Aneb o záplavách, skřítkovi Kubíčkovi a naší meditaci

Podle Václava Cílka budou v dalších letech horší záplavy, než byla ta poslední, červnová. Asi má pravdu. Zatím mu všecko vyšlo. Snad tím, že nepředvádí sebevědomě žádný jasnovid, ale logicky přemýšlí. Kdysi řekl v televizi, že to nejhlavnější, co nám chybí, je LASKAVOST.

Ďábly, čerty a jinými pohádkovými bytostmi se to u nás jen hemžilo ještě počátkem minulého století. To až naše přetechnizovaná doba je vyhnala z našeho života, takže je nalézáme jen v záznamech a k nim se pojících legendách. Souvislost pověstí s fakty dějin bývá někdy docela zajímavá. Tak je tomu i u několika vyprávění o působení pekelných bytostí v Praze, i když třeba vznikla jen v něčí fantazii.

Když se otec vrací do vlasti a zakládá se nová Československá republika, je Alici skoro čtyřicet let. Dnes by to byla doba, kdy by mohla klidně uvažovat, když už ne o mateřství, tak alespoň o partnerství a naplnění svého soukromého života.

Probuzená minulost

Za posledních padesát tisíc let jsme prý měli osm stovek předků, tvrdí vědci. Šest set padesát vycházelo a vracelo se do jeskyní a příbytků jim podobných. Teprve však o posledních asi sto generací je možno najít písemné zprávy. Dědičné geny těchto předků je síť, kterou nikdo nepřetrhá ani nezničí. Průběh celého našeho života je pak ovlivněn prolínáním činitelů zevního prostředí a dědičností. Vrozené geny čekají jen na svoji příležitost, kterou jim poskytne jejich nositel a zevní prostředí, zda kdy, kde a jak se prosadí.

Byl jsem vysokoškolsky "vzdělán" odborníky s typem myšlení Sisyfos. Moje překvapení po nástupu do praxe v roce 1963 spočívalo v tom, že jsem začal zjišťovat, že celá realita ne zcela běží podle "vědeckého světového názoru".