"Myslím, že neexistují žádné konečné hranice tajemství. Jakmile jedno odhalíme, zjistíme, že za ním, tam, kam jsme dosud nedohlédli, se skrývá další. A další a další, je to jako v té nekonečné chodbě s odrazy zrcadel," říká spisovatelka Jenny Nowak. Do české literatury vstoupila s románem Nemrtvý, který věnovala filmovému představiteli Draculy, hororové hvězdě hollywoodské éry, postavě Bely Lugosiho, kterého jistá část veřejnosti podezírala z vampyrizmu. Jejím životním tématem je však Vlad II. Tepes-zvaný Dracula – osobnost historicky doložená a dodnes záhadná. Bylo tedy jen logické, že se naše povídání (už bůhví kolikáté), odvíjelo právě od něho. Vraťme se však ještě na chvíli k Belovi, protože s ním a Jennyiným návratem do minulosti všechno začalo a způsobilo, že vstoupila na půdu české literatury s žánrem, kterému se říká upírský román. Jeho základy bychom mohli vystopovat už v Lutherových Stolních řečech.

Bulharsko je země plná hor a pohoří, z nichž ta největší procházejí jejím středem. Filmovou režisérku a scenáristku Světlanu Lazarovou však přitahuje pohoří na hranici jižního Bulharska a Řecka, zvané Rodopi, natolik, že o něm vloni natočila trojdílný dokumentární film Rodopská magie. Snímek, o kterém říká, že je vlastně hledáním imaginárního klíče k imaginárnímu domu…

Někdy se stane, že člověk ve snaze neublížit, ublíží. Někdy se stane, že ublížením prospěje. Téma pro psychology a filozofy příliš obsáhlé, než aby se dalo vtěsnat do krátkého rozhovoru. Většinou ho vnímáme jen v rovině obecné. ALEŠ CIBULKA ho nezobecňuje, pravidlo neublížit zahrnul do své moderátorské práce programově. V čase, kdy je bulvár téměř naším životním stylem, úkol věru nesnadný.

Snad každý člověk má pro něco, nebo k něčemu určité předpoklady. Rozdíl je v tom, do jaké míry si je uvědomuje, či zda o nich vůbec ví. Někdy je objeví zcela náhodou, některé schopnosti jsou opravdu zvláštní. Třeba proutkaření. Když se kníže Filip Hohenlohe usadil v Poděbradech natrvalo, začal přemýšlet, odkud čerpat pro zámek i město užitkovou vodu. Nakonec si pozval proutkaře Karla Bülowa, který 8. srpna 1905 v hloubce 96 metrů narazil na pramen vody. "Vyvřel časně z rána na povrch s tlakem takovým, že vyhazoval i bláto ven, které se vytvořilo vrtáním opuk. Během dne se voda vyčistila a byla způsobilá k pití. Překvapilo, že voda byla nasycená bohatě kyselinou uhličitou, v míře takové jako známé prameny Krondorfské a Kysibelské vody," píše ve stati o proutkaření Čeněk Zíbrt. Tato schopnost je dodnes nevysvětlená. Ostatně jako jasnovidnost či telepatie, které řadíme do oboru psychotroniky, oblasti zabývající se výjimečnými psychickými schopnostmi. Eva Kňapová se věnuje diagnostice.

"Pohled na noční oblohu je velkým darem života. Hodnotu člověka poznáme podle síly pocitů, které v něm budí. Ty přemýšlivé vede k pokornému rozjímání o vesmíru, v němž věřící vidí boží dílo, a ti, jimž je víra odepřena, v něm spatřují nejmohutnější projev přírody. Mnoha lidem pak je dána touha odhalit její tajemství a jen nemnohým schopnost tyto záhady rozluštit," napsal v Toulkách oblohou Pavel Příhoda. Dalibora Jandu přivedl pohled na noční oblohu k hlubokému zájmu o astronomii, který trvá dodnes. Jen od záměru postavit na zahradě malou hvězdárnu upustil, přestože ji plánoval několik let.