Při práci na své knižní Andělské pentalogii (Andělské vteřiny, Kniha radosti, Andělé nás neopouštějí, Andělské dopisy, Schody do ráje) jsem se rozpomínal na celou řadu příběhů, které se sice do knihy svědectví "o andělských zásazích do našich životů" příliš nehodily, jenže s její základní myšlenkou souvisely.

Tu základní myšlenku bych vyslovil krátce: Bůh umí kreslit i křivými čarami rovně.

Můj dobrý známý byl krátce před rokem 1989 osloven stařečkem, který byl jedním z těch podivuhodných zbytků starého světa – jeho koníčkem byla alchymie. Vydával se po blednoucích šlépějích starých snílků. A tvrdil příteli, že už už objeví zlato, potřebuje jenom krátký čas na poslední pokusy, potřebuje laboratoř. Ani nechtěl peníze, jako alchymisté chtívali po Rudolfu II., chtěl jenom prostor pro nějakou laboratoř na svoje pokusy.

Lepší kůlna

Naproti domu mého známého byl v tu dobu na pražském předměstí rozlehlý pozemek a majitel se ho chtěl zbavit. I koupil známý od něj onen pozemek, koupil s onou "lepší kůlnou", třeba se místo hodí, kdyby si jeho dítě chtělo jednou stavět domek.

A stařečka nastěhoval do "vysněné laboratoře". "Na Nový rok vám předvedu přeměnu látky do zlata," slíbil stařík a celé dny trávil v oné laboratoři. Můj známý byl romantik i realista, nevěřil, že se zlato objeví, jenže nechtěl přijít o napětí, a nechtěl přijít i o to "co kdyby."

Na Nový rok vešel do laboratoře ve stanovenou hodinu. Stařeček tam byl. Mrtvý. Nevydrželo jeho srdce stáří? Nebo nevydrželo zklamání z neúspěchu? Nebo nevydrželo radost z toho, že se v jeho kelímku roztřpytil opravdu sen dávných alchymistů?

Onen pozemek je na pražském předměstí dodnes

Ovšem – je zlatý. Známý jej kupoval v době, kdy metr pražské půdy stál haléře a po revoluci cena jednoho metru dostoupila na tisíce korun. "Vidíte," ukazoval mi, když jsme poobědvali, "vidíte ten pozemek?" Díval jsem se na rozlehlé území, malou "latifundii".

"Ten stařeček nelhal, on to byl opravdu čarodějný alchymista," usmíval se známý, "on mi opravdu přinesl zlato. Spoustu zlata."

Kolikrát je člověk zklamaný jenom proto, že pozoruje svět z nízké pozorovatelny. Pokud se vznese a pozoruje jej z andělské výšky, dokáže chápat souvislosti, vnímat propojení, poznávat řád. Někdo se vydá na cestu splnit někomu sen a cestou nalezne zlato. Bůh umí kreslit i křivými čarami rovně.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.