Vladimír Liška
záhadolog

"Schopnost být médiem je jedním ze zázraků lidské mysli, který by měl být uveden ve vysokoškolských učebnicích."

psycholog Stan Gooch

Podivínští vynálezci

Prvním známým badatelem, který se pokoušel navázat kontakty se světem zemřelých, byl v 19. století Robert Hare z Pensylvánské univerzity. Zvláštní na tomto muži bylo, že původně patřil mezi fanatické odpůrce spiritismu a tento druh seancí považoval za podvod. Po několika letech však své názory změnil, ačkoli se neví, co ho přimělo k takové konverzi. Podle všeho se zřejmě seznámil s řadou paranormálních jevů, týkajících se zjevování údajných duchů, pro které tenkrát chybělo jakékoli vědecké vysvětlení.

Nakonec Hare sestrojil jakýsi přístroj, který on sám nazval "duchoskop", a jenž měl přijímat zprávy zemřelých osob právě při spiritistických seancích. Zvláštní na tomto přístroji bylo to, že měl zaznamenávat kontakty se zemřelými pomocí spiritistické tabulky i bez přímé účasti příslušného média. Vedle zároveň Hare nainstaloval některé měřicí přístroje, jež měly signalizovat určité fyzikální změny v prostředí, kde takový "kontakt" probíhal. Výsledky však byly nevalné a prakticky neprůkazné. A navíc bylo nutné spolupracovat se spiritistickými médii, bez nich to nešlo.

Mezi významné osobnosti, které byly rovněž přesvědčeny o možnosti navazování kontaktů s duchy zemřelých, patřil i Thomas Alva Edison. V roce 1920 konstatoval, že pracuje na vynálezu "který by mohly obsluhovat osoby, co přešly do jiné roviny nebo oblasti své existence". Podle všeho ale tento jeho záměr zůstal jen v rovině teoretických úvah, i když se po jeho smrti našly plány podobného zařízení, které už nestihl sestrojit.

Tak se posléze zrodil fenomén "elektronického hlasu", objevený v roce 1959 švédským hudebníkem Friedrichem Jürgensonem. Když jednou nahrával na magnetofon ptačí zpěv, zjistil, že se na pásce ozývá i jakýsi mužský hlas, hovořící norsky. Později se mu prý podobným způsobem podařilo nahrát i hlas jeho již dříve zemřelé matky.

Ale snad nejvýznamnějším badatelem, který se snažil na magnetofonový záznam zachycovat hlasy zemřelých lidí, byl litevský filosof a psycholog dr. Konstantin Raudive, který až do své smrti v roce 1974 tímto způsobem údajně zachytil desítky tisíc nejrůznějších poselství z "onoho světa", ačkoli byly tyto jeho výzkumy zpochybňovány poukazem na to, že se jednalo často o zvuky, jež mohly být různým způsobem interpretovány. Přesto je fenomén "elektronických hlasů" i nadále považován za nevysvětlený paranormální jev, jenž je dáván do souvislostí se záhrobním životem zemřelých osob, a experimenty tohoto druhu s využitím nejmodernější nahrávací techniky dále pokračují.

Existuje "záhrobní svět"?

"Lovci hlasů" jsou pouze jednou ze skupin lidí, přesvědčených o jinodimenzionální rovině posmrtné existence lidského vědomí a pomocí svých nahrávek hlasů zemřelých se to snaží dokladovat. Bohužel, často se jedná o podvody, nejasné rádiové (zbytkové) šumy, jež bývají chybně vykládány. Tento způsob podávání důkazů lze proto považovat přinejmenším za nešťastný. Ale že existují nějaké neznámé skryté síly, přicházející jakoby odnikud, je považováno stále za možné.

Tak například Maurice Barbanell, vydavatel časopisu "Psychic News" uváděl svého času tuto hypotézu, týkající se médií navazujících údajné kontakty se záhrobím: "Schopnost být médiem znamená dokázat zaznamenávat frekvence, které člověk nedokáže postihnout žádným ze svých pěti smyslů. Médium je tak jakési rádio či televizor, schopný naladit se do světa aktivit, které jsou pro ostatní lidi neviditelné a neslyšitelné."

Pokud pro svět duchů a vzkazy z něj existuje vůbec nějaký vědecký základ, lze takový kontakt navazovat pouze tehdy, kdy komunikující duch vstoupí do energetického pole, jež je vyzařováno z příslušného média. To je názorová premisa, která je například spiritisty všeobecně přijímána. Je zde ale jeden problém. Někteří skeptikové totiž vyslovují domněnku, že skutečná média sice opravdu vstupují pomocí mimosmyslového vnímání do cizích psychoenergetických polí a dostávají se tak k určitým, často i velmi přesným informacím, ale jedná se o psychoenergetická pole živých, nikoli mrtvých lidí. Podle této hypotézy tedy nejsou média v kontaktu se zemřelými, ale jde spíše o osoby se schopností odečítat myšlenky, nebo dokonce i paměť jiných lidí. Je to vlastně telepatie, takže otázka existence "onoho světa" je pořád otevřená.

Neznámá síla poltergeistů

Snad dosud nejzávažnější případ tzv. lomozícího ducha-poltergeista se odehrál v roce 1977 v Enfieldu, v domě rodiny Hodgesonových. Šlo zároveň o nejpodrobněji zmapovaný úkaz tohoto druhu, jímž se zabývali odborníci na paranormální jevy i policie. Jednalo se o to, že po celých 14 měsíců se v domě Hodgesonových odehrávaly velice podivné a nevysvětlitelné jevy.

Nejprve po místnosti samovolně létaly kuličky, které se náhle ve vzduchu zastavovaly. Později se začaly pohybovat i těžké kusy nábytku, na podlaze se objevovala voda, vytvářející zvláštní obrazce, květináče se samy seřazovaly do jediné přímky a Hodgesonových jedenáctiletá dcera Janet se náhle ocitala ve vzduchu, jakoby s ní nějaká neviditelná síla cloumala a házela po celé ložnici. Zvláštní bylo i to, že na některých místech v domě docházelo k prudkým výkyvům teploty a občas se tam objevoval i silný zápach.

Enfieldský poltergeist byl velice podrobně zkoumán odborníky na paranormální jevy, kteří jakýkoli podvod jednoznačně vyloučili, neboť se stávali přímými svědky některých z výše uvedených jevů a do domu nainstalovali i dálkově ovládanou kameru. Přímo před jejich zraky tu docházelo k demonstraci naprosto neznámé síly, přicházející náhle a jakoby odnikud.

Možná právě případ enfieldského poltergeista mohl být tím kýženým důkazem o existenci "onoho světa", jinodimenzionální reality, která v uvedené lokalitě po celé dlouhé měsíce vstupovala do naší trojrozměrné reality. Ale přijmout takový názor věda zatím nemůže. Pochopit a odhalit příčiny řádění poltergeista v Enfieldu bylo totiž nad síly soudobé úrovně lidského poznání. Možná se to časem změní a tyto i podobné kontakty s neviditelným "světem duchů" jednoho dne konečně pochopíme a věda je bude moci objektivně zkoumat a vysvětlit. Do té doby však bude "onen svět" tajemstvím, za nímž můžeme spatřovat cokoli...

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2015.