Josef Staněk
léčitel samouk, filosof

Chodil jsem do různých stupňů škol se spolužáky, z nichž několik bylo tzv. židovského původu. Když jsem se rozhlédl po padesáti letech, od ukončení poslední školy, zjistil jsem, že prakticky všichni tito bývalí spolužáci to ve společenském postavení "dotáhli dále" bez ohledu na svůj tehdejší nevýrazný školní prospěch.

Také spolužačky, pocházející původně z židovské komunity, se buď napoprvé či napodruhé "dobře" vdaly. Mají vesměs starší a dobře situované manžely a spořádanější rodiny. Na základě tohoto pozorování se mi na mysl začala prodírat otázka, co toho bylo příčinou? Na základě čeho se stane, že přirozeným nadáním průměrní spolužáci se více společensky prosadili, často v nadnárodním měřítku?

Samozřejmě přede mnou vyvstaly ony všechny načtené spiklenecké teorie o vše prostupujícím "židovském spiknutí". Osobně podle skutečně se odehrávajících finančních a ekonomických dějů sice nepochybuji, že v úrovni bank a mocenských kruhů existují spiknutí všelijakých klanů, lóží i okultních spolků. Věřím i tomu, že bezzábranové "hry" těchto vychytralců, těžících z nespravedlivých společenských poměrů, jsou příčinou mnohých světových kalamit. Dokonce připouštím, že v těchto lóžích, podle absence zábran daných křesťanstvím, jsou hlavně judaisté, ateisté a ti za křesťany převlečení (od toho ostatně spontánně vznikl výraz "nekřesťanský úrok"!). Ale že by vlivy vysokých mocenských hráčů ovlivňovaly postavení nějakých řadových "Vomáčků" židovského původu, mi moje "hlava nebere". Naopak se mi zdá úměrně vychytralé, že právě výše uvedené lumpácké bankovní mafie svádí dopady svých "her" právě na tyto řadové židovské "Vomáčky",  a to prostřednictvím najatých "užitečných idiotů".

Skryté příčiny úspěchu

Z touhy po prohlédnutí podstaty pozorovaného jevu jsem se soustředil na hledání možných skrytých příčin. Jak to v případech takového "vrtání v hlavě" u mne bývá, činím tak v "meditačním stavu" v "české jogínské poloze (" na divanu v lehu.) Abych popíchl vyznavače názoru, že svět je "jen fyzika", akceptuji klidně i "vědecké" označení takového naladění za rozpoložení v "theta vlnách". V takovém rozpoložení se mi začalo vybavovat, jak tyto spolužáky už v dětství jejich "světa znalejší" rodiče posílali na soukromou výuku světových jazyků. Díky většímu rozhledu zřejmě již tehdy rozpoznali, že výběr a kvalita výuky cizích jazyků byla a je v našich školách velmi nekvalitní. Moji rodiče se svým finančním a selským myšlenkovým pozadím na realizaci soukromé výuky nedosáhli. A až po dvaceti letech života v praxi jsem pochopil, že dobrá znalost světového jazyka má kvalifikačně hodnotu další vysoké školy. Tím se mi začala vyjasňovat první z příčin, proč jsem bývalé odborně prospěchové "autsajdry" potkal později v roli "expertů" všelikých centrálních úřadů.

Dokonalá znalost jazyků

Dokonalá znalost světového jazyka z nich nadělala "experty na cokoliv".

Nedá se nic dělat, rodičovské nasměrování výuky dětí správným směrem je významným preferenčním faktorem pro jejich další uplatnění v životě. Podmínkou ovšem je, aby se děti nasměrovat daly. U současné vnucované americké výchovy už ale dětem vůli rodičů vnucovat vlastně nejde. Základní "moudrostí" americké výchovy je přece zásada, že rodiče dětem nesmí poroučet. Tehdy však u mé katolické a tím patriarchální výchovy, podobné jako v judaistické tradici, bylo ještě poslouchání rodičů normální a samozřejmé. Od judaizmu odvozená křesťanská tradice je nasměrována přikázáním o poslušnosti dětí rodičům. Tím obě tyto tradice nastavují životními zkušenostmi rodičů lepší přípravu dětí pro život. Proto vnímám typ neusměrňované výchovy "ala Džamila Stehlíková" za projev úpadku civilizace. Podle ní vlastně rodiče mají poslouchat děti! Nesmí od nich nic vyžadovat, zejména ne pomocí tělesných trestů, ba ani zvýšením hlasu. To já když jsem doma neposlechl, dostal jsem od otce nařezáno a ještě jsem to v důsledku výuky katechizmu (cti otce i matku) považoval za oprávněný projev zájmu rodičů o mou budoucnost.

