Posvátná jednota, k níž každý vědomě či nevědomě spěje, nemá vůbec nic společného se zdáním jednoty, které tolik toužíme prodávat okolnímu světu. Iluzorní maska dokonalosti má daleko k pravdivému obrazu toho, jak vypadá skutečný vnitřní svět člověka.

Co se to dnes děje se světem? Mnozí z nás se podobáme fanouškům motoristických závodů: Neustále kolem nás něco očíslovaného sviští, společně kroutíme hlavami zleva doprava a zase zpátky (jak groteskní to někdy pohled), jsme ohlušeni kraválem a zalknuti čoudem, někomu fandíme, jinému spíláme, kvalitu závodníků (i tu lidskou) posuzujeme podle jejich rychlosti a bezohlednosti… A příště se pohrneme tlačit mezi davy na závody znovu.

Starověký Egypt znal mnohá tajemství. V jeho zasvěcovacích mystériích bylo možné i to, že ten, kdo někoho zabil, vyhledal duši zabitého na onom světě, projevil mu opravdovou a hlubokou lítost a poprosil o odpuštění. Muselo se to dít v určité době po činu, kdy se dá duše zemřelého nejsnáze nalézt a oslovit. Po delší době je totiž duše zemřelého již vzdálená pozemským poměrům, ty blednou, zapomíná na ně a plní jiné úkoly.

"Pan farár mi odmietol dať hostiu, vyslovene ma vykopol z kostola…," utrápeně mi sdělovala paní ze Slovenska. Objevila u sebe schopnost léčit bylinkami, pozná i příčinu nemocí, lidé ji začali vyhledávat. A farář proto, že si toto dovolila, odmítl nejenom ji, ale i celou její rodinu včetně dětí a ona je z toho evidentně vedle. "Vždyť přece nedělám nic špatného, proč proti mně brojí? Co jsme to za lidi? Nevím, jak dál…," svěřuje se mi zoufale.

Pojďme a připomeňme si příběh starý dva tisíce let. Život Ježíše Krista, kterého mnozí z nás považují za syna Božího, jiní za jednoho z proroků a někteří v jeho existenci nevěří. Nikoho však nenechává lhostejným. Každý, kdo přijde jako poutník do Izraele, pozná, že je plný jeho stop. Bible zde podivuhodně ožívá. Zastavme se na několika místech země, které mnozí dávají přívlastek SVATÁ.

Za časů krále Heroda přišel do Betléma ke sčítání lidu Josef se svou manželkou Marií, která čekala dítě. Marie tu porodila svého syna, zavinula do plenek a uložila do jeslí ve chlévě, neboť v hospodě pro ně nebylo místo. I dali mu jméno Ježíš.

Betlém je v dnešní době malé desetitisícové arabské město. Podnes se na okolních stráních pasou ovce a v blízkosti se nacházejí jeskyně pastýřů. Zvuky zvonů z Chrámu narození Páně, který ukrývá místo Ježíšova narození, se nad ním střídají s vyvoláváním muezzinů.

Legenda mléčné jeskyně

V tom čase přišli do Jeruzaléma mudrci od Východu a hledali novorozeného židovského krále, kterého jim zvěstovala hvězda. Herodes se velmi rozhněval a nechal v Betlémě povraždit všechny dvouleté a mladší chlapce. Josef s rodinou však prchl do Egypta.

Podle legendy se na cestě skrývali v jeskyni, která nese název Mléčná. Když Marie kojila dítě, ukáplo několik kapek mléka na zem a celá jeskyně zbělela. Mladé křesťanské i muslimské matky věří, že křídový prášek z jejích stěn, který často seškrabávají, dodá po požití sílu mateřskému mléku.

Mariina studna v Nazaretu

Když král Herodes zemřel, vrátil se Josef s matkou a dítětem do Nazaretu, odkud odešel ke sčítání lidu. Tam pak živil svou rodinu jako tesař. V tomto městě žil Ježíš až do svých třiceti let. Stal se tesařem, stejně jako jeho pěstoun. V Nazaretu se dochovala studna, kam chodila Maria s malým Ježíšem pro vodu. Podnes toto místo přitahuje lidi. Každý může okusit vodu z posvátného pramene, který prý má zázračnou moc. V kostelíku, který nad pramenem vyrostl, se často konají svatby. Přináší to snoubencům štěstí.

