text a fotografie: Miloš Matula

O Judy jsem poprvé slyšel, když o ní vyprávěla majitelka hotýlku Village House, kde pořádám své semináře, paní Míta Kaněrová. A jelikož vyprávění bylo vskutku zajímavé, dohodli jsme se, že budu paní Judy kontaktovat v jejím působišti na Mallorce, a pokusím se s ní udělat rozhovor. Paní Judy nakonec nejen souhlasila s rozhovorem, ale rozhodla se i poprvé přijet do Prahy a setkat se se zdejšími lidmi, kteří hledají sami sebe. Moc se mi líbila jedna její věta, a tak ji uvádím v záhlaví našeho rozhovoru: "Často si říkám, proč jsem zvána do ostatních zemí, když každá z nich se zdá mít spousty vlastních talentů... nicméně je hezké, že si můžeme navzájem vyměňovat své dojmy..."

Judy, mohu vás poprosit, abyste se představila našim čtenářům?

Jmenuji se Judy Fraser, jsem částečně Kanaďanka a částečně keltského původu. Byla jsem adoptována ze sirotčince do neúplné rodiny zároveň ještě s jednou dívkou, která byla o dva roky starší. Měla jsem těžké dětství, které bylo poznamenané mnoha nemocemi.

Co se stalo ve vašem životě, že jste se rozhodla pomáhat lidem?

Před více než třiceti lety dostaly dvě z mých čtyř dětí zánět mozkových blan, jedno z nich dokonce dvakrát během dvou let. Následkem této nemoci má dcera dodnes problémy se zrakem a syn s řečí. Můj manžel tohle všechno neunesl a opustil nás. Od spousty lidí jsme se však dočkali tolika pomoci a laskavosti, že jsem se zařekla, že jestli to všechno nakonec zvládneme, zasvětím svůj život službě všem ostatním, kdo mají existenční problémy. Ještě než od nás můj manžel odešel, pracoval na praktických částech diety a cvičení a já zkoumala všechny způsoby léčení, které by mohly prospět mým dětem a pomohly jim tak vrátit se znovu do běžného života. Děti se během šesti měsíců vrátily do školy a lidé se začali zajímat o to, jak jsem toho dosáhla. Naštěstí jsem poznala jednoho trochu "jiného" chiropraktika, jenž mi umožnil seznámení se svými nadřízenými. Ti mi nabídli možnost stipendia na univerzitě nedaleko Tunbridge Wells v Kentu.

Co a kde jste studovala předtím, než jste sama začala praktikovat terapie?

Studovala jsem na univerzitě spirituální psychoterapie - celých sedm let. Šest let jsem skládala zkoušky a sedmý rok psala diplomovou práci, která zakončila celé mé tamější studium. Poté mi byla na této univerzitě nabídnuta práce na plný úvazek: vyučování a praxe. Zůstala jsem tedy dalších sedm let. Během své práce jsem velmi usilovala o to, aby všichni léčitelé byli schopni pracovat v rámci společných organizací, podporovat se, a vyhnout se tak vzájemnému soupeření. Pozorně jsem sledovala, jak se studenti a klienti sice snaží dosáhnout určité spirituální úrovně, nejsou však schopni zvládnout mechanismus skupinové práce. Následně jsem univerzitu opustila a rozjela služby s názvem "Druhá pomoc". Ta měla za úkol pomáhat lidem správně zakotvit v jejich spirituálním vývoji a zapojit je do běžné existence. To se mi dařilo více jak dvacet let.

Kdy jste poprvé začala s terapiemi?

Poprvé to bylo v roce 1975. Lidé se mi zdáli velice vyčerpaní, a proto jsem si uvědomila, že je třeba zformovat své přirozené schopnosti k zajištění toho, aby má pomoc jim byla co nejšetrnější, jemná a neškodná.

Jaká je vaše specializace - jakým způsobem lidem pomáháte?

Začala jsem se zaměřením na duševní potenciál v rámci práce v rodině, pracovní nebo společenské skupině. Brzy jsem pochopila, že ať jsme během terapií udělali cokoli, byli jsme ve výsledcích práce dobří pouze do té míry, na jaké úrovni jsme se nacházeli sami. A to bez ohledu na to, co jsme udělali... To vše vedlo k přezkoumání víry, společenských problémů, dogmat a předsudků, předpokladů a očekávání, postojů a přístupů... A to je vše to, co "Druhá pomoc" soustředila na rozšíření obzorů pomocí léčení sebe sama, což má samozřejmě pak vliv i na léčení ostatních.

Co znamená "Spiritual Space" (Duchovní prostor)?

Mojí vášní je nyní vytváření celistvosti, svobody a rovnosti pro všechny. Tolik forem léčení opakuje modely stvoření třetí kategorie a má zato, že je potřeba spirituálních lidí hledajících uzdravení. Věřím, že každý je schopen vlastní duševní seberealizace, pokud si uvnitř sebe vytvoří prostor pro kontakt se svým spirituálním vedením. Duševní či duchovní prostor dělá náš život velice posvátným v každém směru. Měl by být neodmyslitelný, ale tak to bohužel není. Musíme si ho proto každý vytvořit a udělat si čas pro jeho dosažení a znovuspojení, ať jsme kdekoli.

Kde nyní pracujete? V Británii, na Mallorce...? Organizujete tam také své semináře a workshopy?

Pracovala jsem v Británii, Holandsku, Švýcarsku, Kanadě, Egyptě, Mexiku, Řecku i v USA. Na Mallorcu jsem přijela vést jedno centrum, což bylo náplní mé práce po čtyři roky. Poslední tři roky jsem pracovala s jednotlivci tváří v tvář, jednalo se tedy o individuální terapie osobně, po telefonu či přes e mail.

Ukázka z knihy Miloše Matuly Hvězdy ezoterického nebe 2 - Kniha plná zdraví.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2015.