Důkazy a svědectví

Melanie Rybárová
podle knihy "Svět bez hranic", vydalo nakladatelství Čintámani

V posledním článku o havajské technice jsme vycházeli z jedné z definic, která zní takto: Ho oponopono je proces vnitřního opouštění toxických energií s cílem nechat skrze sebe proudit Božské myšlenky, slova a činy.

Dá se také říci, že prosíme Božství, aby vyléčilo všechny naše zatvrdlé myšlenky i schémata, jichž je naše mysl plna. Sami přispíváme k vyléčení očišťováním od předpojatostí, zaujatostí a starých sebestředných nánosů až k bodu nula. Dochází vlastně k úplnému vyprázdnění mysli.

Autoři knihy "Svět bez hranic", Američan Joe Vitale a havajský psycholog dr. Hew Len, věrozvěstové tohoto učení, uspořádali v USA řadu přednášek, po nichž účastníci vyjádřili písemně své vjemy a podělili se o důkazy úspěšnosti této metody. Jde tu někdy o drobné příhody a jindy o záležitosti s větším dopadem. Zde jsou alespoň některé z nich.

Podnikatelka z Texasu, která se zabývala také léčitelstvím, často trpěla pocitem křivdy a ublížení. Tak tomu bylo i v případě s ropnou společností, která jí podle smlouvy měla vyplatit provizi kolem milionu dolarů, ale odmítla tak učinit. Snažila se zbavit se zlosti a lítosti a čistila své myšlenky opakováním čtyř vět: "Miluji tě. Omlouvám se. Prosím odpusť. Děkuji." Svá slova adresovala Božství s tím, že prospějí celé situaci. Brzy nato jí jeden z jejích poradců doporučil, aby si uvědomila, kolik od ropné společnosti už dostala a kolik ještě dostane, a aby dala věcem volný průběh. Poslechla a brzy pocítila, jak jsou trpkost a hořkost nahrazeny očistnou energií, která jí otevřela cestu k novým řešením a aktivitám. Ty ji pak přivedly nové klienty a také zájemce o její léčitelské působení. Je vděčná právě ho oponopono, že vyčistila staré postoje, které přinášely toxické prvky, a otevřela dveře novým možnostem.

V Americe existují povolání, která jsou nám zcela neznámá. Tak třeba pan Bruce Burns je intervencionista. Pomáhá svým klientům zvládat případy, kdy zažívají různá životní dramata. Havajské učení mu, podle jeho vyprávění, od základů změnilo život, a to dokonce nejen jeho, ale i jeho nejbližších. Je velkým příznivcem odstranění myšlenek do zmíněného už nulového stavu. Vypěstoval si toto zklidnění mysli pilným soustředěným cvičením. Chválí zejména velký nárůst intuice, který následoval, a také dynamickou energii, jejíž příliv cítí, když se zbaví obsedantních myšlenek. Je vděčen i za to, že se mu podařilo sdílet některé spolehlivé postupy s členy vlastní rodiny, např. zbavení se schematických vzorců. Tomu pak přičítá i pozitivní změny, k nimž došlo v životě blízkých. Rodiče manželky se usadili v domě snů, otec změnil zaměstnání a odešel z prostředí, které mu nevyhovovalo, a rozvedená matka našla nového životního partnera. On sám změnil též obor své činnosti a po sedmnácti letech nudné šedi se nyní dočkal pestrého pole působnosti. Říká, že to vše přišlo poté, co na sebe vzal plnou zodpovědnost za svůj život.

Spisovatelka Evelyn Cole je vděčná za život, který vnímá jako nádherný. Nemůže unést vnější okolnosti, které by se změnily, avšak změnil se její přístup k životu. Když říká slova "odpusť mi" a "omlouvám se", skutečně se v tu chvíli cítí odpovědna za vše, co se nachází v jejím vědomí. Cítí se zajedno se všemi lidmi, i těmi, kteří s ní nesouhlasí. Její vděčnost nezná hranic, protože ví, že jí je odpuštěno.