Jak by současná nová výchova, rozkládající autoritu rodiny, působila na mne, si docela dobře dovedu představit. Kdyby bylo na mé vůli, těžko bych se tehdy rozhodl jít do "navíc angličtiny", místo vyběhnout "čutat míč" na dvůr. Proto vidím v těchto tradice porušujících novinkách příznak civilizačního úpadku. Tento názor ovšem ostře kontrastuje s názory, propagovanými skupinami typu "profesor Putna a "lidskoprávníci" západního střihu. Ti v nevnucování čehokoliv dětem vidí rozmach svobody a civilizační vzestup. Při propagaci těchto skupin v "svobodných" médiích se už ovšem nemohu zbavit dojmu, že šíření tohoto rozkladu rodin je záměrem jejich vlastníka. V současnosti se ale nedá dělat nic jiného, než čekat. Čas, neboli "vanutí Ducha věčnosti", ukáže, který typ výchovy je založen na přirozenosti. Již teď za takto nastavovaného právního stavu věcí v rodině a výchově se ovšem nelze divit, že evropští a čeští muži nechtějí mít děti. Vždyť toto údajně moderní pojetí rovnosti v rodině se mužů vlastně ptá: "Mužové, chcete děti, kterým nemůžete poručit? Ale zato jste povinni je do 26 let živit, ať se k vám chovají jakkoliv!" K Vyššímu principu se neodvolávající lidská práva a od toho odvozené společenské normy přece o povinnosti dětí vůči rodičům nic nepraví.

Základ sebevědomí judaistů – zdravá víra

Výše popsaný preferenční faktor znalosti jazyků ve společenské seberealizaci jednotlivců jsem vzal na vědomí jako spravedlivý. Jenže jen znalost jazyků nevysvětlila všechno. Protože nejsem "věřící" na šťastné náhody, hledal jsem, hledal další zákonitosti stimulující kariérní postup u lidí židovského původu. A skutečně jsem objevil hned několik dalších.

První z nich je přítomnost větší niterné osobní sebedůvěry. Judaistická víra a následná rodinná tradice učí své souvěrce o Jahvově požehnání celému národu včetně potomků! To má neuvědomovaný, ale závažný praktický psychologický dopad. Upevňuje sebevědomí každého takto vychovaného (indoktrinovaného) příslušníka. A to je hodně! Dostatečná míra sebevědomí je jedním ze známých předpokladů zdaru jakéhokoliv snažení.

Ihned jsem začal přemýšlet o tom, proč křesťanská víra, zakládající rodovou tradici též na principech Starého zákona, mi takové sebevědomí nedala, navíc když ještě Ježíš Kristus v Evangeliích svým následovníkům jasně slíbil "přímluvu u Otce" při bohulibém snažení (tlučte a bude vám otevřeno)? Nakonec jsem dospěl k této příčině oslabení požehnání. Uplatňovaný křesťanský výklad povinností vůči Bohu totiž přehnaným zdůrazněním našich nedokonalostí (vlivu hříchu) oslabuje úsilí k aktivní a vynalézavé tvorbě. Nabádá příliš k trpnému křesťanskému nesení tlaku životních zátěží.

Toto oslabení povzbuzení lidí k tvořivosti a samostatnému myšlení vzniklo zřejmě v době srůstání křesťanství s mocí (po vládě císaře Konstantina ve 4. st.). Církev se přizpůsobila potřebám světské moci a začala usměrňovat myšlení věřících k nepřiměřené poslušnosti. V důsledku této církevní výchovy křesťanská víra dodnes dostatečně neposiluje aktivitu a sebevědomí při hledání nových poznatků ze stvoření takovým způsobem, jak to činí judaistická tradice. Od tohoto objevování posilujícího vlivu lze odvodit ono vynořující se množství židovských inovátorů všeho druhu. Bohužel někdy i v negativním směru, které uvolňuje i bezohledné sebeprosazování. V kontrastu s tím také judaista Ježíš Kristus své následovníky křesťany při prosazování v životě varuje: "Co je platno člověku, že celý svět získá, ale svou duši ztratí!" Neboli při volbě prostředků v aktivitách života jsou křesťané povinni dopady svých činností na jiné lidi zohledňovat z hlediska věčnosti! Jestliže nepřiměřené prostředky brání sebeprosazení a křesťan se ho proto vzdá, stává se tato zdrženlivost "obětí Nového zákona." Z principu absolutní Spravedlnosti Bůh oběť nepochybně nahrazuje. Křesťanovi je kariéra, které se vzdal proto, že prostředky k ní se příčily Zákonu neboli Pravdě, jistě nahrazena. Např. odmítl-li jít třeba za penězi či kariérou bezohledně, hovorově "přes mrtvoly"! Když ne v dalším životě na zemi, tak "na druhé straně života". Jinak by nebyla Spravedlnost, ale ona je, a jaká!

