"Úspěch je stav mysli." Joyce Brothers

Česko-německé vztahy jsou indikátorem správnosti směrování. Proč? Protože jsou indikátorem kvality vztahů velkého a malého národa za stavu, kdy ten velký (N) má dějinný sklon k mocenskému řešení názorových rozporů a malý (Č) je typický nestabilitou názorů. Jejich vztahy tím odrážejí, jako taková pokusná zkumavka, průběh evropského sjednocování, neboť je to proces sžívání se německé početní a ekonomické převahy s evropskou rozmanitostí a různorodostí.

Kvilda je naše nejvýše položená obec, ležící celých 1067 metrů nad mořem. Do povědomí lidí se dostala jako místo působení "Krále Šumavy", legendárního převaděče přes naši západní hranici po roce 1945. Převaděč s tímto titulem se však objevil až po uvedení do kin stejnojmenného Kalčíkova filmu na konci 50. let minulého století. Nemohu si odpustit nepoznamenat, že v něm jsou pravdivé jen dvě skutečnosti, a sice že děj se odehrává v šumavské Kvildě a převaděč později používal přezdívku "Kilián". Snad pro úplnost – Rudolf Kalčík pocházel ze Šumavy a měl tedy ke kauze blízko.

Již několik let jsem pravidelným čtenářem PHOENIXu, a tak si myslím, že by čtenáře časopisu mohl zajímat příběh, který se mi nedávno stal.

Životy bez chuti a bez zápachu, šedý průměr jedoucí ve starých kolejích? Každá změna k lepšímu začíná od jednoho člověka, kterého něco pořádného napadne. Zkusme být těmi, kdo o všech příšerných věcech, které se dějí doma i ve světě, vědí, ale nehodlají je akceptovat jako neměnný stav. Věci se začnou z krizových v lepší měnit tehdy, až zvládneme nové mravní stanovisko: uvědomíme si, kam sahají naše možnosti a kam už ne. Co ovlivnit můžeme a na co jsme krátcí.