Když se budoucí císař Karel IV. vracel do Čech, byla země rozkradená, zadlužená, demoralizovaná a všude řádili loupeživí rytíři. Karel shromáždil zbývající seriózní šlechtice do malé armády, prošel s ní zemi a silou vyvrátil a pověsil loupeživé rytíře. Pak zaměstnal nezaměstnané (hladová zeď), založil výuku moudrosti (univerzitu), konstituoval mravnost a kult (arcibiskupství), nikdy nevedl válku, radil se s jinak obdařenými (slepý mládenec a poustevník v Bavorsku) a stavby, které začal stavět, jsou chloubou království dosud. Když v roce 1378 zemřel, vnímali pozůstalí jeho smrt jako smrt Otce vlasti. Ještě 600 let poté byl zvolen největším Čechem.
Dnes, po řádění nacistů, komunistů a privatizátorů, je stav země podobný. Naše země je zadlužená, její správa rozložená egoizmem, právo neprůhledné a bez peněz nevymahatelné, nikdo nevěří na nic jiného než na peníze, na každém "rohu" je nějaký loupeživý podnikatel, v mnohé veřejné funkci mafián nebo jinde neuplatnitelný a flákači a rušitelé pořádku mají plno lidských práv. Z tohoto rozvráceného stavu správy státu profitují loupeživí zahraniční "podnikatelé a finančníci".
Vláda se začíná bát svých občanů
A v této kocovině ze stavu věcí veřejných se přibližuje všeobecná volba hlavy státu. Spolek politiků a hráčů "vrhcábistů s veřejnými penězi" ale v poslední době zneklidněl. Dosud si hlavu státu zákulisními machinacemi a dohodami volili politici sami. Po ostudnosti několika posledních voleb a ve chvíli své snížené prozíravosti, ustoupili politici tlaku veřejnosti a uzákonili volbu hlavy státu všemi občany. Spoléhali na to, že ta v Česku proběhne jako jinde – totiž že "demokraticky" vyhraje ten, kdo sežene více peněz na koupené mediální propagátory a volební párky a piva. Ale zdá se, že se probouzí kacířské a revizionistické Česko. Kampaň ještě nezačala a již nyní je možné v médiích pozorovat vysoký stupeň nervozity z výsledku. Mnozí obchodní a političtí "vrhcábisté" zjevně znejistěli. V důsledku nedobrého stavu státu a veřejného mínění se vynořilo nebezpečí popsané Macchiavelim: Nebezpečí, že se šelma "spící lid" probudí a ve volbách nezvolí "toho správného kandidáta". Takového, který by tomu současnému " byznysu", tedy machinacím podle představ bezzábranových "demokratů", nepřekážel. Ti totiž potřebují prezidenta, který by na pokyn poradců kladl věnce, pozitivně řečnil při různých výročích a nosil obleky šité ve správném salónu. K ukojení feministek by ani bezmocná prezidentka nebyla neúnosná. Nevadil by ani prezident s "modrou hlavou", aby bylo ve světě vidět, že Češi nejsou žádní "suchaři", jako to předvedli v dobách "zpěvačky" ve funkci ministryně obrany.
"Noční můra" – důchodce z Vysočiny
Aby nebyly "Jobovy zprávy" z konce "růstu" ze světa osamoceny, přidaly se ke starostem "místních vrchcábistů" obavy z výsledku volby prezidenta. Češi, dosud zaujatí konzumem tělesných požitků, pomalu a jistě začínají opouštět sklon buď nevolit, nebo volit stranami doporučené kandidáty. Dle názoru "studovaných" politologů se voliči zcela nedemokraticky začali drze ohlížet tam, kam nemají – po osobách mimo současnou, osvědčenou, politickou scénu. Tímto posunem veřejného mínění se z temnoty zapomnění vynořila "noční můra" mnohých politiků – mstivý "důchodce z Vysočiny". Snaživí komentátoři si bystře uvědomili, co naznačuje název příznačného článku: "Lva nelze naučit žrát ředkvičky"! Jinak řečeno, Miloše Zemana "drzé řeči a bonmoty" odnaučit nelze. A tak se v tichosti rozjela skrytá denunciační antizemanovská kampaň. Navíc můžeme v médiích pozorovat, jak začal být intenzivně hledán "Antizeman". Totiž někdo, kdo by byl schopen "důchodce z Vysočiny" řečnicky porazit, a to zejména ve druhém kole prezidentských voleb. Protože se však tyto snahy zatím nejeví jako úspěšné, začíná se voličům "vysvětlovat", že v prezidentské volbě vlastně o nic nejde, že prezident nemá v Česku prakticky žádné pravomoci. Tento výklad významu voleb má snížit volební účast. Nízká účast ve volbách totiž zvyšuje šance "osvědčených" kandidátů, viz Mádlův klip "Schovej bábě občanku".
Češi jsou největší monarchisté Evropy – hlava státu je pro ně klíčová
Nevýznamnost prezidenta v politice je samozřejmě rafinovaná nepravda. Češi jsou totiž svým přístupem k hlavě státu "největší monarchisti Evropy"! Proto měl "tatíček Masaryk" ve funkci, ač byl formálními pravomocemi vybaven ještě méně než současný prezident, v národě větší vliv a moc než před tím císař František Josef. O kom se prezident Masaryk negativně vyjádřil, byl v politice a společnosti "vyřízen". Pravomoc nepravomoc! Tento stav vlivu hlavy státu pramení z toho, že hlavním rysem české národní povahy je nerespektování formální autority, ale pouze autority odcítěné z charizmatu osobnosti neboli z duchovního základu dotyčného. Když se hlava státu opírá o to, co je lidem vnímáno jako Pravda (boží), nemůže se takové hlavě v Česku nikdo postavit! Respektive, kdo se její autoritě postaví, shoří jak papírový čert bez ohledu na své formální pravomoci! Proto post hlavy státu je v Česku politicky klíčový! Když se z tohoto zorného úhlu podívám na prezidentské kandidáty, nevidím mezi nimi, kromě Miloše Zemana, nikoho jako dostatečně silnou osobnost. Takovou, která by mu v nastupující kampani úspěšně odolala, a to i přes jeho některé slabé stránky. A tak ve mně začala hlodat myšlenka. Když kdysi "kdosi našel" prostředky na "studený atentát", nezvolení Miloše Zemana – třeba zaplacením podnikání Stanislava Grosse pro ovlivnění hlasování sociálně demokratických poslanců, je až tak od věci očekávat, že by je stejná zájmová skupina nenašla i na atentát "horký"? Kdyby po prvním kole pro kohosi v pozadí nastala volební "nouze"? Zejména za stavu vlivu "těch správných politiků" v české policii?
Volba prezidenta je pro nás všechny nesmírně důležitá
Nastupující prezidentská volební kampaň rozhodně neslibuje nudu a rozhodně není politicky bezvýznamná. Jde o další směrování a zevní dojem státu. Právě výsledek všelidové volby hlavy státu svými důsledky vyjeví i ateistům onu neobejitelnost příslovečných božích mlýnů. Koho si tedy lid za prezidenta zvolí, tím bude na pět let buď odměněn, nebo potrestán. A protože o neviditelném stavu věcí v pozadí reálné politiky obyčejný člověk v podstatě nic neví, volí jen prostřednictvím intuice. Ale pozor! Intuice není věcí rozumu, ale projevem funkce ducha! Následek projevu uspané intuice lidu je tedy projevem uspaného ducha, tedy teologicky hříchem proti Duchu. A ten, jak známo z bible, má pro pachatele vždy neodvratný následek.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2012.