Řeka Jordán

Na břehu Jordánu žil v ten čas poustevník Jan Křtitel. Lid, který za ním chodil, křtil a vybízel k pokání, neboť, jak hlásal, přiblížilo se království nebeské. Přišel také Ježíš a nechal se pokřtít. Když vstoupil do vody Jordánu, nebe se rozevřelo a ozval se Boží hlas: "To je můj milovaný syn." Posvátný Jordán pramení pod Golandskými výšinami, protéká Genezaretským jezerem a po 256 kilometrech putování se vlévá do Mrtvého moře. Podnes přicházejí věřící k Jordánu, aby se dali pokřtít.

Hora Ježíšova pokušení

Záhy na to odešel Ježíš do pouště a zůstal tam 40 dnů a nocí, ve kterých se postil. Ďábel ho sice vybízel, aby změnil kamení v chléb, je-li syn Boží, ale Ježíš mu odpověděl: "Nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem přicházejícím od Boha." Podobně se zřekl vší moci a nádhery světa, které mu ďábel ukázal z vysoké hory. Na hoře, zvedající se do výšky 384m nad okolní poušť, stojí dnes klášter zasvěcený svatému Jiří. Mniši v něm ukazují kámen, o nějž prý Ježíš opíral svou hlavu a jeskyni, kde se modlil uprostřed samoty a odolával pokušení.

První Ježíšovi učedníci

V Galilei na břehu Genezaretského jezera vyhledal Ježíš své první učedníky. Byli to rybáři Šimon, Ondřej, Jakub a Jan. Slíbil jim, že z nich udělá "rybáře" lidí. Šimona potom pojmenoval Petrem, což značí muž-skála. Dnes stojí na břehu jezera kostelík spravovaný františkány a před ním je socha Petrova vyvolení. Mnoho poutníků zde na památku slaví mši svatou.

Nádoba na víno z Káně Galilejské

Ježíš se svou matkou i učedníky byl pozván na svatbu. Stalo se, že se hostitelům nedostávalo vína. Ježíš na žádost své matky nechal naplnit nádoby na víno vodou a tu pak proměnil ve víno. Byl to jeho první zázrak. Podnes se ve vesnici Kána ukazuje jedna ze šesti nádob a každý návštěvník jako host dostane okusit vína z Káně Galilejské. Zvyku se ujali obchodníci a nejeden poutník si odváží domů láhev vína s památným názvem.

Kafarnaum nazývané Ježíšovo město

Když přišel Ježíš do Kafarnaa, vyhledal synagogu a začal kázat radostnou zvěst o Božím království. Uzdravoval nemocné, vymítal zlé duchy a vzkřísil Jai rovu dceru. Mezi své učedníky povolal celníka Leviho, který je znám jako apoštol Matouš.

Kafarnaum je už mrtvým městem, kde jsou jen vykopávky. Pozůstatky synagogy pamatují Ježíšův hlas. V tomto městě působil 20 měsíců z celkových 36 svého veřejného života. Najdeme tu směrovku, ukazující cestu do Damašku, kde byl Levi celníkem.

Hora blahoslavenství

Na Horu, zvedající se nad Genezaretským jezerem, pozval Ježíš další učedníky, apoštoly, kterých pak měl dvanáct. Chtěl jim a všemu lidu sdělit jádro svého učení: "Miluj bližního svého jako sebe samého. Vy však milujete jen své přátele. Já vám pravím, milujte i své nepřátele…"

Hora byla pojmenována horou Blahoslavenství, neboť zde Ježíš označil za blahoslavené všechny, kteří mají nejvzácnější lidské vlastnosti, jako jsou milosrdenství a čistota srdce. Na místě jeho kázání stojí chrám uprostřed parku, kam přicházejí lidé z celého světa.

Tabgha, místo nasycení lidu

Ježíš opět kázal po celý den, ale lidé nechtěli odejít, i když měli hlad. Tehdy vzal Ježíš pět chlebů a dvě ryby a dával po kouskách apoštolům a ti je rozdávali lidem. Těch, kteří se nasytili, bylo pět tisíc. Na místě, kde se to stalo, stojí chrám a v něm mozaika z dob prvních křesťanů, znázorňující chléb a ryby, které tu byly rozdány.

