Archiv časopisu | 2010
-
Smysl života
Až na výjimky, kdy jsou mé články reakcí na konkrétní situaci či názor, snažím se přezkoumávat teorie a někdy i tzv. obecně platné názory a hledat možná alternativní vysvětlení některých zdánlivě nepochybných a hlavně zažitých principů. Přitom si zdaleka nekladu sebemenší nárok na nějakou absolutní pravdu, ale snažím se o předložení možných variant tak, aby čtenář mohl získat širší pole informací a díky tomu být i svobodnější. Většinou začínám logickou analýzou a ze vznikajícího logického nesouladu se snažím vytvořit teorii, která by logice neodporovala, což ještě samozřejmě nevypovídá nic o její pravdivosti.
-
Marco Pogačnik (7)
-
Existuje vůbec česká národní elita?
Na internetu se nedávno objevil článek s následnou diskuzí, jehož autor na základě povahy dění na našem společenském jevišti o existenci české národní elity pochybuje. Z povahy otázky samé je to ovšem tak logické, jako by se někdo zabýval pochybnostmi o existenci středu nějakého kruhu. Každý národ a stát má vždy skupiny lidí, kteří jsou v konkrétních vlastnostech nejvíce vybaveni, neboli jsou v daném ohledu elitou. V úvahách může jít vždy jen o to, jak je dotyčná elita kvalitativně srovnatelná s elitami vyspělých národů.
-
Za klukovskými sny do Drážďan
Kdo by z kluků neznal Stříbrnou pušku, Medvědobijku a Henriovku. Kdo by je nechtěl vidět na vlastní oči. Není to nesplnitelné přání. Můžete je spatřit, a z Prahy je to "za rohem," na drážďanském předměstí v Radebeulu. I já jsem pojal úmysl být na chvíli klukem a jednoho slunného rána zvoním v Muzeu Karla Maye, u Villy Shatterhand.
-
Sebepoznání – písmeno I - Intuice
Slovo intuice pochází z latiny a znamená "nahlédnutí". Jde tedy o naši schopnost nahlédnout pod povrch věcí, do vlastního nitra, do své duše. Intuici je možno nazvat též vnitřní moudrostí. Představuje zkušenosti, které naše duše nasbírala během svých minulých inkarnací, neboli vtělení. Tyto poznatky zůstávají uloženy v našem nevědomí (podvědomí) a chceme-li být moudří, naučíme se je využívat.
-
Jak to s těma ženskýma vlastně je?
Nevím, jak vy, ale já mám dojem, že se s ženskými časopisy v poslední době roztrhl pytel. Občas si nějaký koupím, do několika z nich píšu, a proto mi posílají autorské výtisky, takže si pyšně říkám, že mám přehled a vím, co je opravdu "in". Když však čtete tři až čtyři časopisy měsíčně, přijdete na to, že jsou v podstatě všechny stejné. Výjimkou jsou snad jen ty, které jsou věnovány jídlu, ale v nich zase platí, že se červen věnuje jahodám a říjen zvěřině, takže i tam je o pravé překvapení nouze. Když si vzpomenu na to, co se v poslední době probírá ze všech stran, je hlavně odlišnost mezi mužem a ženou – ne fyzická, ale ta, která charakterizuje svébytné myšlení každého pohlaví.
-
Žaludek
Podle toho, že roste počet obézních lidí, se zdá, že všeobecně jíme nadměrné množství potravin. Možná proto, že jedení je určitý druh relaxace ve světě plném stresu a napětí. Má to zvládnout žaludek, který je především stavěn na odpovídající dávky k přežití. Dlouhodobé přetěžování vede nevyhnutně ke komplikacím. Vzpomínáme si na povídání jednoho našeho přítele, který byl v Japonsku v jedné gurmánské rodině. "Když jsme si poprvé klekli ke stolu, tak tam na mě čekalo 30 misek s malým množstvím různých pochutinek. Ohlížel jsem se, co bude následovat, ale místo dalšího jídla následovala prohlídka města. Pak při každém stolování se množství nezvyšovalo, pouze pestrost jídel laděných nejenom chuťově a barevně, ale také podle účinku. A tak jsem se přestal soustředit na jídlo a naplno mě pohltil program, který pro mě připravili. Navíc jsem nepociťoval hlad, tělo se asi za tři dny malým dávkám jídla přizpůsobilo. Naopak jsem se cítil svěží a s jasnou hlavou."
-
Tvrdá lekce v lásce
Už řadu týdnů jsem si všímala drobného, ale mrštného kocourka s potrhanýma ušima a bojovným duchem tygra, který se nám potloukal po zahradě. Náš dům stál o samotě, daleko od ostatních sousedů, takže mi nešlo do hlavy, jak si k nám našel cestu. A samozřejmě, jakmile jsme pochopili, že má hlad, rázem jsme hodili za hlavu svoji zásadu toulavé kočky nekrmit.
-
U voskových figurín
Madame Tussaudová rozená Grosholzová pocházela ze Štrasburku, města na hranici mezi Francií a Německem. Pracovala v polovině 18. století, konkrétně od roku 1765 u doktora Filipa Curtiuse, lékaře schopného vytvářet voskové figuríny, jako hospodyně. Obdivovala i první voskovou figurínu svého zaměstnavatele, figurínu Marie Jean de Barry. Komu to jméno nic neříká, tak připomínám, že to byla milenka francouzského krále Ludvíka XV. Byla učenlivá, jedním slovem rychle odkoukala techniku. A pro úplnost. Du Barry je nejstarším vystaveným exponátem ve voskovém muzeu madame Tussaudové.
-
Soudíme-li druhé, vynášíme ortel sami nad sebou (2)
Astrální tělo je nepřítelem svobodného ducha člověka. Vždycky touží pouze tom, co nás táhne dolů, zpět do světa temnot, daleko od naší cesty za Světlem. Astrál chce probouzet rozčilení, strach a nepokoj, nemluvě o pocitech ještě mnohem negativnějších. Je to obratný a zkušený nepřítel, tvrdě vycvičený v boji. Je nenasytný a nelze jej ničím uspokojit. S každým ústupkem jeho chuť ještě více roste. Z povolnosti vůči astrálu se poté rodí stvůry chtíče a dalších žádostí. Proto je naprosto nutné jej od sebe oddělit a skoncovat s ním jednou provždy. Teprve až hnutí astrálu zcela ustanou, dospějeme ke skutečné svobodě, jíž je vyrovnanost a vnitřní klid.