Duše, jež zmateně bloudí mezi světy, v zoufalství a opuštěnosti, neboť se jim dosud nepodařilo zbavit se své nevědomosti a svých nedostatků, přicházejí občas za těmi, kteří dosud žijí, aby si vyprosily jejich pomoc, lásku a odpuštění. Ačkoli v nás tyto situace často vzbuzují úzkost a obavy, pokusme se překonat svůj strach a věnujme těm nešťastným bytostem aspoň jednu tichou modlitbu. Několik upřímně míněných slov mnohdy způsobí zázrak, neboť soucit a láska jsou tím pravým klíčem, který otevírá bránu k blaženosti a vykoupení.

Buď člověk svým činným duchovním okem (vnitřním zrakem) vyciťuje existenci dokonalých vzorů všech ve hmotnosti existujících věcí. Současně vnímá zákonitosti, jimiž se vše existující řídí neboli Řád stvoření (schopnost vnímání dokonalosti věcí je synonymum Platónova "světa idejí", Ježíšova "království nebeského" nebo Abdrushinova "Prastvoření"). Schopnost takto vnímat svět je manifestací toho, že v takovém člověku zůstala zachována schopnost vnímání absolutna neboli odstínu "Světla". Ježíšovou terminologií je tato vlastnost duše člověka označena tak, že "je z Boha, a proto slyší jeho hlas". Takto svět vnímajícím lidem říkali marxisti "idealisté" a současní tržní ateisti jim říkají "naivní snílci".

Všechny naše těla, fyzické, astrální i mentální, jsou smrtelná, a přesto je naše osobnost soustředěna právě v nich. Služba sobě samému je službou tomu, co je smrtelné a pomíjivé. Osobnost je pouhým prostředkem, nástrojem a služebníkem individuality. Tato služba spočívá ve shromažďování potřebných pozemských zkušeností a znalostí. To je jediný cíl a smysl pozemské existence.

Člověk, který koná zlo, způsobuje škodu především sám sobě, a vytváří tak ve svém mikrokosmu krystaly zla. Ty pak zůstávají v jeho auře jako příčiny, jež později vytvoří jeho karmu. Zastánci zla a služebníci temných sil nenaleznou útěchu, neboť v sobě nesou karmu odsouzení. Osudu, tedy sobě samému a vlastní auře, nelze uniknout, protože není kam.

Existuje pouze menšina lidí, kteří se nedomnívají, že stav společnosti v Evropě a Americe nepřipomíná stav říše římské před jejím rozvrácením barbary. Barbaři, lidé s nižším stupněm civilizovanosti, se do římské říše valili jak zvenku, neboť se doma nemohli uživit, tak se v ní rozmnožovali i uvnitř. Nepříznivá změna poměru počtu civilizovanějších římských občanů, tj. lidí, kteří dovedou vytvořit a řídit společnost s vyšší mírou dělby práce a jejich podřízenými na práci, byla vyvolána relativně nadměrnými biologickými právy primitivů v poměru k úsilí společnosti o jejich civilizační povznesení. Tj. k civilizačnímu tlaku na rozvoj jejich pracovní kvalifikovanosti a respektování zákonných a podzákonných norem chování v dané civilizaci. Tímto porušením poměru více a méně civilizovaných se podlomila míra organizovanosti celé civilizace zevnitř a ta pak, přes svou vojenskou vyspělost, nedovedla odolat tlaku pouze vraždění a devastace schopných Vandalů zvenku.