Lazarův hrob

Nedaleko Jeruzaléma ve vesnici Betanii vzkřísil Ježíš svého přítele Lazara, který byl už čtyři dny mrtev. Nechal při tom odvalit kámen od hrobu a zvolal: "Lazare, pojď ven!" A Lazar vyšel, ještě obvázán plátny. Nad Lazarovým domem i hrobem byl v roce 1954 postaven chrám na místě raně křesťanské modlitebny, zničené Peršany. Po staletí navštěvují věřící tajemné místo vzkříšení mrtvého. Někteří prý dovedou zachytit sílu energie, která zde stále působí.

Jeruzalém

V tomto městě Ježíše slavně vítali a potom ho potupně ukřižovali. Přišel sem na Velikonoce, následován zástupy. Na nádvoří Jeruzalémského chrámu uslyšel cinkot peněz. I převrhl stoly penězoměnců a obchodníky vyhnal z posvátného místa. Kázal proti farizejům, jejich přetvářce a pýše. Oni pak sbírali proti němu důkazy.

Od časů římského císaře Tita, který zbořil velkolepý Herodův chrám, zbyla jen malá část zdi, zvaná dnes Zeď nářků. Pro židy je to stále nejposvátnější místo. I muslimové a křesťané navštěvují Jeruzalém jako svaté město.

Poslední večeře

Několik hodin před zatčením zasedl Ježíš naposledy s apoštoly k jídlu. Lámal chléb a podával jim víno se slovy: "To jezte a pijte na mou památku." Od těch dob přijímají křesťané nekvašený chléb a pijí víno při mši svaté. Poutníci, kteří přijdou do Jeruzaléma, vystupují do horního patra domu, kde bylo památné večeřadlo. O svátcích tu znějí nábožné písně.

Getsemanská zahrada

Po večeři odešel Ježíš ke statku na úpatí Olivetské hory, nazývanému Getsemany. Tam padl na kolena a obrátil se ke svému nebeskému Otci s prosbou, je-li to možné, ať odejme od něho kalich utrpení. Posílen modlitbou však žádal: "Ne má, ale Tvá vůle ať se stane." Na místě Getsemanské zahrady dodnes stojí osm oliv, jejichž stáří se odhaduje na tři tisíce let. Pod těmito olivami se Ježíš modlil v očekávání blízkého utrpení a smrti.

Chrám božího hrobu

Zrazen apoštolem Jidášem byl Ježíš jat, odveden před židovskou veleradu, odsouzen k smrti a pro potvrzení rozsudku předveden před římského místodržícího Piláta. Potom byl zbičován a odveden za město na horu zvanou Golgota, kde ho ukřižovali. Jeho kříž stál mezi kříži dvou lotrů. Když vydechl naposled, chrámová opona se roztrhla, slunce zašlo a země se zachvěla.

Nad Golgotou, jejíž pojmenování značí Místo lebek, stojí dnes chrám Božího hrobu. Každý tu může spatřit puklou skálu, která praskla při zemětřesení o Kristově skonu.

Kámen od božího hrobu

Blízko místa ukřižování měl bohatý žid Josef z Arimatie hrobku vytesanou ve skále. Tam uložili příznivci tělo Ježíšovo, zabalené do pláten, jak vyžadoval pohřební mrav. K hrobu pak přivalili kámen. Uprostřed chrámu Božího hrobu je krypta a v jejím předsálí se nachází část kamene, kterým byl hrob uzavřen. Relikvie je uložena v mramorové schráně, na níž stává rozžatá svíce – symbol světla v temnotě.

Místo mrtvýchvstání

Třetího dne přišly ke hrobu ženy a přinesly vonné masti k dodatečnému pomazání Ježíšova těla. Měly starost, kdo jim odvalí těžký kámen. Ten však byl již odvalen a na místě nalezly jen složená plátna. Oslovil je anděl, řka: "Není zde, koho hledáte. Syn člověka vstal z mrtvých." Poutníci obcházejí kámen a úzkým otvorem vstupují do Ježíšova hrobu. Tam spatří reliéf, znázorňující Ježíšovo zmrtvýchvstání. Mnohým z těch, kdo v pokoře složí ruce a hlavu na desku, kde spočívalo tělo Spasitele světa, se dostane milosti – uzří nebeský jas a jejich duše zajásá, neboť uvěřili.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2012.