Archiv časopisu | 2009
-
Reiki aneb cestou proher a vítězství (1)
Každý z nás se občas ocitá na životních křižovatkách. Někdy v souladu s vyššími záměry, jejichž skrytý smysl je znám pouze naší duši. Jindy, mnohem častěji vinou vlastních chybných postojů, jež si během svého života vytváříme vůči okolnímu světu i sobě samým. Mnozí tato varování ignorují, anebo jim přikládají pouze druhořadý význam, případně vše zdůvodňují "nešťastnou souhrou osudových náhod". Tomu se však nelze divit. Bůh nás velmi miluje, proto výchovné lekce, které nám sesílá, připomínají zpočátku spíše vlídná napomenutí a láskyplná upozornění, jež nás mají nenásilným způsobem přivést zpět na správnou cestu.
-
Zamyšlení Kateřiny Macháčkové – rozhovor
"Už v dětství jsem se trápívala při sledování krasobruslařských a jiných soutěží tím, že nevyhrávají ti, co se mi nejvíce líbí, nebo ti, kteří mají největší úspěch. Bylo mi řečeno, že tam, kde nepadají góly, nebo se neběhá na čas, to nebývá nikdy spravedlivé. Tento pocit bezpráví na všech frontách mě provází celý život. Pravda, je to zase jen bezpráví subjektivní, protože právě nepadají ty góly a neběhá se na čas. Uzavřena půl století za čtyřmi (či třemi) divadelními stěnami, pociťuji tento problém pochopitelně hlavně v divadle.
-
Teotihuacán - Indiánská slavnost Slunce
Bezmála dva tisíce let se každým rokem scházejí tisíce lidí nedaleko hlavního města Mexika, aby přivítali jarní slunce v jeho největší síle. Slavnost se koná 21. března v den jarního slunovratu na prostranství s pozůstatky velkolepého města, kterému staří Aztékové dali jméno Teotihuacán – místo, kde se lidé stávají bohy. Každý návštěvník sem přichází s přáním vstřebat něco ze životodárně a věčně se obnovující energie ve chvíli, kdy pevně věří, že má slunce největší sílu. To by mu mělo napomoci k překonání všech strastí, nemocí a neštěstí po celý rok až do dalšího jarního slunovratu.
-
Rozbor
-
Záhadné cesty osudu (3) - Karma rodin
Každý z nás může v libovolné chvíli sledovat tok svých pocitů, myšlenek a představ. Pozorovat vření své mysli, k němuž někdy dochází i proti naší vůli a často bez našeho mimovolního přispění. Jako by naše mysl byla přetlakovým hrncem, z něhož spontánně unikají emoce, nápady, představy, nad nímž se zcela samovolně vznášejí naše úzkosti, naděje či strach z pomíjivosti.
-
Za malířem Vincentem van Goghem do Vídně
V mládí, když jsem začínal brát rozum, vyšla kniha Irvinga Stona "Žízeň po životě". Život malíře Vincenta van Gogha mě upoutal. Později, při jedné z cest do Holandska, jsem nemohl odolat a nenavštívit jeho rodné městečko. Cesta do holandského Zundertu není právě zajímavá. Klasická dálnice, perfektní, jedním slovem dobře udržovaná. Větrné mlýny patří ke koloritu krajiny. Stále si opakuji: "Nesmím minout sjezd." Neminul jsem jej.
-
Mobilní telefony a naše zdraví
V nedávné době byla v denním tisku uveřejněna zpráva, že Česká republika je v EU na prvním místě v používání mobilních telefonů. Vyplývá to z aktuální studie německé Asociace pro informační technologie, komunikaci a nová media (BITKOM), sdružující v Německu 1 200 telekomunikačních a informačních společností. Podle této studie existuje v Česku už 64% domácností, které zcela zavrhly pevné telefonní linky a používají jen mobilní telefon. Tuto moderní sdělovací techniku – mobilní telefon – u nás nyní používá asi 96% obyvatel s výjimkou malých dětí a Češi již vlastní přes deset milionů mobilních telefonů. Naskýtá se otázka, zda máme být na toto prvenství hrdí…
-
Otevření duchovního oka (3)
Ne nadarmo jsou první tři přikázání Mojžíšova desatera samostatně na jedné desce, nadřazena všemu ostatnímu:
V jednoho Boha věřiti budeš!
(Neboli vše existující vychází z jedné Podstaty, existuje jen z Její vůle, cokoliv působí jen z Jejího dopuštění.)Nevezmeš jména Božího nadarmo!
(Nerespektováním tohoto příkazu zbavuješ jméno Boží jeho ochranné moci.)Pomni, abys den sváteční světil!
(Znamená, abys v běhu existenčních starostí nezapomínal rozvíjet svoje napojení na Podstatu všeho, na svůj duchovní život.) -
Záhady ze zvířecí říše
Kdo v dětství nechoval psa, kočku, králíka, či aspoň andulku, křečka nebo malou želvičku? Všichni příležitostní chovatelé za čas zjistili, že i ta nejmenší zvířecí bytost vlastní duši se schopností navázat s lidským protějškem citový kontakt. Pochopili, že se andulka těší z našeho příchodu radostným zpíváním, křeček pištěním, pes štěkotem, skákáním a plazením a že všechny malé bytosti mají strach, že budou o svůj citový vztah k nám někým či něčím připraveni.
-
„Vědecké“ dějiny a „pavědecká“ akašická kronika
V poslední době při čtení popisu dějinných událostí, které jsem již zažil, mnou zmítá pochybnost "o zdraví mého zraku". Něco jiného jsem na vlastní oči viděl a něco jiného vlastníma očima o tom čtu. Samozřejmě s tím, že napsané je vyhotovováno "vědecky erudovanými" a otitulovanými historiky. Již delší dobu mnou prostupovala touha nějakého takového historika z povolání vidět, abych se pokusil přijít na kloub příčině vysoké míry neschopnosti historiků odhalit a vysvětlit pravou podstatu všech rozhodujících dějů 20. století u nás i ve světě. Není vůbec divné, že se dějepisci na školách vyhýbají výuce našich nejnovějších dějin.