Našinec si těžko dovede představit, že na zemi existují rozsáhlé oblasti i města, kam se dostane jen letadlem nebo lodí. K takovým místům patří povodí Amazonky, známé jako Selva Amazonica, zabírající velkou část území Peru, Brazílie i Kolumbie. Už při pohledu z letadla člověk pochopí, že to jsou plíce naší planety, které zajišťují tak důležitý kyslík pro lidstvo. Zdánlivě nekonečné moře zeleně protkané žílami potůčků a řek, spojujících se posléze v jednu velkou tepnu, kterou je tok největší řeky světa, Amazonky, dosahující celkové délky 7 062 km. Její povodí měří 7 180 000 km čtverečních. Amazonský deštný prales představuje genetickou rezervu fauny a flóry Země. Hustá zelená džungle je domovem indiánských kmenů stále příliš nedotčených civilizací. A tak není divu, že Amazonie je lákavým cílem cestovatelů, misionářů i dobrodruhů.

Tak jako planeta působí nejsilněji, je-li ve "svém" znamení, se kterým koreluje (Slunce ve Lvu apod.), našla Praha až po získání české samostatnosti v roce 1918, kdy se stala hlavním městem "své" země (resp. většího slovanského území včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi), své nejvlastnější okolí.

V severní části Atlantského oceánu leží poblíž polárního kruhu ostrov, který má led ve svém jménu. Přesto je obýván už od 8. století díky teplému Severoatlantskému proudu, omývajícímu jeho západní břehy. Prvních sto let byl útočištěm irských mnichů, které pak však vytlačili norští Vikingové.

Stará sága vypráví, že roku 874 připlul k ostrovu první norský osadník Ingolfur Arnarsson, vhodil do vody podle vikingského zvyku zárubeň opuštěného domu a v místě, kde ji moře vyplavilo, založil svůj nový domov. Dnes se tam rozkládá hlavní město Islandu, stosedmdesátitisícový Reykjavík, kde žijí téměř dvě třetiny obyvatel země. Vedle prezidentského paláce Bessastadir se návštěvníkům ukazuje vila Hofdi, místo vrcholného summitu prezidentů Reagana s Gorbačovem, jímž se Island zapsal do moderních dějin světa svým příspěvkem k ukončení neblahých let studené války.

Na ostrově je devadesát letišť. Pro nás je zajímavější, že kolem celého pobřeží se jako spojovací nit vine silnice č. 1, mnohde prašná, ale přece jen po delší část roku sjízdná. Islanďané se po ní vydávají v terénních autech do městeček, rozesetých podél mořských fjordů a farem, dřímajících uprostřed zelených luk bez stromů. Každá rodina má svůj dům, jemuž dodá barvu některá z květin. Najdeme tu domky zářivě žluté, modré, zelené, fialové i bílé, takže obydlená severská krajina nevyhlíží smutně. Místem společenského setkávání jsou bělostné kostelíky, kterých je na venkově více než hostinců. Ty nejhezčí jsou kryty drnovou střechou, která zjara připomíná rozkvetlý palouk, jiné vysílají k temné modři nebes svou modernistickou okázalost. 93 % Islanďanů se hlásí k luteránství, i když život zejména v hlavním městě není prudérní.

Bohatá geotermální síla země se spoutává, aby přinesla teplo do domovů, vyhřívala chodníky, dala růst ovoci a zelenině ve sklenících a dopřála lidem radost z koupání v termálních koupalištích. Velkou atrakcí je Modrá laguna, vzdálená 40 minut autem z Reykjavíku. Koupání v minerální vodě, teplé 36 až 39 stupňů Celsia, navíc v kotli bizarních lávových stěn, připadá člověku jako sen.

Divy přírody

V době severského léta, od konce června do půli září, přijíždějí turisté z celého světa, aby obdivovali mohutnost ledovců, tříšť vodopádů i sílu nevyhaslých sopek a gejzírů. Za nocí pak s rozechvěním přijímají vesmírná poselství pulzující polární záře. Pojďme sem také nahlédnout:

Králem islandských ledovců je Vatnajökull, který je svou rozlohou 8400 kilometrů čtverečních největším ledovcem mimo polární svět. Nejeden odvážlivec nazuje železné mačky, aby vyzkoušel jeho hladký povrch. Dobrý přístup je z kempu v národním parku Skaftafell. Ale pozor na trhliny! Doporučuje se využít služeb místních průvodců. Pod ledovcem se skrývá doutnající sopka. Její uvolněná energie dala vznik pohádkové řece Jökulsa, která z ledovce vytéká. Průzračná voda přejímá do svého proudu obrovské kry, odlamující se s nebývalým rachotem. Pasažéři obojživelného plavidla, kteří tudy projíždějí a přihlížejí velkolepému přírodnímu divadlu, jenom žasnou.