Jiná spisovatelka, Karin King, hovoří o změně, kterou pociťuje ve svém životě. Dříve si připadala sama a opuštěná, ale brzy poté, co se seznámila s ho oponopono, se setkala s ženou podobných zájmů a začaly spolu podnikat. Zlepšil se též její vztah s manželem, s nímž k sobě navzájem nalezli cestu, což se dříve zdálo nemožné. Získala novou důvěru v sebe, a děkuje za to havajskému učení dnes a denně.

Pan Tristan potvrzuje, že si již několikrát ověřil, jak fungují univerzální zákony, které řídí naše zdraví a štěstí. Hlavním momentem je pro něj dosažení nulového stavu. Vstoupí do hlubin vědomí mysli, aby tu odstranil zajetá schémata reakcí, a tím uvolnil místo pro inspiraci a napojení na Božské vědomí. Je možno pomáhat tak i druhému, protože Božství může předat náš jasný a láskyplný záměr druhé osobě tak, že vstoupí zadními vrátky do její vědomé mysli. Uvádí jako svědectví jakousi schůzku, s jejímž průběhem zprvu vůbec nebyl spokojen. Jeho partner ho popouzel a zdálo se, že postupuje zcela nekorektně. Vzpomněl si však na své nové učení a řekl si v duchu: "Odpusťte mi mou hrubost. Miluji vás a chtěl bych, abychom se oba cítili dobře a dosáhli dobrého výsledku." Navenek se nic nestalo, ale přesto partner jakoby ho slyšel, začal se chovat otevřeněji a přátelsky. Záhy nalezli oba řešení, které plně vyhovovalo oběma stranám. Tristan je vděčen za získání nadhledu a za citlivost, s níž je schopen rozeznat, kdy příliš tlačí na pilu, místo aby nechal věci plynout a v mysli směřoval k nulovému bodu.

Pečovatelka Joyce McKee píše o posledních dnech své matky, která měla nádor na plicích a její dcery se rozhodly, že ji nechají zemřít doma. Když poznala havajské učení, bylo jí jasné, že právě to jí pomůže ulehčit matce poslední dny. Nejprve přijala plnou zodpovědnost za svůj život včetně své matky. Píše, že "vstoupila do sebe" a stále se očišťovala. Matka se zlepšila, byla klidná a neměla bolesti. Až do poslední chvíle se dokázala o sebe postarat. Žila déle, než lékaři předpokládali a byla vděčná za každé nové ráno. Když se jí těžce dýchalo, obě myslely na Boží milosrdenství. Sama je vděčná za důvěryplný přístup k životu. Příliv energie, který zažívá, plyne z vědomí, že má aktivní vliv na život svůj i druhých. A právě toto vědomí ji v každé chvíli vede k hledání a nalézání Zdroje.

Změna myšlení ovlivní vnější svět

Nakladatelka Victoria Schefer líčí, jak pomocí tohoto učení vyřešila disharmonickou situaci ve svém podniku. Zjistila, že jedna zaměstnankyně si bere více provize z prodeje, než jí patří. Poté, co byla upozorněna, odmítla chybu uznat. Paní Schefer měla sto chutí dát jí výpověď, ale váhala, protože tato žena by pravděpodobně ve svém věku již nebyla schopna tak dobře placené místo nalézt. Dr. Vitale, s nímž se radila, jí doporučil, aby odpustila především sobě, že podobnou situaci nechala vzniknout, a ovšem i provinilé ženě. Měla celou situaci zalévat slovy, která už dobře známe - "miluji tě, odpusť, omlouvám se, děkuji". Nakladatelce se velmi rychle podařilo zbavit se pocitu bezmoci a křivdy. Vztek se proměnil z toxické emoce do vzájemného porozumění. Jako mávnutím kouzelného proutku došlo k proměně z nepřátelství k dobré spolupráci.

