Komunikace přestavuje předávání informací a také sebevyjádření. Předávání informací znamená, že si jedinci vzájemně sdělují poznatky a zkušenosti, podstatou sebevyjádření je vyjadřování citů a pocitů. Vše se vlastně týká předávání energie, kde je důležitý úmysl, obsah a forma. Komunikaci lze rozdělit na přínosnou, a tudíž obohacující a na ztrátovou, která nás naopak ochuzuje a poškozuje, protože nás připravuje o čas a energii.

Každá barva zastupuje určitou část barevného spektra a má určité měřitelné frekvence. Tyto vibra - ce působí na člověka a různě ho ovlivňují. Podle těchto měřitelných vibrací odpovídají určitým barvám určitá energetická centra lidského těla, kterým říkáme čakry. Zjednodušeně se dá říci, že barva je vysílač a čakra působí jako přijímač. Podle toho je určitá barva pro nás (či jen určitou část těla) vhodná nebo nevhodná.

Cítím se být sama, opuštěná, nemilovaná. Necítím dostatek pozornosti od partnera. Musím se neustále zlepšovat, protože se necítím dosti dokonalá a výkonná, mám pocit, že začínám neustále od začátku. Cítím neustálou lítost, že mě partner přehlíží a nevšímá si mě. Nechce se mi nic dělat, protože nic nemá cenu….

Žádný okamžik se nikdy nevrátí a naše zážitky z minulosti nemůžeme předělávat ani opravovat. Navzdory tomu jsou tu však moudrá učení, které nás učí novému pohledu, a ten někdy dokáže minulost "léčit". O to se pokouší i spisovatel Arnaut Maitland, když se zamýšlí nad posledními roky milované matky, která zemřela na Alzheimerovu chorobu. Sám komentuje svou knihu slovy, že jeho záměrem nebylo popsat průběh této choroby postihující stále větší počet osob, ani vzpomínat na bezstarostné dětství a mládí v holandské rodině střední třídy po druhé světové válce. Cílem bylo ukázat, jak učení tibetského buddhismu může pomoci člověku vyrovnat se s okolnostmi a situacemi, ať již jsou nepříjemné či příjemné, šťastné i nešťastné, ať nás zarmoutí či nadchnou a ať nás potkají ve stáří či v mládí. S principy tibetského buddhismu seznámil autora při jeho dlouholetém pobytu v USA lama Tarthang Tulku.

Jedno moudré přísloví praví: "Co k tobě patří, neztratíš, a co k tobě nepatří, neudržíš." Zdá se, že v sobě nese pravdu, na kterou často a rádi zapomínáme, zejména když nám ego našeptává, že nám něco důležitého chybí a že to můžeme získat prostřednictvím toho druhého, aniž by nás napadlo, že je to náš vlastní nedostatek. Takže to vypadá, že tímto by byla odpověď na naši častou vztahovou otázku jasná. Jenže není tomu tak. Hlubinný přístup potřebuje kus sebepoznání.