Archiv časopisu | 2010
-
O dělostřelcích a o nás
-
Jak zachránit manželství (3)
-
Svlékl jsem bílý plášť – rozhovor
"Svlékl jsem bílý plášť" je název připravované knihy MUDr. Tomáše Lebenharta z Klatov. Stručně řečeno je kniha zúročením autorových vědomostí a zkušeností z alternativní medicíny. Kniha vyjde v měsíci listopadu a já bych ji chtěla našim čtenářům trochu přiblížit. Položila jsem proto panu doktorovi několik otázek.
-
Impresionistická Vídeň
Ve vídeňské umělecké galerii Albertina byla prezentována umělecky velmi přitažlivá výstava pod názvem "Impresionizmus – aneb jak se dostalo světlo na malířské plátno". K zhlédnutí zde byla malířská díla od Cézanna přes Degase a Gogha až k Renoirovi nebo Vlaminckovi. Byla to největší výstava tohoto druhu v německy mluvících zemích.
-
Svět zázračných chutí (5) - Víno a pravda - klamy na etiketách
-
Tajemství kamenných obrů
Pískovcové skály rozžhavené letním sluncem do okrové barvy, rozlehlé sosnové háje, bizarní romantické zříceniny středověkých hradů, vesničky jako malované a schoulené do hlubokých stinných údolí, jimž místní lidé neřeknou jinak než doly, chladivé stružky potoků prodírající se mezi skalními masivy – to vše již učarovalo mnoha poutníkům schopným vnímat a pojímat krásu přírody v území zvaném Máchův kraj. Dávno tomu, kdy Karel Hynek Mácha (1810 - 1836), spolutvůrce českého básnického romantizmu, napsal verše o kraji, který dnes nese jeho jméno. "Tam na svých toulkách pozdravujte zemi. Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou." Stejně tak dávno tomu, kdy zpráchnivěly kosti jiného neobyčejně nadaného umělce a obdivovatele tohoto kraje – Václava Levého, žijícího v letech 1820 - 1870. Osud mu předurčil, aby se stal tvůrcem monumentálních děl vytesaných do pískovcových skal na Liběchovsku, jež se rozkládá na okraji Máchova kraje.
-
Po roce 2012 – místo pro život
"Peníze jsou vždy až na prvním místě," pronesl trefně kdysi Václav Klaus. Po sametové předehře v roce 1989 jsme si z peněz udělali novou modlu a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Oblouznění lidé tančili zběsile kolem zlatého telete a půjčovali si bez rozmyslu stále více peněz, aby rychle uspokojili své povrchní touhy a představy. Banky ochotně půjčovaly plnými hrstmi na cokoliv, zadlužení občanů a firem narostlo do nezdravé výše, a tak se zákonitě dostavila finanční krize. Blyštivé pozlátko nám dočasně zatemnilo zrak i rozum a dnes přišlo bolestivé vystřízlivění. Přestože si to mnozí stále odmítají přiznat, doba tučných let skončila.
-
Mystická povaha evropských hranic
Vyjeďme autem západním nebo jižním směrem z Česka do Bavorska nebo Rakouska. Přestože pojedeme stále stejnou krajinou, v jednom okamžiku překročíme jakousi tajemnou čáru a tím se ocitneme jakoby v jiném světě. Upravenější lidská obydlí i krajina, všude větší pořádek, dokonce i řidiči mávnutím proutku změní styl jízdy. Přestože pravidla silničního provozu jsou na obou stranách "tajemné čáry hranice" stejná… Přemýšlivého člověka okamžitě musí napadnout otázka, z čeho se po překročení neviditelné "čáry" odvíjí taková změna chování lidí a čím se vytvořila odlišná atmosféra, neboli duch společnosti. Duch společnosti, jehož žití vede ve stejných přírodních podmínkách k dvakrát vyšší kupní síle obyvatel, k všeobecně vyšší bezpečnosti jednotlivce, k viditelně vyšší úrovni chování jednotlivců i správních orgánů…
-
Zapomenutá sláva vějíře
-
Orgonity – krása, která léčí a otevírá naše srdce andělům – Rozhovor s Veronikou Šolcovou
Představte si krajinu malebnou na pohled. Krajinu plnou světla a barev. Krajinu, jež k vám důvěrně promlouvá, i když jste tu předtím nikdy nebyli. Opojeni tichou radostí se necháváte unést myšlenkou, že toto souznění není náhodné. Že tu na vás někdo, nebo něco čeká. Snad spřízněná duše, možná další střípek do mozaiky vašeho života. Přesně s tímto pocitem jsem vstupovala do dřevěných vrátek rozlehlého venkovského domu v Pičíně u Příbrami, kde bydlí paní VERONIKA ŠOLCOVÁ. Intuice mě nezklamala. Prožila jsem kouzelné odpoledne naplněné láskyplnou atmosférou a také hřejivou energií půvabných orgonitů, kvůli kterým jsem vlastně přijela.