Ve středu, 30. ledna 2013, se v čínské restauraci Gui Lin v Praze Na Poříčí, konal křest zajímavé knižní novinky z produkce nakladatelství Eminent – Hlas a dech čínské zpěvačky Feng-yün Song, autorky Pavlíny Brzákové.

Asi nevíte, oč se jedná. Jde o papouška z Nového Zélandu, který patří k ohroženému druhu. Přiznám se, že jsem o něm nikdy neslyšela, papoušky nechovám, jsou pro mne vzdálenou exotikou.

První národní volby prezidenta jsou za námi, byly jaké byly, ale přesto jsme se my – Češi, o sobě něco důležitého dozvěděli. A sice to, že nejsme tak slepí, hloupí, omezení a jen konzumní, za jaké nás považuje naše vláda i okolní země, ale že naše jádro je poctivé, moudré, ušlechtilé a právě po takovém vůdci národa toužíme. Jen ještě na osobnost typu paní Táni Fišerové nedozrál čas, ještě musí svoji práci v Čechách udělat člověk Zemanova druhu (pozn. red.).

Je čtvrtek 10. ledna, předvečer prvních "svobodných" prezidentských voleb, a národ sleduje poslední televizní debatu všech kandidátů. Na pódiu před moderátorem Moravcem stojí a mluví devět kandidátů a je to úžas budící pohled. Devět naprosto odlišných osobností, nelze nalézt dva, kteří by se v základních rysech byť jen trochu podobali. Živý enneagram současnosti národa žijícího v srdci Evropy.

Pořád nevím, kde. Okolo? Ve mně? V povětří? Nevidím nic, co by se vymykalo běžnému nepořádku, hádkám, katastrofám… Vše ve mně i kolem mne je jen kontinuální sklízení minulého a tvoření následků do budoucnosti, kterých nás nikdo nezprostí. Někteří se cítí být pronásledováni jakýmsi bičem roku 2012. Jenže to je normální karmické dění.