Ostatní
Jsou články, které, ať se snažíme, jak se snažíme, nelze zařadit pod konkrétní kategorii. Někdy je jejich obsah tematicky široký, jindy jsou jednoduše unikátní. Právě pro tyto příležitosti jsme vytvořili kategorii Ostatní.
Dočtete se zde o aktuálním společenském dění, o nenadálých událostech i o zajímavých informacích, které bychom vám rádi sdělili, ačkoli ne úplně zapadají do filosofie magazínu PHOENIX On-line.
Další témata: Zdraví, Psychologie a vztahy, Esoterika a víra, Nadpřirozeno, Jídlo, Výlety, Rozhovory, Pohlazení
-
Proč a jak zanikla obdivovaná kultura starých Mayů?
V souvislosti se zánikem různých civilizací se v poslední době často hovoří o mayském kalendáři, který končí kolem slunovratu roku 2012. Proč právě v tuto dobu? Odpovědí na tuto otázku se zabývá několik teorií. Není to však jediná otázka spojená s historií a životem Mayů. Proč tato kvetoucí kultura počala mezi 8. a 9. stoletím upadat až k úplnému kolapsu?
-
Kultovní oblečení
Ve specializované prodejně džínů v městečku Buttenheim, asi 30 kilometrů severně od Norimberku, se zajímám o suvenýry od peněženek až po čepice vyrobené z džínoviny. Slečna prodavačka vidí, že mám zájem. Sáhne náhle do regálu a pronese: "To ještě nevíte, že tam, kde se vyrábějí džíny, se vyrábí i dámské spodní prádlo. To nebylo podle mne přesné označení. Měla sice říci spodní prádlo, ale dodat, že vrchní. U nás se té části prádla říká kombiné.
-
Přežila velkokněžna Anastázie svou smrt?
Jednoho chladného únorového dne roku 1920 byla z berlínského říčního kanálu zachráněna napůl utopená dívka. Její pokus o sebevraždu se nezdařil, ale mladá žena nejenže za svou záchranu nepoděkovala, ale nechtěla udat ani svou totožnost, tím méně důvod svého zoufalství. To vše samozřejmě vzbudilo velký zájem tisku a dívka dostala přízvisko "slečna Neznámá". Byla převezena na nervovou kliniku v Daledorfu a v přijímacím protokolu bylo uvedeno, že její tělo bylo poseto jizvami po střelných i bodných ranách.
-
Svět se bojí umění, z něhož září láska
"Co je umění? Zeptá-li se někdo takto v uzavřeném kruhu lidí stejně naladěných a stejně zvědavých, neuslyší nic než odpověď podmíněnou otázkou. Je to tak, jako by se ptal kámen kamene, co je kámen, květ květu, co je květ. Neptejme se tedy, co je umění v kruhu odborníků; oni sami to nemohou vědět. Tak jako kámen může být jen kusem skály, skála pak částí pohoří ve společenství s oblohou, vodstvy, rostlinami, zvířaty a lidmi, tak ani umění na tomto světě není samo pro sebe, ale je jen částí lidské vzdělanosti. Nemluví-li umění za celou společnost živých lidí přítomnosti a není-li tedy obecně srozumitelné, nemá znaky umění a jeho bytí je pochybné. To je snad jediná bezpečná odpověď na otázku, co je umění. Objevit takové umění však znamená objevit jednotu světa."
-
Tajemství cínového lágru
Bez podrobné mapy a znalosti terénu není jednoduché tohle místo najít. Z Karlových Varů jedeme do Nejdku, potom do Nových Hamrů a úzkou silničkou stoupáme k samotě Jelení. Potom už jdeme pěšky hustým lesem až na otevřenou planinu. Nad ponurým močálem se válí mlha. Se smíšenými pocity kráčíme poblíž rašeliniště po nevlídné náhorní planině. Mrholí, vlhkost nám proniká do oděvů i obuvi. Státní hranice v nadmořské výšce 1000 metrů je na dosah ruky.
-
Opakovala se historie?
Psal se rok 1915. Před rokem začala 1. světová válka. Za dva roky se narodí J. F. Kennedy a za 3 roky vznikne Československá republika. Píše se 1. květen 1915. Z Ameriky vyplouvá k evropským břehům osobní parník Lusitania. To není obyčejný parník. Je držitelem Modré stuhy, ocenění, které se dostává nejrychlejšímu plavidlu mezi Evropou a Amerikou. Komu Lusitania odebrala Modrou stuhu? Nikomu menšímu než Německu.
