Proč se politika ústupků, dokonce i ve jménu křesťanské lásky, může pro manželství ukázat osudnou? Tak jako batolata a děti v pubertě útočí na autoritu svých rodičů jenom proto, aby si prověřily jejich se bejistotu a odvahu, manželé někdy dělají totéž. Stejně jako děti chtějí pocítit bezpečí láskyplné kázně, která stanoví, "kam až mohou zajít". V takto určených hranicích nacházejí bezpečné útočiště lidé všeho věku. Co se stane, když rodič selže v reakci na neustálé výzvy svého dítěte? Ztrácí u něho úctu. Dítě v tom případě začne mít jednak pocit, že rodič nemá nárok na jeho úctu, ale zároveň v jejich vzájemném vztahu vnímá i nedostatek lásky. Ryzí láska vyžaduje v okamžicích krize neoblomnost. U dospělých to platí úplně stejně.

Nevím, jak vy, ale já mám dojem, že se s ženskými časopisy v poslední době roztrhl pytel. Občas si nějaký koupím, do několika z nich píšu, a proto mi posílají autorské výtisky, takže si pyšně říkám, že mám přehled a vím, co je opravdu "in". Když však čtete tři až čtyři časopisy měsíčně, přijdete na to, že jsou v podstatě všechny stejné. Výjimkou jsou snad jen ty, které jsou věnovány jídlu, ale v nich zase platí, že se červen věnuje jahodám a říjen zvěřině, takže i tam je o pravé překvapení nouze. Když si vzpomenu na to, co se v poslední době probírá ze všech stran, je hlavně odlišnost mezi mužem a ženou – ne fyzická, ale ta, která charakterizuje svébytné myšlení každého pohlaví.

Už od dávných časů varují moudří rádcové a velcí učitelé před nebezpečím, jež s sebou přináší lehkomyslné odsuzování druhých. Přesto se většina lidí této neřesti stále oddává. Nedokáží odlišit spravedlivou a opodstatněnou kritiku od primitivního odsuzování a nechápou, že svým jednáním způsobují nenapravitelné škody nejen tomu, koho odsuzují, ale především sami sobě.

S Frankiem jsem se seznámila toho dne, kdy jsem vstoupila jako nezkušená učitelská praktikantka do jeho šesté třídy. Srdce mi bilo až v krku a kolena se mi třásla. Dva roky předtím jsem vypomáhala v mateřské škole a rozhodla jsem se jít na pedagogickou fakultu. Frankie se nedal tak lehce přehlédnout. Seděl až vzadu, zakloněný na židli, s nohama na lavici. Šaty měl zašpiněné od bláta, což byl ve sněhem zapadlém kanadském Winnipegu, kde nikdo neviděl bláto už několik měsíců, hotový husarský kousek. Jeho vlasy pěkně dlouho nepřisly do styku s hřebenem a pohled v očích říkal: "Jen si zkus něco mě naučit!"