Tajemná rotunda ve Znojmě
V blízké době bude naše prvořadá kulturní památka - románská rotunda ve Znojmě pro veřejnost na dlouhé období uzavřena. Na základě odborného posudku zde budou zahájeny záchranné stavební práce, neboť kvůli statickému narušení jejího zdiva při budování sousedního pivovaru v minulosti nyní údajně hrozí její vážné poškození. Termín jejího nového otevření po provedení statického zajištění stavby není zatím znám.
Znojemská rotunda, jež patří k nejstarším evropským památkám s románskými malbami královského rodokmene Mojmírovců-Přemyslovců, dnes přitahuje stále větší pozornost veřejnosti i odborníků a lze říci, že pro Moravu má obdobný posvátný význam jako hrad Karlštejn pro Čechy. Karel IV., jenž na Moravě působil jako markrabě moravský za vlády svého otce Jana Lucemburského, si jistě význam této svatyně plně uvědomoval a lze doložit, že ho též ovlivnila a inspirovala při utváření koncepce stavby hradu Karlštejna. Na rotundu je třeba začít nově pohlížet jako na duchovní centrum Velké Moravy a hledaného hlavního královského Rostislavova města "Urbs Antiqua Rastizi".
Raná historie i zánik Velké Moravy jsou dosud zastřeny mnoha záhadami a jednou z nich je mj. i vícepodlažní systém podzemních chodeb znojemské rotundy, jež jsou organicky propojeny s podzemím královského města Znojma a jeho okolí. Rozsáhlé několikapatrové znojemské podzemní město je dálkovými spojovacími tunely propojeno s okolím a vybaveno též důmyslným vodním systémem se studnami a odvodovými kanály. V posledním období jsem se s Jaroslavem Růžičkou intenzivně věnovala průzkumu zaniklých staveb na Znojemsku a podařilo se nám objevit i rozsáhlá pyramidální města, technické stavby "atlantského typu" a četné další stavby zaniklé při opakovaných katastrofách v minulosti. Na povrchu po těchto budovách dnes nezůstaly téměř žádné viditelné stopy, avšak nacházejí se dosud pod vrstvami hornin nebo pod druhotnými navážkami písků a štěrků. Některé z nich jsou viditelné dodnes, jako např. pyramidy v Podyjí v okolí vrchu Šobes či v podzemí a kryptách sakrálních památek Znojma. Za zcela nečekané však považuji zjištění, že znojemská rotunda stojí na vrcholu zaniklé pyramidy, jejíž část se zřítila do údolí Dyje při roztržení zemské desky zřejmě již v období druhohor, kdy se do vytvořené průrvy propadly i četné další pyramidy v dnešním Podyjí a zůstaly zde po nich jen "kamenná pole" nad řekou.
Průzkum znojemské rotundy započal již v polovině 19. století, kdy se majitel přilehlého pivovaru rozhodl rozšířit továrnu a sklepy. Při stavebních pracích tehdy podle písemných zpráv došlo k neobvyklým nálezům, z nichž část byla odevzdána Městskému muzeu a části přešly do majetku A. Komerse, učitele na gymnáziu, a archeologa J. Palliardiho, jenž zanechal zápis s poznámkou, že nálezům nebyla věnována patřičná pozornost, kterou by si zasluhovaly. Je velká škoda, že se většina z nich nedochovala, a to ani seznam s popisy předmětů ? právě nyní by mohly dobře posloužit k prokázání našich hypotéz o existenci dávné vyspělé, dnes zaniklé civilizace na území Znojma. V záznamech je uvedeno pouze svědectví dělníků, provádějících výkopové práce, kteří vypověděli, že byly nalezeny podivuhodné předměty, mezi nimi např. i neobvyklý kus zlatého drátu aj.
První odborný archeologický výzkum rotundy se prováděl v roce 1882, a to v souvislosti s dalším rozšiřováním pivovaru v sousedství. Mezi nálezy dnes zaujme např. hliněné razítko s rukojetí i další netradiční předměty. Po 2. světové válce z důvodu bombardování Znojma byl zahájen záchranný průzkum podloží této významné kulturní památky a právě tehdy byla objevena dlažba z velkých kamenných opracovaných desek stejné tloušťky v úrovni původní cesty za zdí, a na skalním zvětralém podloží rotundy neznámý kovový předmět, obalený silnou krustou rzi a písku, označený nakonec archeology jako středověký sekáč, tj. kamenické dláto k opracovávání kamene. Při jeho bližším zkoumání se však ukázalo, že byl vyroben zvláštní technologií ze skovaných lístků železa a s přítomností jakýchsi vláken. Tento kovový nástroj by dnes jistě mohl dobře posloužit pro případné doložení existence vyspělé technologie zpracování kovu dávnou, katastroficky zaniklou civilizací, ale potřebný dokument nebyl nalezen. Hypotéze násilného zániku dané lokality napovídá i povrchová krusta na kovovém předmětu ze rzi a písku, jež musela vzniknout spečením povrchu při vysoké teplotě, jež kataklyzmata vždy provází.
