Věra Várady
astroložka, publicistka

Jako člověk, který se narodil ve střední Evropě – Praze, jsem si vědoma toho, že je i v mé krvi otisk mnoha různých národností. Před delší dobou jsem se začala zajímat o předky slovanské.

Kupodivu jsem nenašla mnoho informací, jen legendy o praotci Čechovi a údaje, které si pamatuji ještě ze školy z hodin dějepisu o tom, že Slované se objevili ve střední Evropě někdy v 6. stol. n. l. Odkud přišli, jaká je jejich historie a jací byli?

Minulost a historie bývá zkreslována, na straně jedné ji píší vítězové, na straně druhé jsou lidské dějiny tak dávné, že si je nepamatuje ani sama Země, a jen sporadicky vydává hmatatelné důkazy, protože jednotlivé epochy a kultury lidstva jsou zahaleny tmou a nevědomím, v některých případech záměrně…

Jako lidé 21. století máme k dispozici mnoho informací, ale musíme pečlivě rozlišovat a volit, ne nadarmo jsme jako Slované nositeli s l o v a.

Mýty a historie na nás působí na vědomé i nevědomé bázi, ať chceme, či ne, působí na nás největší silou křesťanství, ale v další, hlubší vrstvě leží doba pohanská a prehistorie lidstva.

Když se zamyslíme nad tím, odkud plynou informace o minulosti, je to především forma písemná, předávaná z pokolení na pokolení, opisy a překlady různých knih, archeologické památky, vědecké výzkumy, výzkumy DNA, satelitní snímky (díky kterým se objevili nové skutečnosti), antropologické studie o cestě lidstva, a také informace intuitivní… Ale mnoho národů nemělo písmo, předávaly si důležité informace ústně a některé informace byly jen pro skupinu vyspělých jedinců, což si v dnešní době informačně virtuálního balastu nedokážeme představit.

Jazyk

Podle lingvistů (jazykovědců) většina evropských jazyků a některé asijské patří do tzv. indoevropské skupiny. Bylo prokázáno, že existoval původní jazyk, který pojmenovali protoindoevropský, dokonce byl akusticky zrekonstruován. Vědecká veřejnost vede řadu sporů, kde a na jakém místě je kolébka Indoevropanů, mezi které patří prapředci Keltů, Germánů, Římanů i Slovanů, kteří podle některých badatelů z pravlasti odešli jako poslední, a proto se ve slovanských jazycích nalézá množství prapůvodních výrazů, které korespondují se sanskrtem, který se vyvinul dále v indo árijštinu, které je velmi podobná antická íránština. Indoevropané migrovali do různých částí Indie, dnešního Íránu a do Evropy. S jazykem se pojí zvyky a především náboženství, víra v různá božství, rituály atd. Nejvíce dochované informace o době "pohanství" v Evropě máme díky tzv. severské mytologii, do popředí se nyní dostává také zájem o slovanskou "pohanskou" tradici a minulost.

Archeologie

V současné době bylo pomocí moderní techniky objeveno množství pozůstatků vysoce urbanizovaných měst, především v oblasti vnitrozemí Chorvatska a Bosny, kde byly nalezeny tzv. Bosenské pyramidy, které jsou jedny z největších na světě – viz Pyramida Slunce, město Visoko nedaleko Sarajeva.

Podle posledních oficiálních výzkumů byla většina Evropy před asi 12 500 lety pokryta silnými vrstvami ledu. Obyvatelný byl jen jih Evropy: Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Itálie a dále Turecko až po zakavkazskou oblast. Tato pra Evropa a její obyvatelé zanechali nepřehlédnutelné stopy v architektuře, sociální struktuře a duchovním životě. Jejich přítomnost a vynalézavost je zakotvená do pyramid, monumentálních kamenných měst a složitých energetických systémů, se kterými se teprve seznamujeme.

Dalším, zcela unikátním objevem (podporujícím myšlenku dávné neznámé praindoevropské historie), z kterého pochází dnešní evropská civilizace, je Arkaim, nálezy měst z doby bronzové v oblasti rusko kazašských hranic. Bylo nalezeno dvacet měst spirálového tvaru, která byla pravděpodobně domovem původních Árijců. Nalezená města byla obehnána příkopy, byly zde vybudovány vodojemy, uprostřed každého města – mandaly se nacházelo centrální náměstí. Podle některých názorů jde o posvátné stavby, chrámové komplexy, observatoře nebo akademie. Byla zde nalezena i řada hrobů koní, starobylé indické texty (o kterých se soudí, že byly sepsány Árijci) popisují rituální obětování koní, kteří byli pohřbíváni spolu se svými majiteli. Této oblasti na jihu Uralu, která byla objevena v roce 1987 a má rozlohu 400 km² se také říká "Země měst" a žila zde civilizace na úrovni Mykén a Mezopotámie.