S příchodem jara napájí voda z tajících ledovců stovky vodopádů. K nejznámějším patří Gullfoss - Zlatý vodopád. Zrodil se na řece Hvítá před koncem poslední doby ledové. Jeho kaňon je dlouhý 2,5 km a dosahuje hloubky 70 m. Dva obrovské schody ho rozdělují do dvou samostatných vodopádů. Voda se tříští, bublá, vaří a vzdouvá tak, že ve chvíli je každý divák mokrý. V 19. století se objevila snaha tuto sílu spoutat do vodní elektrárny. Majitel pozemku souhlasil s odprodejem, jeho dcera Sigrídur však vyhrožovala, že raději skočí do vodopádu, než by svolila s jeho prodejem. Tím ho zachránila a sama se pak dožila 87 let. Její oči už natrvalo shlížejí z kamenného památníku na krásu tříštivých zlatých vod.

Nedaleko Gullfossu leží oblast gejzírů. Voda horká 100 – 250 stupňů Celsia tu tryská do závratné výšky, provázená sloupem horkých par. Vypadá to, jako kdybyste se octli v divotvorné kuchyni. Na nevelké ploše 3 km čtverečních vyvěrá z útrob země s větší či menší pravidelností pět mohutných gejzírů. Nejznámější je osmdesátimetrový Velký Geysir, který dal jméno všem tryskajícím geotermálním pramenům. Bohužel už předvádí svou sílu jen zřídka. Zato pětatřicetimetrový Strokur vyšle vodní sloup do výše každých pět až deset minut, a tak je nejobdivovanější.

Sněmování na posvátné pláni

Nejstarším islandským národním parkem Thingvellir probíhá tektonický zlom mezi Evropou a Amerikou. Zemské desky se tu ročně rozcházejí o několik milimetrů. Thingvellirské riftové údolí, ležící na břehu jezera stejného jména, je pro Islanďany posvátné. Na takzvané Sněmovní pláni se zde roku 930 sešel první demokraticky volený parlament světa, zvaný Althingi, a u skály Zákonů vyhlašovali představitelé lidu nové zákony i výsledky soudních sporů. Právě tady byla také 7. června 1944 vyhlášena Islandská republika. Z vyhlídkové skály může návštěvník svým pohledem obejmout celý památný prostor. V jeho středu stojí dnes kostel a pět domků v tradičním islandském stylu. Opodál na stožáru nepřetržitě vlaje islandská státní vlajka - symbol svobody a statečnosti hrdého severského národa.

Rady na cestu:

Na Island se dostanete lodí nebo letadlem. Kdo zvolí dobrodružnější plavbu, musí počítat s divokými vlnami severního Atlantiku a hrozbou mořské nemoci.

Češi tu většinou stanují v kempech i ve volné přírodě. Hotel přijde na 3500 až 6500 Kč za noc.

Nakupuje se v supermarketech, kde je dobrým zvykem, stejně jako v bankách, pohostit zákazníka šálkem kávy zdarma. Úřední řečí je islandština, dobře se domluvíte anglicky.

Turistům slouží informační střediska s množstvím bezplatných materiálů. Hlavní je v Reykjavíku na Bankastraeti 2.

Populární je agroturistika s jízdou na koni a rybolov. Island je příkladně bezpečná zem, policistu téměř nezahlédnete.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2012.

Anuradhapura vstoupila do historie Sri Lanky jako hlavní město sinhálského království už v roce 380 př. Kr. za panování krále Pandukabhaya. Celkem devadesát vládců zde potom zanechalo své nesmazatelné stopy v podobě paláců, klášterů a svatyň, které se v proměnách času podivuhodně zachovaly, i když se tudy přehnaly mnohé vojenské invaze ze sousední Indie.