Nora Chvojková
foto - archiv Lucie Bílé

Vaše dvě písničky z 80. a 90. let jsou o ptáku Fénixovi či Ohniváku. Zpívá se v nich nejen o vstávání z popela, o naději, lásce, ale i o samotě, smrti, bolesti. Jsou vám blízké i dnes?

Jsou o životě, a čím víc život poznávám, tím jsou mi tato slova bližší. Možná jsem byla kdysi naivnější, ale i tehdy jsem se nenechala jen tak něčím odradit; ani svými neúspěchy, ani radami okolí - vzdej to.  Pokaždé jsem se po nějakém kotrmelci rychle vzpamatovala a letěla dál, to mi zůstalo dodnes.

Rozhovor s Janem Čenským

Pro Phoenix připravila a s panem Čenským hovořila Dr. Nora Chvojková, nakladatelství SVÍTÁNÍ plus, s.r.o., www.svitani.eu

Máte bohatou slovní zásobu, hovoříte spisovnou češtinou. Přečetl jste hodně knížek a čtete i dnes rád?

Za tuto otázku děkuji. Já jsem totiž s knížkami vyrůstal, jsem ještě ze "staré školy". Můj otec přednášel na stavební fakultě ČVUT a byl hodně sečtělý, také maminka velmi ráda četla a já žil mezi Čapkem, Seifertem, Nezvalem, v knihovně u rodičů máme celou světovku... Dvakrát jsme se s rodiči stěhovali a pokaždé to kvůli množství knih byla skoro katastrofa. První, co pak zaplnilo náš nový byt, byly knihy. Jako kluk jsem četl hlavně Foglara, hodně mě ovlivnil. Můj autor je Ota Pavel, asi i proto, že oba rodiče byli a jsou členy klubu Oty Pavla. Líbí se mi čeština ve správné, spisovné podobě. Jsem zastáncem toho, že na veřejnosti by se mělo mluvit hezky česky, že člověk může být prostý, ale nesmí být sprostý. Pan Karel Čapek by se v hrobě obracel, kdyby slyšel některé dnešní moderátory soukromých rádií.