Ještě za totality jsem byl jako lékař pohotovostní služby v severních Čechách povolán ke kolapsovému stavu, který postihl v nočních hodinách řidiče osobního auta, když odvážel svoji přítelkyni domů ze zábavy. Na místě jsme s řidičem sanitky našli auto v příkopě, u něho vyděšenou plačící ženu a za volantem vozu asi padesátiletého muže zhrouceného v koutě mezi opěradlem a dveřmi vozidla. Muž již nejevil žádné známky života a všechny oživovací pokusy byly marné.

Tyto dvě skupiny nemocí vykrývají velkou část civilizačních chorob (CCH) a přinášejí pacientům velká, i když odlišná utrpení. Jako u ostatních CCH jsou to utrpení zbytečná, protože jejich vzniku lze bez velké námahy předejít a lze je i dost dobře léčit. U léčení onemocnění střev platí, že vznik patologií ve střevní stěně je výslednicí součinnosti dvou negativních faktorů. První je poškozující působení hnijícího střevního obsahu a bakterií, které jsou v něm přítomné. K tomu se vrátíme níže. Druhé působení jde z vnitřního prostředí organizmu, kde působí nemetabolizovaný homocystein (Hcy), který buňky vypouštějí do krevního oběhu. Znovu si připomeňme, že Hcy je organická kyselina a zároveň toxická látka.

Přijde-li řeč na právo na zdraví, omezují toto téma jak politici, tak i představitelé ČLK a s nimi ostatní zdravotníci na problém úhrady za poskytování péče. Všechny zajímá pouze specifikace toho, co se má hradit ze zdravotního pojištění a co ne. Všichni tak svorně potvrzují, že i v případě zdraví platí, že peníze jsou vždy na prvním místě. Vnucuje se otázka, kam se ztratilo lidské právo na zdraví nebo zlepšování zdraví jako nedávný cíl práce zdravotnictví. Péče o zdraví je veřejná věc. Je tedy otázka do veřejné diskuze, zda je správné ponechat, že peníze budou mít přednost před absolutními hodnotami, kterými jsou zdraví a život. Ptejme se organizátorů zdravotnictví a zákonodárců, proč tyto hodnoty nekladou, konkrétně v nových zákonech, na první místo.