Hned několik dobrých zkušeností popisuje Elisabeth McCall. Nejprve vyzkoušela havajskou metodu na uzdravení své kočičky. Podle montrealských veterinářů byly její dny sečteny a pro Elizabeth přišel čas, aby se se svým mazlíčkem pomalu loučila. Na radu pak počala s očišťováním toho, co toto malé stvoření od ní přijalo. Přitom pociťovala plnou odpovědnost i pokoru. Kočička se počala prudce lepšit a byla živa ještě několik let. Elisabeth pak uvádí několik dalších příkladů, kdy změnou myšlení došlo ke změnám ve vnějším světě. Pokládá za klíčová slova dr. Lena: "Nulový stav je náš domov."

Poslední bude zásadní příběh, k němuž došlo v Psychiatrické léčebně Státní věznice na Havaji v letech 1984-87. Dr. Hew Len tam tehdy začal pracovat jako placený psycholog na jednotce s přísnými bezpečnostními opatřeními. Byli zde totiž hospitalizováni vězni s těžkými trestnými činy vraždy, znásilnění, ublížení na zdraví pod vlivem drog a podobně. Dr. Len k tomu říká: "V době mého nástupu bylo mnoho vězňů na samotkách, pacienti nosili z důvodů prevence pouta na rukách i na nohách, a průměrný pobyt na této jednotce byl několik let. Prostředí tu bylo pochmurné a poněkud zchátralé a fluktuace zaměstnanců léčebny větší než kdekoli jinde. Dr. Len se mezi vězni nepohyboval, ale pobýval na jednotce a důkladně ji celou  počal měnit. Do tří let se samotky přestaly úplně používat, stejně tak jako pouta na rukou i nohou. Pacienti se podíleli na zlepšení vzhledu celého zařízení a zúčastňovali se sportovních aktivit, jako byl běh i tenis. Byli zapojeni i do různých prací, umývali auta, čistili boty, pekli sušenky a další. Návštěvy rodinných příslušníků byly mnohem častější a nemocnost zaměstnanců nápadně poklesla. Vězňové brali na sebe odpovědnost za své životy a zaměstnanci je v tom podporovali. Vězeňskou atmosféru vystřídalo spíše rodinné ovzduší a lidé byli k sobě navzájem ohleduplnější.

Dr. Len k tomu říká: "Neposkytoval jsem pacientům poradenství ani žádnou jinou terapii. Převzal jsem na sebe stoprocentní zodpovědnost, abych v sobě vyčistil věci, které mi způsobovaly problémy jako psychologovi. Byl jsem si vědom, že »Já jsem«  mne stvořilo dokonalého tak, jako všechny a všechno. Nedokonalost je nesmysl. Jsou to vzpomínky, které reagují a projevují se jako soudy, nelibost, vztek, podrážděnost, a Bůh ví, jaké ještě další hlouposti Duše ukrývá.  Klid a mír ve mně."

Autor knihy Joe Vitale často zdůrazňuje, že ne hned pochopil principy tohoto učení, ale přesto již od počátku byl schopen se o ně dělit. Zjistil, že principy nápravy situace fungují zejména tam, kde šlo o změnu postoje mezi dvěma lidmi s protichůdnými názory, kteří se dostali do sporu. V první řadě šlo o utišení - jak tomu výstižně říká dr. Len - toxických energií a jejich nahrazení dobrou vůlí a vstřícným postojem. Ne vždy ovšem byly čarovné čtyři věty přijímány  s nadšením.

Někomu se např. příčilo prosit Božství za odpuštění. Cožpak Božství potřebuje naši omluvu? A má nám vůbec co odpouštět? Co si pod tím kdo představuje? Odpověď zní tak, že vyslovujeme tato slova kvůli sobě. Oslovujeme Božství, ale očišťujeme sebe. Božství nepotřebuje nápravu, nepotřebuje ho oponopono, ale my ho potřebujeme. Vítaným objevem je též, že odstraňujeme li staré programy, činíme to samozřejmě v první řadě pro sebe, ale také současně pro celé lidstvo. Léčíme sebe, případně někoho, kdo se na nás obrátil s prosbou  o pomoc, ale možná i mnoho dalších, kteří sdílejí s námi stejný program, ač je vůbec neznáme.

