Pohlazení
Existují příběhy, které píše sám život. Příběhy s dobrým koncem, ale i ty se špatným… A pak jsou příběhy, které píše naše duše. Duše toužící po pohlazení, po troše útěchy, často po nedostávajícím se pocitu bezpečí v dnešním „nebezpečném světě“.
Jistě znáte ten pocit, kdy je již té reality příliš, a vy toužíte přenést se do světa snů, kde vše je možné a každý příběh končí v dobrém… U nás naleznete obojí – příběhy ze života i příběhy smyšlené, žádný vás však nezklame a všechny vaši duši pohladí.
Další témata: Zdraví, Psychologie a vztahy, Esoterika a víra, Nadpřirozeno, Jídlo, Výlety, Rozhovory, Ostatní
-
Každá čarodějnice má mít kočku
…aneb – kde bychom bez svých chlupatých přátel byli? Obraz čarodějnice s černou kočkou na rameni je tak notoricky známý, že ho ani nemá cenu rozebírat. Pokud se chcete zabývat symboly, můžete přemýšlet, co černá kočka v životě čarodějnice vlastně znamená. Když si však vezmu sama sebe, musím konstatovat, že si začátky své dráhy astrologa neumím bez černé kočky představit.
-
Štěněcí láska
Celý život jsem slýchal dvě věci. Za prvé, že zvířata nemají žádné lidské emoce – kromě strachu a bolesti. Za druhé, že chovatelé nechávají utratit psy, kteří jsou nějakým způsobem nedokonalí. Když jsem se sám stal amatérským chovatelem psů, poučil jsem se z vlastní zkušenosti, jak tomu ve skutečnosti je.
-
Koleda
-
Opožděná dodávka
Stella byla na smrt svého manžela připravena. Poté, co jim lékař oznámil, že se jedná o smrtelný druh rakoviny, oba se postavili tváří v tvář nevyhnutelnému a ze všech sil se snažili využít čas, který jim spolu ještě zbýval. Dave měl své finanční záležitosti vždy v pořádku, takže i jako vdova byla dostatečně zajištěna. Trápila ji jenom velká osamělost… tápala po smyslu svých dní.
-
Čekání na znamení
Splnila jsem si sen a stala se oficiální tlumočnicí znakového jazyka už dávno předtím, než zákon zaručil neslyšícím právo na rovný přístup ke komunikačním prostředkům. Často jsem tlumočila i průběh mše. Trvalo mi skoro deset let, než jsem zvládla tlumočit plynule a bez sebemenších problémů. Byla to psychicky i fyzicky vyčerpávající práce, ale současně mi přinášela hluboké uspokojení. Bylo vzrušující sloužit jako prostředek, díky kterému slyšící lidé objevili moudrost, nadání, smysl pro humor i vzácné povahy ve světě neslyšících. Svou práci bych nikdy neměnila. A pak se to stalo.
-
Růže z Canarsie
V roce 1931 mi bylo jedenáct let. Mé babičce třiadevadesát. Hovořím o časech hospodářské krize, kdy jsme žili ve vlhkém a studeném bytě v pátém patře. Babička byla samá vráska, záda měla ohnutá věkem a v ústech poslední zub. Ale, lidičky, co čar a kouzel se skrývalo v té její staré hlavě. Připadalo mi tenkrát, že ví úplně všechno na světě. Měla u sebe v pokoji plno všelijakých pytlíčků a lahviček s tekutinami všech barev, a když z nich namíchala lektvar a přinutila nás to vypít, byli jsme zdraví jako řípa.
-
Nevzdala to se mnou
-
Tráva
Moje maminka zemřela v třiadevadesáti. Neměla to v životě lehké. Svého muže ztratila po několika málo letech manželství a zůstala s námi dvěma chlapci v době hospodářské krize v roce 1922 sama. Když jsme s bratrem ukončili školu, stala se její jedinou radostí televize, kterou jsem jí koupil, občasné návštěvy mého bratra, jenž žil v severní Kalifornii, a nedělní rána, kdy jsem ji brával do města na snídani.
-
Daisyina láska
-
Léčitel Laser
Zamilovala jsem se do něho v tom okamžiku, kdy prostrčil packu dráty klece v útulku. O další kočku jsem neměla zájem – doma jsem měla už dvě – a zastavila jsem se jenom na chvíli, abych se s kočkami pomazlila a předala útulku pár konzerv. Když mi dobrovolnice, které bylo hned jasné, že mi nějakou kočku vnutí, položila do náruče Lasera, v nejmenším jsem nepochybovala, že si jsme souzeni. Rovnou jsem si ho odnesla domů.