Archiv časopisu | 2008
-
Jihočeské vltavíny - Kameny z nebe
Všimli jste si, že agresivní či zcela hmotařští lidé nejen neobdivují květiny, ale někdy je přímo nesnášejí? Při takové procházce botanickou zahradou se nejen upřímně nudí, ale i trpí. Je tu snad jakási podobnost: kdysi se říkalo, že hříšný či zlostný člověk v přítomnosti čistšího, láskyplného často vybuchne, nebo použije jízlivosti, ironie či jiné útočnosti – podle svého povahového "zbrojního arzenálu". Praxe to občas dotvrzuje: nečistoty, které si v poklidu dřímaly, bývají často vybuzeny k aktivitě.
-
Lefkada - Ostrov věčně zelených nadějí
Častokrát jsem snila o tom, jak asi vypadá ráj na zemi. V mých představách se rodila země slastně se choulící v náruči bujné zeleně, oděná v pestrobarevné gejzíry exotických květů, majestátně odpočívající ve stínu cypřišů, eukalyptů, platanů a pinií. Země sladce vonící po víně a medu, kde si vprostřed průzračných lagun dávají svá dostaveníčka kormoráni, volavky a labutě. Stáda horských koz a ovcí rozverně cinkají stříbrnými zvonky, krajinou se vinou plantáže olivovníků a políčka s vinnou révou a nad tím vším se klene azurově modré nebe bez mraků. Slunce se opírá do bílých vápencových skal a kolem tiše šumí moře barvy nejčistšího tyrkysu…
-
Daisyina láska
-
O poznání vyšších světů (5)
V dodatku nazvaném "Stupně vyššího poznání" Rudolf Steiner nastínil stručnou charakteristiku jednotlivých stupňů, to jest: smyslového poznání, imaginace, inspirace a intuice. Smyslové, hmotné poznání popisuje jako běžný jev, k němuž je zapotřebí čtyř elementů: vnímaný předmět, obraz, který vzniká v našem vědomí, pojem, který si vybavíme a konečně "já", které si na základě dojmů z předmětu "vytvoří" obraz i pojem. Steiner hovoří o prvním předpokladu vzniku smyslového poznání – o předmětu. Ten však již neplatí pro druhý stupeň, jemuž je věnována zvláštní kapitola.
-
Léčitel Laser
Zamilovala jsem se do něho v tom okamžiku, kdy prostrčil packu dráty klece v útulku. O další kočku jsem neměla zájem – doma jsem měla už dvě – a zastavila jsem se jenom na chvíli, abych se s kočkami pomazlila a předala útulku pár konzerv. Když mi dobrovolnice, které bylo hned jasné, že mi nějakou kočku vnutí, položila do náruče Lasera, v nejmenším jsem nepochybovala, že si jsme souzeni. Rovnou jsem si ho odnesla domů.
-
Odvrácená tvář lásky (2) - Láska a strach
Láska… ten zázrak nad zázraky. Jiskra niterné něhy, jež – zažehnuta v našich srdcích – probouzí v nás úpěnlivou touhu být druhé bytosti nenahraditelným… Lásce lze bezpochyby přiřknout bezpočet různých přívlastků. Kdo z nás však doopravdy ví, co je láska? Co dokáže? Jak nás může povznést, rozradostnit, či naopak rozesmutnit a ranit. Dost často bývá láska spojována právě s truchlivými stránkami našich osudů. Ačkoli to sotva přiznáme, bojíme se zrady, žárlíme, nenávidíme a zabíjíme kvůli lásce. A co je nejhorší – přestáváme sami sebe nahlížet jako bytost hodnou lásky, neboť nevěříme, že je zde někdo, kdo by nás mohl doopravdy milovat…
-
Zastavení Gabriely Vránové – rozhovor
Mluvit o zastavení herečky Gabriely Vránové je přinejmenším eufemizmus. Přesto k němu došlo, paradoxně mezi natáčením televizního filmu Karambol, v Kostelci nad Černými lesy. Setkaly jsme se tam náhodou.Večer předtím hrála v divadle U hasičů "věcné břemeno" Lauru de Maar v inscenaci Vily s věcným břemenem. Zatímco obecenstvo se dobře bavilo, odvážela její auto odtahová služba. Den nato, v sobotu dopoledne, jsem ji zahlédla z okna kosteleckého Muzea hrnčířství, jak přechází po náměstí ke stanu filmového štábu. Přerušila jsem fotografování nové, stálé expozice černokostelecké umělecké keramiky (autory jsou Jan Svatoš a Michael Třeštík) a šla ji pozdravit. Pak jsme si chvíli povídaly.
-
Nenechte zahynout lásku, ať je jakákoli…
Mnoho rodičů s láskou pozoruje své děti, když spí. Spící dítě je jako znavený anděl, jenž na okamžik odložil svá zlatá křídla na polštář. Mnoho rodičů s láskou ráno vstává k dětem, aby něžným polibkem či pohlazením probudilo v jejich srdcích nové jitro. Začíná další den a děti vesele běží vstříc novým zážitkům. Některé z nich ale zůstávají v bělostných postýlkách a dál sní svůj sen, o který se nikdy s nikým nepodělí. Možná se bojí pohlédnout do slunce. Snad se jim polámala jejich zlatá křídla…
-
Zátěž z minulého života
John Swam z Londýna trpěl od svého patnáctého roku neodbytnými představami o svém šlechtickém původu, přičemž rodinná matrika tuto možnost zcela vylučovala, protože Swamovi byli už nejméně tři sta let londýnskými truhláři a uměleckými nábytkáři, navíc dvorními dodavateli, kteří se mohli pyšnit například komodami a šperkovnicemi, jež zdobily pokoje Buckinghamského paláce. John Swam junior se ale bohužel stal černou ovcí rodiny, přestože měl jako prvorozený syn převzít prosperující živnost. Jeho otec jej však následnictví prozíravě zbavil, když dostal strach, že mu nejstarší syn svým velikášstvím zhatí nejen profesní pověst, ale připraví možná rodinu i o celý, po generace shromažďovaný majetek.
-
UFO – největší záhada lidských dějin
Když hovoříme o novodobých záhadách, pak UFO patří nepochybně mezi ty největší, s nimiž se lidé potýkají už celé věky. Ačkoli to zní možná neuvěřitelně, první zprávy o pozorování a výskytu tohoto paranormálního fenoménu sahají několik tisíciletí do naší minulosti… Pokud by kdokoli považoval UFO (neidentifikovatelné létající objekty – česky NLO) za paranormální úkazy 20. století, kdy se po druhé světové válce tato záhada vynořila jakoby odnikud, ten by se hluboce mýlil. Nesčíslné množství zpráv starobylých mýtů, kronikářských záznamů i zpravodajství z 18. a 19. století nás totiž přesvědčuje o opaku.