Důležitost kvalitní informace

Jenže ani větší sebevědomí u judaistických spolužáků ve srovnání s námi nejistými "českými křupany" mi nevysvětlilo všechno společenské dění. Všiml jsem si dalšího odlišujícího aspektu spolužáků židovské tradice, totiž vysokého oceňování hodnoty informace. K tomuto chování byli zřejmě perzekvovaní Židé nasměrováni rodinnou tradicí. Dějiny jejich předky poučily, že často důležitější než mít peníze je být informován. Všiml jsem si toho proto, že jsem poradil v životě dobře a zdarma mnoha lidem, ale jen dva mi přišli po létech poděkovat. A oba byli židovského původu. Tím mi umožnili vidět domácí český nešvar – nedoceňování informace. Řadoví Češi berou i kvalitní informaci od druhých jako samozřejmost, zejména když je nic nestojí. Jenže v reálném běhu života má informace (nejen právního typu), pro život a zdraví mnohokrát větší cenu než mnoho peněz. Nepronásledované členy národů EU, tedy i nás, by k ocenění hodnoty informace mělo vést kvalitní vzdělání. Jenže odstraněním výuky celistvého, víceúrovňového a nadčasového antického myšlení, zahrnujícího i přehledy zvyků a náboženství, upadla u středoškoláků nejen víceúrovňovost a nadčasovost, ale samo samostatné myšlení jako takové. Tím zmizelo vnímání archetypů podvědomí, etických vzorů a norem mezilidského chování národů a civilizací. Stalo se tak už během školní reformy za minulého režimu, který začal vnucovat jeden způsob myšlení. Po roce 1989 jsem očekával restauraci vícestrannosti školství a kultury. Nejen že se tak nestalo, ale způsob myšlení ve školách, médiích, v davu i mezi mládeží se ještě více zploštil. Orientoval se pouze na  ekonomické a technické stránky života. Myslím si, že přetrvá-li toto zploštění vnímání života a technicistní zahlcování mládeže a kultur národů neužitečnými informacemi, směřuje bytí evropských národů k rozplynutí v americké "kvalitě myšlení", tj. k živoření konzumních živočichů.

Docenění významu konexí

Ale ani správným zdůrazňováním významu informace preferenční působení judaistické výchovy nekončí. Vynořil se přede mnou ještě další faktor, nutný k vytvoření prostoru pro seberealizaci – je to docenění významu "konexí". Neboli rodinná výchova má upozorňovat na významnost styků s kvalitními či významnými lidmi. To sice ví každý, ale už ne každý si všimne, jaké cesty k takovým známostem vedou. Zatím jsem odpozoroval, že jednou z hlavních cest je náklonnost k umění. K tomuto povznášejícímu vlivu umění a ušlechtilých koníčků se často přidružuje i členství ve zdánlivě "potrhlých" spolcích všeho druhu (do takových shluku "potrhlíků" řadím ovšem i politické strany a hnutí). Tzv. vrcholový sport mezi vzestup posilující činnosti nepovažuji. Zatím jsem si ostatně nevšiml vrcholově sportujícího člověka židovského původu. O účasti v davu tzv. sportovních, pop "muzikových" nebo filmových fanoušků ani nemluvě. Sám považuji závodní (nikoliv však rekreační sport) a  fanouškovství, za maření času. Médii podporované fanouškovství ostatně vnímám jako ventil agresivity, která vzniká z nespravedlností společenského uspořádání, jež není opřené o vyšší principy bytí člověka. Přímo mě udivuje zběsilá propagace špičkových sportovních výkonů. K čemu je lidem "vržení koulí 28 metrů nebo vstřelení gólu"? Já v tom vidím formu vymývání mozků lidem, postižených absencí myšlení. Prázdnotou postižení "fanoušci" se fanděním za drahé vstupenky vzdávají nejen svých těžce vydělaných peněz, ale i Bohem daného času. Proto si myslím, že známost s "fandou" nikoho nepovznese. Duchovní rodina by tedy měla usilovat o zapojení svých členů do smysluplnějších komunit. Je škoda, že nalézání kvalitních okruhů známých neboli "konexí" není zdůrazňováno i v české rodinné výchově.