Pyramidy na Znojemsku - důkaz "celosvětové civilizace"
V 70. letech 20. století byly zahájeny další archeologické výzkumy a pozornost byla tehdy více zaměřena na vnitřní prostor rotundy a její podloží. Byl objeven neobvyklý spodní kamenný věnec zdiva z plochých kamenných opracovaných desek, přečnívajících do vnitřního prostoru rotundy, označovaný dnes jako před-základ. Konstrukčně tento nález postrádá stavební smysl, neboť rotunda sama již stojí na pevné skále, avšak mohlo by se zde jednat např. o zbytky staršího zdiva dávno zaniklé stavby. K dalším neobvyklým nálezům patřily různě veliké jamky, vyhloubené v kamenném podloží rotundy, jejichž účel nebyl archeology uspokojivě vysvětlen. Teprve srovnáním tohoto nálezu s obdobnými kamennými jamkami v Peru nebo na vrcholu Velké pyramidy v Gíze se mi podařilo objasnit, že se zde jedná o vrcholovou část pyramidy, kde jamky zřejmě sloužily jako energetické lapače a zářiče. Je třeba mít na mysli, že v době, kdy byly pyramidy na Znojemsku vytvořeny, měly kontinenty zcela jiné uspořádání a na Zemi existovala "celosvětová civilizace", což by vysvětlovalo, proč se dnes pyramidy nacházejí na celé zeměkouli. Další obdobný skalní útvar s četnými jamkami se nalézá např. také na rakousko-české hranici nedaleko Znojma, jež nese název Svatý kámen (Heiligerstein) a je znám i pro své léčivé účinky.
K novějšímu výzkumu rotundy a hradu se přistoupilo znovu v 90. letech 20. století, kdy bylo mj. také nově zjištěno, že skalní podklad stavby byl vylámán a osekán, což je opět dokladem starší stavební i civilizační etapy. Průzkum se tentokrát více zaměřil na vnitřek znojemské rotundy, a již dříve zjištěný neobvyklý věnec přizdívky ve spodní části stěny byl tehdy vyhodnocen jako románská zděná lavice. Vzhledem k tomu, že byla tato lavice stavebně provázaná s románskou podlahou rotundy, byla datována do 11. století, i když v ostatní Evropě se tyto případy objevují pouze v kněžišti, a to nejčastěji v 5. ? 6. století. Podobná kamenná lavice v kruhové kamenné stavbě však byla zjištěna také u indiánského kmene Anastaziů, potomků Hopiů v Severní Americe. Současné vročení rotundy do 11. století navíc zpochybňuje i její románské kvádříkové zdivo, jež zde tvoří pouze doplňky a opravy zdí, a proto sama stavba musí být starší. Shrneme-li všechny tyto "nevysvětlitelné nálezy", musíme dojít nakonec k závěru, že se zde jedná o odkaz zaniklé civilizace, který jsme zatím nebyli schopni zakomponovat do současného výkladu našich dějin.
Podzemní hrad
Obdobná překvapení přineslo i zkoumání znojemského hradu ? k obohacení znalostí o této stavbě přispěly další výzkumy v areálu sousedního pivovaru a velkým překvapením pro archeology byl objev zaniklého středověkého paláce se staršími obrannými valy a se vstupem do podzemí hradu. Ve spodním souvrství se nachází šedočerná zemina promísená s nedokonale spálenými dřevěnými uhlíky, jež se časově váže ke spodní zdi z velkých opracovaných žulových bloků, tvořících jakousi hradbu. Za nejstarší byla archeology vyhodnocena vrstva čtvrtohorní spraše, uložená přímo na uměle přitesané skále, vytvářející nápadnou terénní vlnu s valem. Předposlední vrstva je promíchána s ohořelými uhlíky, což by nás mohlo dovést až k myšlence, zda právě ona není dokladem jedné z dávných katastrof s průvodními ničivými požáry, kdy došlo k zániku zde sídlící civilizace.
Při výzkumu hradu se narazilo také na zavalené podzemní prostory, narušené odstřelem skály při budování sklepení pivovaru. Velmi tvrdé podloží rotundy i znojemského hradu je dnes značně rozpukané a průzkumy zde zatím odhalily dvě patra podzemních chodeb. Podzemí hradu i rotundy je obdobně jako u historického jádra města velmi spletité, několikapodlažní, vybavené odvětrávacími a odvodňovacími šachtami, na které se narazilo i při archeologickém výzkumu skalní hradní ostrožny. Kruhový několikapatrový labyrint pod rotundou je propojený s dálkovými podzemními chodbami, jež se paprsčitě sbíhají do středové podzemní komory, potvrzené i geologickými vrty a průzkumem podloží pomocí pulsního georadaru v roce 1990. Do centrální podzemní krypty pod rotundou vede z hloubi podloží širší vertikální šachta, která stavebně zřejmě tvořila vrcholovou část zaniklé pyramidy. Způsob ražení chodeb, řešení vzduchotechniky i vrtání studen v tvrdé vyvřelé hornině v žádném případě neodpovídá předpokládaným středověkým hornickým metodám, nýbrž naznačuje, že se zde v dávné době pracovalo s pomocí vyspělé strojové i jiné pokročilé technologie, umožňující řezání, vrtání, leštění tvrdého kamene aj.
Naše výzkumy prokázaly, že znojemská rotunda i hrad dnes stojí na zaniklé pyramidě s podzemním labyrintem s kruhovými vícepodlažními chodbami i dálkovými podzemními tunely, jež odsud vedou do všech světových stran, a to i pod řekou Dyjí. Jedná se o prastaré vyspělé stavby, jež vznikly jako dílo lidských rukou a které zřejmě katastroficky zanikly již v druhohorách nebo třetihorách. Jejich značné stáří potvrzuje i způsob řezání spár a opracování kamene, který je stejný jako u nově objevených pyramid v Podyjí nebo v pyramidální chodbě v areálu kláštera sv. Hyppolita. Za průkazné hmotné nálezy, potvrzující výše v textu naznačené hypotézy, považuji např. části pláště pyramidy pod znojemským hradem či způsob opracování skalního podloží rotundy a její zdivo. Popsaná zjištění se asi budou mnohým zdát šokující a nevěrohodná, avšak četné nálezy po celém světě dnes naznačují, že bude třeba pohled na dějiny lidstva v blízké době pozměnit.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2013.