-
V kapse saka kapesník
Dnes víme o dějinách lidstva víc, než jsme kdy mohli doufat. Víme, že v září roku 490 př. n. l. porazili Řekové Peršany v bitvě u Marathonu a že Diomedon běžel v plné zbroji oznámit tuto radostnou zprávu do Athén, kde s výkřikem "Zvítězili jsme" padl mrtev k zemi. A proto, že se říká běhu na dlouhou trať maratón. Víme sice, kdy a kým byla postavena kdejaká katedrála, ale o běžném životě lidí se historické studie většinou nezmiňují. Nebo jen málo. A přitom, jak konstatuje PhDr. Vlastimil Vondruška v knížce Intimní historie od antiky po baroko… "Je to škoda, protože to, jak lidé mysleli a jednali v těch nejprostších situacích, nám o našich předcích řekne často víc než popisy politických zvratů a hospodářsko – sociálních podmínek vývoje lidské společnosti." Třeba to, jak si utírali nos, když měli rýmu.
-
Zdravá zuřivost
Někdy mě to popadne. Týdny chodím doma po zaprášené podlaze, zašlá umyvadla, znáte to. Chodím se domů prakticky jen najíst a vyspat. O víkendu jsem také většinou pryč, na záchrance, nebo na návštěvě. Někdy si ale dopřeji půlden a zuřivě se vrhnu na úklid domu. To to pak lítá. Drhnu podlahy, záchody, umyvadla, luxuji, utírám prach, vyhazuji nepotřebné věci. Sem tam mi z úst unikne i zvuk, který se dere z hrudi oštěpaře či diskaře na vrcholné soutěži. Nebo tenistovi po odpálení míčku se vší vervou. Takhle se vrhám na ty toalety. Soudružka Líznerová ve zmatku lítá po schodech nahoru a dolů s ocasem vztyčeným ke stropu ve tvaru papežské berly, v zoufalé snaze uhájit holý život, no tak takový jsem cvok, abyste věděli.
Kdysi jsem závodně běhal. Hlavní mojí disciplínou byla stovka. Každý sprinter vyrazí z bloků jako šílenec. Z plic se derou hrůzné zvuky, dýcháte jak lokomotiva. Je to exploze. Pamatuji si, že když se v zimě běhalo v hale, nebylo dost místa na doběh, a tak jsme se často doslova rozpleskli o polstrovanou stěnu. Prozradím, že se tu a tam někdo i lehce posral. Vím, že většina maratonců doběhne do cíle s blátem na hřišti. Prostě totální nasazení. Jinak nevyhrajete.
Se stejným nasazením jsem jako mladík přistupoval k sexu
Druhý den jsem byl vždy ochraptělý. Buď nezájem, a když, tak naplno. Někdy se zřítilo i chatrnější lůžko, země se třásla. Ale proč vám vůbec tyto věci vykládám? Protože stejné nasazení potřebujeme k tomu, abychom něco ve svém životě změnili. Stejnou rozhodnost a 100% energii potřebuje vážně nemocný člověk ke svému uzdravení! TAK se mají věci dělat. TAK se má žít! "Vaše řeč, budiž ano, ano, ne, ne." Odvaha a pozitivní vztek. To je to, co potřebujete, pokud je něco, s čím jste nespokojeni! Vlažnost a ohleduplná průměrnost je, víte na co? Ze své dlouholeté lékařské praxe naprosto jistě VÍM, že uzdravení MUSÍ být ze strany nemocného provázeno zuřivou rozhodností se uzdravit. Čím těžší nemoc, tím je třeba větší, skutečně až zuřivé energie. Musíte se rázně postavit za SVŮJ život! Nejít jako ovečka na porážku (ozařování, chemoterapie, hormony). Taková akce je skutečně nezbytnou podmínkou pro uzdravení. Mám opakovanou zkušenost, že objednáváli někdo svou tetu, tchýni, manžela, sestru… ke mně na vyšetření, takový nemocný se nikdy neuzdraví, někdy dokonce ani bez omluvy nedorazí! Nebere to vážně, moc ho to nezajímá, je vlažný. Nemůže se uzdravit, i kdybych se na hlavu postavil. Proto už takové pacienty nepřijímám. Je to ztráta času. Člověk se začíná uzdravovat v okamžiku, kdy se ROZHODNE se uzdravit! Kdy začne něco DĚLAT! SÁM!! Odhodí chorobný postoj: Mám problém, tak s tím něco dělejte. Takový nemocný, ať si dochází pro své pilulky. Farmaceutické firmy takové lidi milují. A samozřejmě i lékaře, pracující v jejich službách. Jistěže stejné nasazení by mělo být i na straně lékaře. Pak je vše, jak má být, a celý vesmír se bude smát a pomáhat.
Takže: Máte problém? Tak makejte! A naplno! To platí i ve vztazích i lásce.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2011.
-
Hlinění bojovníci – osmý div světa
-
Okolí příbytku - Zahrada, vlast, vesmír