Vychytralá opatrnost

K výše uvedeným činitelům kariérního úspěchu jsem nalezl ještě další, který ale není přípustný u skutečných křesťanů, pouze u židů, ateistů a těch za křesťany převlečených. Je to často v Česku pozorovaný způsob chování, vlastně vychytralá opatrnost, projevená v nevyjadřování vlastního názoru – např. "neříkám nic, ale na moje slova dojde". Tento povahový rys má sice i doprovodný kladný aspekt, kterým je odolnost lidí ze židovské tradice vůči jakýmkoliv populací se valícím pověrám, hecům a módám. Zejména těm, které jim nic nepřinášejí. Z odpozorování této odolnosti judaistů vůči propadání neprověřeným představám a hecům vzniklo české rčení: "Drží jak židovská víra"! Osobně považuji za nesprávné, že tito o neprokázané věci pochybující židé, ostatní nechávají v bludech, mániích a hecech. Nemají potřebu být v šířených hecech ani "in", ani se necítí být "částí davu". To je jedna z příčin jejich vydělení. V celém svém životě jsem se nikdy nesetkal s lidmi židovského původu, kteří nekriticky přejímali jakékoliv "zaručenosti" vědecké, medicínské a léčitelské apod. Tento nešvar vidím naopak jako typický pro Čechy. Abych se přiznal, snažím se od lidí židovského původu naučit zdravé skepsi a analytickému dialogu nikoho nevylučujícího (nikoliv ale zhoubné dusící skepsi, ala klub skeptických zaťatců Sisyfos).

Na rozdíl od židovské víry cítím ve "vibraci" křesťana povinnost, i za cenu osobní ztráty, vyjádřit se k věcem, o nichž se domnívám, že jsou nějak škodlivé. A už vůbec k věcem rozporným s Pravdou nebo Spravedlností, i když z projevení názoru nic nekouká nebo dokonce hrozí ztráta. Oběť pro vyšší cíl vnesl ostatně do judaizmu Ježíš a učinil ji klíčovým znakem křesťanství. Tento přístup vyjádřil dilematem: "Nelze sloužit dvěma pánům, Bohu (Pravdě, Spravedlnosti) i kariéře!" Právě proto jsem hrdý na duchovní společenství s Ježíšem. Oproti tomu jsem za 75 let života neviděl člověka židovského původu nebo ateistu, který by se vyjádřil, kdyby v důsledku projevení vlastního názoru jeho kariéra nebo finance utrpěly! Za "normalizačních pohovorů" i po převratu v roce 1989, jsme od stoupenců všech duchovních směrů zažili přímo přehlídku kariérních mlčení nebo neodporování! Na obranu těch židovského původu musím ale dosvědčit, že jsem také žádného z nich neslyšel se vyjadřovat jen tak zlovolně. Ateisty ale ano!

