Audrey Thomassonová

Byla to jen stará fena zlatého retrívra. Jmenovala se Brandy a celých jedenáct let byla jediným potěšení starší ženy, jež žila ve vilkové čtvrti na venkově. Sousedi ty dvě často vídávali společně na zahradě. Žena se skláněla nad květinovými záhony a starý pes se držel poblíž ní, lehával na trávníku a líně sledoval vytrhávaný plevel.

Když paní umřela, objevili se příbuzní, odvezli všechno, co podle nich mělo sebemenší hodnotu a na přední trávník postavili ceduli "Na prodej". Pak zamkli dům, psa nechali na zahradě a odjeli.

Někteří sousedi nechávali venku pro Brandy žrádlo, ale většinou se fena zdržovala na schodech domu, který znala, a čekala na návrat své milované paní. Mladá matka, která bydlela v sousedství, si starého retrívra sice povšimla, ale neměla žádné předchozí zkušenosti se zvířaty a usoudila, že pes je sice přátelský, ale jí po něm nic není. Přesto, když se jí pes vloudil na dvůr a začal si hrát s jejím osmnáctiměsíčním Adamem, měla chuť tu špinavou potvoru odehnat. Adam byl jedináček, světlo jejího života. Když maminka viděla, jak moc se hošíkovi líbí krmit Brandy sušenkami, rozhodla se, že psa nechá na pokoji. Od té doby se Brandy dostavila na návštěvu pokaždé, když Adam měl něco dobrého.

Jednou odpoledne nechala matka Adama, aby si hrál v hebké trávě na dvoře, a šla si zatelefonovat. Po návratu zjistila, že dítě je pryč. Zkrátka a prostě zmizelo. Matka šílela. Sbíhali se sousedi a pomáhali při pátrání. Dorazili sousedi a strávili tři hodiny hledáním stop po dítěti, než přivolali státní policii s helikoptérami a zahájili prohledávání širokého terénu. Nikdo však nemohl dítě najít a současně s tím, jak se slunce klonilo za obzor, lidé si stále častěji šeptali o únosu, zranění nebo dokonce tragickém úmrtí děcka.

Pátrání probíhalo už šestou hodinu, když se sousedka, jež se zrovna vrátila domů, podivila, že nevidí Brandy. Adamova matka, hysterická žalem, zaboha nedokázala pochopit, proč se v tak úděsném okamžiku někdo shání po starém psisku. Vzápětí ale někdo nadhodil možnost, že Brandy by mohla být s Adamem, a hned nato si jeden z vojáků vzpomněl, že hluboko v lese, při předchozím pozemním pátrání, zaslechl štěkot. A pak všichni začali volat Brandy. A skutečně zaslechli slabý štěkot, a když šli po zvuku, objevili batole, jak zády opřené o strom tvrdě spí, zatímco pes ho podpírá bokem, aby se maličký nesvalil na zem - a dolů do potoka, jehož strmý břeh se rozvíral přímo pod kořeny stromu.

Brandy klusala za Adamem, který se vydal z maminčina dvorku na výpravu za dobrodružstvím. Když zpozorovala nebezpečí, honem ho odstrčila stranou a držela ho v bezpečí po celou tu dlouhou řadu hodin, i když se dítě zoufale snažilo osvobodit.

Sotva záchranný tým zvedl Adama do náruče, starý pes se zhroutil vyčerpáním. Chlapcova matka s pláčem nesla fenu a s úlevou ji vděčně hladila. Byla Brandy za záchranu chlapcova života tak vděčná, že jí dovolila dožít v jejich rodině. Brandy zemřela až v sedmnácti letech. Ovšem tato historka nekončí záchranou pouze jediného života. Adamova maminka z vděčnosti za záchranu svého dítěte vyhledala útulek pro stará zvířata a brala si do péče různě nemocné a handicapované mazlíky, které by jinak čekalo utracení - slepé, kulhavé, diabetiky či jinak postižené. Všechny zachránit nemohla, ale ty zbylé jezdívala aspoň utěšovat. Dobře věděla, že kdyby někdo nechal starého retrívra utratit, snadno mohla ztratit světlo svého života, svého jediného synáčka.

Dnes, o třicet let později, tahle žena pečuje o více než tři stovky zvířat, a to včetně ptáků, tlusťoučkých prasátek, starých zchromlých koní a dalších zvířat ze záchranných stanic z celého státu, o která už nikdo nemá zájem. Původně ji nenapadlo, že jí je něco po starém opuštěném psu, ale posléze se přesvědčila, že každý život má svou hodnotu, ať lidský nebo zvířecí.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2015.