Ostatní autoři
Z kapacitních důvodů nelze představit všechny autory článků zveřejněných na stránkách časopisu. Jako ostatní autory proto označujeme zejména ty autory, kteří v našem časopise nepublikují pravidelně, a také autory článků, které byly převzaty z jiných periodik či ze zahraničí.
-
Oživlá vzpomínka
-
Přání se splní
Bylo mi čtyřicet a se svým životem jsem byla spokojená. Scházela jsem se s jedním mužem, který nevyžadoval lásku, a s jedním opravdovým přítelem, který mi dal všechno ostatní: společenský život, lásku a přátelství. Neměla jsem ani žádné existenční problémy. Cestovala jsem a dělala všechno, co jsem chtěla dělat, a kdy se mi zachtělo.
-
Paprsek světla
-
Vánoční myš
Byly Vánoce roku 1981. Překonali jsme dost kruté časy, já v létě absolvovala operaci kvůli rakovině, znovu jsem si uvědomovala hodnotu každého dne a stále více jsem si cenila lásky a rodiny. Tehdy se nám Vánoce zvlášť vydařily, protože s námi bylo všech šest našich dětí. Netušili jsme, že v létě se s manželem přestěhujeme na Floridu, a už nikdy se všichni na jednom místě ve stejném čase nesejdeme.
-
Ten, kdo se o mě postará
-
Kámoška k pohledání
Hanka je zvláštní bytost. Taková neobvyklá osůbka sestavená z dílů dávnověku, vtipná ranařka, líný praktik, něžný barbar a milující matka, která vyráží za obživou, jen když dojdou zásoby ve špajzu, což jako udržovatel rodinných tradic, bezbřehý milovník a záchrance čtyřnohých bytostí pak dělá s totálním nasazením. Pomoc bližnímu, sbíráni odhozených plastových flašek v lese, zachraňování pejsků a koček s následným vypipláním a předáním chlupatých "dětí" adoptivním rodičům, kupování maringotek bezdomovcům a organizování neobvyklých akcí pro všechno živé je pro ni samozřejmostí, která znejisťuje lidi v nejbližším okolí, mě nevyjímaje, co žijeme v kalupu kariér a mylných iluzí, že honička je holt osud.
-
Myš
V neděli jsem se probudil brzy a už jsem se těšil, jak pojedu do zahradnictví a koupím si sazeničky. Bohužel jsem zjistil, že nemám klíčky. Prohlédl jsem všechny kapsy, díval jsem se pod postel, postupně jsem prohledal všechny pokoje a šuplíky, zbytečně. Nechápaje a zklamán jsem po zbytek dne prohledával své okolí a čekal jsem, kdy se klíče vyčarují ze záhadné černé díry, která je pohltila.
-
Zázračná kytice
Den před mými narozeninami jsme šli s manželem Michaelem na odpolední procházku na pláž blízko našeho domu. Obvykle si na procházkách hodně povídáme, ale tentokrát jsme spíš meditovali. Fyzicky jsme byli spolu, drželi jsme se za ruce, ale myšlenkami jsme byli na míle daleko. Šli jsme na velké molo, kterému se říká Klín. Ráda sedím na velkých balvanech křemene a medituji za zvuků příboje a v objetí odpoledního slunce. V poslední době mě však velké vlny rušily. Nedokázala jsem se soustředit, protože jsem musela dávat pozor, aby mě pětimetrové vlny nesmetly do moře.
-
Čekání na znamení
Splnila jsem si sen a stala se oficiální tlumočnicí znakového jazyka už dávno předtím, než zákon zaručil neslyšícím právo na rovný přístup ke komunikačním prostředkům. Často jsem tlumočila i průběh mše. Trvalo mi skoro deset let, než jsem zvládla tlumočit plynule a bez sebemenších problémů. Byla to psychicky i fyzicky vyčerpávající práce, ale současně mi přinášela hluboké uspokojení. Bylo vzrušující sloužit jako prostředek, díky kterému slyšící lidé objevili moudrost, nadání, smysl pro humor i vzácné povahy ve světě neslyšících. Svou práci bych nikdy neměnila. A pak se to stalo.
-
Růže z Canarsie
V roce 1931 mi bylo jedenáct let. Mé babičce třiadevadesát. Hovořím o časech hospodářské krize, kdy jsme žili ve vlhkém a studeném bytě v pátém patře. Babička byla samá vráska, záda měla ohnutá věkem a v ústech poslední zub. Ale, lidičky, co čar a kouzel se skrývalo v té její staré hlavě. Připadalo mi tenkrát, že ví úplně všechno na světě. Měla u sebe v pokoji plno všelijakých pytlíčků a lahviček s tekutinami všech barev, a když z nich namíchala lektvar a přinutila nás to vypít, byli jsme zdraví jako řípa.