"V ideálním světě by akciové trhy spadly o dalších 70 nebo 80 procent a odpovídající část našich bank by zavřela krám. Ano, nezaměstnanost by narostla mimo jiné o stovky tisíc kdysi dobře placených bankéřů, ale alespoň by přestali bohatnout na náš úkor. Bylo by třeba postarat se nezaměstnaným o živobytí, ale v důsledku by nás to vyšlo levněji, než když budeme nadále podporovat luxusní podmínky, ve kterých teď žijí," tvrdí Douglas Rushkoff – spisovatel, učitel a dokumentarista, který se zabývá tím, jak vznikají a jakým způsobem se navzájem ovlivňují hodnoty různých kultur a institucí.

MUDr. Jiří Benda vystudoval stomatologii na Fakultě všeobecného lékařství, poté postupně složil atestace 1. a 2. stupně v oboru stomatologie. Absolvoval výcvikové kurzy rozvoje osobnosti člověka, rodinné konstelace a kraniosakrální terapie. Spolupracoval s MUDr. Lupičevem a MUDr. Jonášem v oboru EAVL a celostní medicíny. V poslední době se věnuje diagnóze z dutiny ústní a detoxikaci organizmu od těžkých kovů, používá biokompatibilní materiály.

Obohacení, nebo ochuzení

V kontaktu s lidmi: ke kontrole může posloužit jednoduché hledisko – zkusit si, nakolik se z té které nálady dokážeme ztišit a uvnitřnit, jak blízko či naopak daleko jsme modlitbě, tedy jsmeli jí příliš bezuzdně vzdálení, nebo ne. Neznamená to mluvit a myslet bezkrevně, uťápnutě... Tak si člověk časem najde a rozezná sám, má-li to trochu na zřeteli, co ho příliš zakaluje a co je čisté veselí. Samozřejmě, že mnohem snáze se upadá do nekontrolovaných nálad v kontaktu s těmi, kteří mají bujaře aktivní cítění (auru), tedy kteří cosi vyšlehují bezuzdně, a ono je to pro nás nakažlivé. Může to být třeba ten navenek nejveselejší hovor.

V poslední době o nich čteme i slyšíme stále častěji. Jaké vlastně jsou? Jsou nezvladatelné a hyperaktivní? Prepotentní jedinci, nad nimiž si rodiče a učitelé někdy zoufají? Nebo naopak malí podivíni a introverti nadaní mimořádnými schopnostmi v některých oblastech, ale neschopní soustředit se na prosté úkony, zcela běžné pro jejich vrstevníky? Je třeba vycházet jim maximálně vstříc a nalézat s nimi společnou řeč, nebo je nutné naučit je za každou cenu aspoň základní kázni, mají-li v běžném životě normálně fungovat?

Pojem "nezávislost" je dnes skloňován ve všech pádech. Národní a politická nezávislost, finanční a mediální nezávislost, nezávislost jako alternativa k pevnému pracovnímu poměru atd. Tento nový názorový trend se však netýká pouze širších společenských jevů, nýbrž čím dál více proniká také do života jednotlivce. Toužíme být nezávislí na svých rodičích, partnerech a známých, na svých vlastních touhách a potřebách a v extrémních případech i na tom, k čemu se nás pokouší jemně a nezaujatě nasměrovat naše duše. V honbě za tímto bláhovým ideálem pak snadno přehlédneme hranici, kde se nezávislost mění v osamělost.