenovat "Galerie tajemství". Můžeme se zaměřit jenom na jednu dobu, vypjatý čas spojený s vrcholnými představiteli obou bojujících stran druhé světové války. Charles de Gaulle byl proslulý tím, jak unikal atentátům. Ale jsou i události, které nejsou v obecném povědomí. Winston Churchill měl například, jak se vypráví, za války poradu. Náhle vstal a odešel do kuchyně. Vyzval personál, aby opustil kuchyni a odebral se do krytu. On se vrátil ke své společnosti a pokračoval v jednání. Náhlý výbuch po chvíli ohlušil jeho hosty. Dům dostal zásah pumou a ta část, ve které měl kuchyň, byla zničená. A část domu, ve které státník seděl, zůstala nezasažena. Jak mohl "věštit"? Jeho protivník Adolf Hitler byl proslulý podobným tušením nebezpečí. A podobnou "souhrou náhod". Jmenujme aspoň jeden z jeho podivných a nejznámějších projevů jasnozření: uvádí se, že při jedné letecké přehlídce odešel z tribuny, do které zanedlouho narazilo letadlo. "Celebrity" mají své chvíle záchrany zdokumentovány. Ale "andělé strážní" chrání své svěřené bytosti pomocí tušení, předtuch, pomocí náhod i dnes.

Žena, která měla letět ve vládní delegaci polských hodnostářů na připomínku Katyně, nevěděla, proč na poslední chvíli zatelefonovala a oznámila, že nikam neletí. Nevěděla, proč ráno změnila rozhodnutí. Ale proto neuhořela. Nezahynula při pověstném pádu letadla. Co dodat? Prostě... neletěla. Přežila. Při komentování pádu malajského letadla nad Ukrajinou jsme se mohli dočíst o člověku, který na poslední chvíli také náhle změnil plán a letadlem neodlétl. Proč?

Lidí, kteří unikli "náhodou" neštěstí, je tolik. Dalo by se hovořit o "řádu náhod". Jasnovidném řádu.

O systému, který je nevyzpytatelný, nedá se vědecky podchytit. Prozatím...? Má matka snídala. Náhle vstala, odešla z pokoje. Já byl v jiném pokoji a zaslechl hrůzné rachocení. Strop v pokoji, kde matka snídala, se zřítil. Z neznámých důvodů, jaké nepojmenoval ani náš známý architekt, se zkušenostmi se zřícením domů při bombardování v Jugoslávii... Stačilo, aby maminka odešla o třicet vteřin později a... Trvají v lidských duších zbytky schopností z dob, kdy tyto schopnosti byly podmínkou přežití? Aby se homo sapiens dožil této doby, nestal se vyhynulou kuriozitou jako trilobiti?

Anděl strážný může být i pro ateistu metaforou tajuplné moci, která nepřestává bdít... Anděl strážný může být i pro ateistu velkým symbolem naděje. Za studií jsem šel během oblevypražskou ulicí a náhle jsem ucítil, že se musím zastavit. Proč? Zastavil jsem se a připadal si hloupě. Jestli mě někdo vidí, jak tu stojím, co si myslí? Nebyly ještě mobily, abych mohl předstírat telefonování. Stojím, čekám. Ze střechy přede mnou sjela obrovská lavina tajícího sněhu a suti, žuchla kus ode mě. Kdybych se nezastavil, nenapsal bych dnes tenhle článek. Jedna struna života by se přetrhla. Unikl jsem. Proč jsem se zastavil? Nevím. Ale vím: posmívat se tajemstvím není projev bystrosti. Člověk se tak dlouho směje, až zjistí, že byl směšný...

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2015.