V čem se odlišují ženy judaistického původu

Dosud jsem jen popisoval principy a způsoby myšlení mužů judaistického původu, které podle mého názoru jim pomáhají v lepším uplatnění v životě. Nemluvil jsem o ženách židovského původu, které jsem jako úspěšně vdané zmínil v úvodu. Jejich úspěšnosti v partnerském soužití jsem nemohl přijít na kloub až do rozhovoru s jedním "velmi sexuálně zběhlým" veterinárním kolegou. Ten mi prozradil, že "geneticky čisté" židovky se anatomicky odlišují od Češek tím, že takřka nemají vyvinuté vnitřní stydké pysky a mají méně vyvinutý klitoris. V důsledku toho nejsou až tak zběsile závislé na mechanických okolnostech sexu. Deset let mě vrtalo hlavou, proč by to měla být pro stabilitu manželství a rodiny přednost. Až při vizi před knížkou "Láska muže a ženy z pohledu duševních a duchovních sil" mi spojitost došla. Ve vizi jsem viděl, jak se žena při styku má energeticky spojit s mužem až v šesti úrovních (čakrách). V rovině druhé čakry probíhá výměna sexuální energie hadí síly, v rovině 4. čakry výměna citových vibrací a v rovině 6. čakry mentálních energií. Čím více čaker (úrovní) se propojí, tím hlubší prožitek lásky se dostaví. V optimu dochází až k tomu, čemu medicína říká třetí stupeň orgasmu. Stanislav Grof to označoval jako "kosmický sex", jóga či "tantrický sex". V těchto souvislostech se mi vyjevila přednost "parametrů" anatomického potlačení jednostranné sexuálnosti. Spočívá v tom, že ženy judaistického původu, protože nejsou ploše mechanicky erotické, mají všestrannější nároky na muže. Daleko hlubší, než onen typ všude pobíhajících a nabízejících se " klitorisových blbek". Pro tyto blbky "školené" Bleskem a Internetem, jsou na muži důležité tvar a velikost penisu. Zajímají je "přehlídky" mužských striptýzů, konané v zemi neomezených možností a u nás šířených médii pod hlavičkou osvěty. Spojení muže a ženy v jiné než sexuální rovině, tj. v duševní a duchovní úrovni, je pro tyto na sexu závislé ženy mimo jejich představivost. Proto po pominutí "hormonální bouře" se jejich manželství pravidelně zhroutí. Naopak ženy s omezenějším důrazem na sexualitu jsou samovolně náročnější na propojení ve vyšších úrovních vztahu. Přikládají větší váhu osobnosti a duchu muže. Stáří partnera a velikost penisu se stávají podružnými činiteli při výběru partnera pro založení rodiny. Tím si daleko snáze a lépe najdou osobnost. Zřejmě ty židovského původu k takové lepší volbě vede i lepší anatomický předpoklad. Hlouběji rozvinutého muže si při tradici judaistického patriarchátu následně patřičně váží. Zejména když brzy zjistí, že v důsledku duchovní prázdnoty společenského života,  hlouběji založených mužů u nás moc V důsledku tohoto přístupu ke vztahu se vyvarují "havárií" oněch po pubertě rozběsněných a materialistickou sexuální výchovou rozdivočených chudinek. Ty pravidelně a zákonitě sice narazí na "penisy sexuální osvětou požadovaného typu", které ovšem nic jiného "neobaluje". Po prvotním vybití pudů v období zamilovanosti to nepochybně dopadne tak, že půlka z těchto "sexuálních revolucionářek" se s příslušným "playboyem" rozvede. Následně pak sama s dítětem bojuje o pouhé přežití a žádá pomoc od státu. Nebo se v roli bezdětné a pracovně silně angažované stává feministkou a sufražetkou v boji za 50% zastoupení žen v čemkoliv. Druhá polovina jen na sexu vzniklých manželství sice "přežívá", ale podle pravdy neseberealizovaných žen: lepší život s neřádem než bez neřáda.

Nezbytnost pevné rodiny pro budoucnost Čechů

Výše popsaný stav vztahů mezi mužem a ženou v duchovní společnosti být nemá. Je projevem vyústění žitého ateizmu a ducha tělesného požitkářství v národě. Stvořitel dal většině lidí předpoklady pro vztah, založeném na vytvoření duchovního rodinného společenství. Ten nejen činí oba láskou spojené šťastnými a úspěšnými v životě, ale v lásce realizované dvojice zvedá do čistých výšin. K čemu ale může puberťáky zvedat indoktrinace materializmem? Proto buď se alespoň v části národní komunity rychle zvedne samo hodnocení možností ve vztazích mezi mužem a ženou, nebo se do upadajícího Západu a Česka vrátí prostřednictvím islámu. Jeho prosazením by nastal "reparát" vývoje vztahů mezi mužem a ženou, ovšem oklikou přes návrat do 7. století.

Z výše uvedeného vyplývá, že společenská úspěšnost judaistů není, jak vykládá spiklenecká teorie, výsledkem židovského spiknutí, ale výsledkem žití prospěšných rodinných a národních zvyklostí. Ty může v sobě rozvíjet každý, kdo chce být v životě úspěšný (ale i v astrálním rozměru po smrti těla). Jsou to ty zvyklosti v rodinách, které bychom se měli my Češi učit, i u lidí judaistického původu. Jmenovitě dobrá znalost světových jazyků, doceňování informací neboli kvalitního vzdělání a informovanosti, oceňování úrovní společenství a významu styků, zakládání kvalitních manželství a tím stabilních a širokých rodin. V národním společenství a zejména v širší rodině je k přežití v EU jako národ nezbytné neustále zdůrazňovat dětem význam kooperace a vzájemné výpomoci. Jako to po staletí činili židé. Pokud tomu tak nebude, Češi jako národ nepřežijí sto let.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2015.