Věda

Projekt National Geographic, který zkoumal vzorky DNA z celé planety, kulminoval v roce 2003. Doktor S. Wells, americký genetik, řekl, že "roky studií genetických typů nás nutí přepsat historii lidstva". Cílem projektu bylo porovnat DNA nalezených kosterních ostatků z různých světových archeologických lokalit a porovnat je s DNA dnešních lidí – a zmapovat tzv. haplotypy – sekvence DNA všech národů za účelem poznání minulosti a opravdové historie lidstva. Podle výsledků těchto výzkumů jsou nejstarším evropským národem Baskové (40 000 let) a pak Ilyrové, záhadný národ, který předcházel Římany (27 000 let), a jejichž potomci žijí na dnešním území Chorvatska, Bosny a Hercegoviny…

A podle rozsáhlých testů DNA v Čechách, které prováděla společnost Genomac, má pouze 51 % obyvatelstva slovanské kořeny, druhá polovina má předky germánské, románské a židovské.

Slované

Podle dochovaných písemných kronik se první slovanské kmeny objevují ve střední Evropě v polovině 6. století. Přišli z pravlasti, kterou některé zdroje zasazuji do tzv. Pinské oblasti močálů, ale je těžko uvěřitelné, že by mohli během krátké doby dvou generací osídlit celou východní Evropu, jih Itálie až k dnešnímu Řecku, západ až k dnešnímu Hamburku, který kronikář Prudentio Trojský v roce 845 nazval Civitas Sclavorum – Město Slovanů. Slovanskou řečí se tedy mluvilo od Donu na východě po německé pláně na západě, od břehů Severního moře až po Peloponés. V Britském muzeu se nacházejí mapy, kde je vyznačená tzv. Velká Tartarie nebo také Tartarie Magna – země Slovanů. Je součástí prvního vydání Encyklopedie Britannica z roku 1771. Proč nemáme více informací je dáno především tím, že veškerá paměť lidstva (největší knihovny v Alexandrii, Aténách, Cařihradu, Etruská knihovna v Římě) shořela při požárech nebo byla zničena při různých katastrofách. Svou negativní roli zde hraje i inkvizice, která systematicky ničila vše "pohanské", co odvádělo lid od "pravé víry".

Slovanské, předkřesťanské pojetí světa bylo po staletí potlačováno. Slovanské obřady a tradice byly téměř zničené, změněné a zahalené závojem lží. Proto je v současnosti těžké znovu obnovit slovanské pojetí světa nebo i jen uvědomit si, jak starobylá je slovanská kultura. Mnoho informací najdeme, ale i zde je namístě opatrnost. To, co bylo staletí potlačováno, se dere na povrch, což často může přinášet obrácený efekt typu různých "ismů"…

Je ale důležité zabývat se kořeny, ze kterých pocházíme. V tomto spojení se můžeme zamyslet nad symbolikou stromu. Tak jako strom bez kořenů usychá, tak i člověk, který se odpojí od svých předků, kořenů, je bez životaschopnosti, zdraví a síly. Narodíme se podle karmy – rodového programu – tam kam máme, těm rodičům, které si vybereme nebo zasloužíme a v pravý čas. Jak někdo moudrý řekl – osud národa řídí ve větší míře předešlá pokolení než my, současníci, kteří neseme tíhu jejich omylů a vin. Na straně druhé jsme to my, kdo dostáváme odměnu za jejich dobré činy. Proto je důležité poznat minulost, protože bez jejího odkazu jen těžko budeme mít jasnou a čistou budoucnost…

Současná věda a archeologie přinášejí nové poznatky o "starém světě". Indoevropské kořeny slovanství jsou stále zřejmější. Slované chápali přírodu jako něco bytostného a živého, jako matku, věřili v posmrtný život. Byli známí svojí pohostinností, péčí o staré lidi, ale především svou laskavostí a srdečností, což právě nyní světu tolik schází.

V dějinách lidstva přicházejí a odcházejí, mísí se a asimilují různé kultury a národy jako vlny na moři. Doba, která přijde, bude i podle velkých učitelů, jako byl Rudolf Steiner, dobou slovanskou, přinášející "filio" lásku a poznání, že "všichni lidé bratry jsou".

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2015.