Kouzelná slova

Dr. Hew Len vyprávěl jednou Joe Vitalemu o své sestře, která je na tom dost špatně a žije ze sociální podpory. Dr. Len mínil, že je polapena v síti schémat, jako by ji napadl nějaký virus. Tento zajetý program dr. Len odstraňuje, a tím pomáhá i své sestře. Opakuje znovu a znovu kouzelné věty (miluji tě, prosím za odpuštění, omlouvám se, děkuji). Podle dr. Lena jsou ve formuli "Miluji tě" obsaženy tři prvky: vděčnost, úcta a proměna.

Zajímavý byl názor dr. Lena na svobodnou vůli. Podle něj naše myšlenky vycházejí buď ze spodní roviny, kde jsou právě vzpomínky, zatvrdlá schémata a programy, nebo z hořejší sféry, oblasti inspirace. Máme svobodnou vůli směrovat své myšlení k inspiraci, anebo zůstávat v zajetých kolejích minulých "vzpomínek". Když odmítáme nechat se vláčet životem v zajetých zkušenostech a cíleně se očišťujeme do nulového stavu, zkvalitní se zaplevelené pole a zlepší se náš život. Jsme li svědomití, čistí se i naše okolí. Je pravidlem, že jsme li otevřeni myšlenkám Božství, ony přicházejí.

Opakování čtyř zázračných vět by nemělo být chápáno jako čarodějnická formulka. Měli bychom za tím vidět svou odpovědnost za podílení se na lecčems, co kazí nádheru tohoto světa. A naopak, uvědomovat si, že nápravou i malých chybiček v myšlení máme zásluhu na tom, že tenhle svět je o kousíček lepší.

Ze čtyř vět je klíčová první - "Miluji tě", protože láska je zásadní element v ho oponopono. Dr. Len pak při léčení klade velký důraz na další "Lituji" a "Prosím, odpusť mi". I jen průměrného křesťana musí napadnout, že jsou to věty pokání, a to je vskutku velmi důležité, i když v havajské technice to nikdy není nazýváno pokáním. Havajským slovníkem si uvědomujeme, že jsme přijali jakýsi špatný program, který se nám nyní zdá samozřejmý, ale jímž se přímo, nebo zcela nepřímo podílíme na něčem nežádoucím, co jsme vlastně přitáhli do své zkušenosti. Nyní prosíme o odpuštění, ale vlastně prosíme Božství, aby nám pomohlo odpustit sobě samému.

A pak vyslovíme "Děkuji ti". Tím vyjadřujeme svou vděčnost a dáváme najevo víru, že se problém vyřeší k nejvyššímu dobru všech zúčastněných. Někdy se slova "Miluji tě" vyslovují nakonec. Mohou rozproudit zablokovanou energii a spojit nás s Božstvím. "Nulový stav je stavem čisté lásky a nemá žádná omezení. Dostaneme se do něj právě vyjádřením lásky."

Tři stádia dr. Vitaleho

Posledním odstavcem bychom mohli skončit, ale připojím ještě tři stádia podle dr. Vitaleho, která podle něj tvoří mapu duchovní cesty žití.

1. Nejprve jsme obětí. Všichni se rodíme s pocitem bezmocnosti. Myslíme si, že svět stojí proti nám.  Nemůžeme nic ovlivnit, jsme výsledkem aktivit zbytku světa. Kromě občasných večírků život za nic nestojí, a tak si většinu času jen stěžujeme a občas stávkujeme.
2. V jistém okamžiku se ale u mnohých z nás počíná měnit pohled na život. Začínáme objevovat své osobní síly, a zkoušíme, jaké prostředky fungují lépe a jaké třeba vůbec ne. Děláme spoustu chyb, ale ze všech se učíme, často aniž bychom si to uvědomovali.
3. Probouzíme se a zjišťujeme, že zdaleka nedokážeme ovládat vše, co bychom chtěli. Začínáme se odevzdávat vyšší síle a necháme věci volně plynout. Důvěřujeme! Mnoho se učíme, třeba uvědomovat si sebe a své spojení s Božstvím. Rozeznáváme inspiraci a počínáme jednat v souladu s ní. Zjišťujeme, že máme volbu, ale nikoli moc nad svým životem. Žijeme ve stavu údivu a vděčnosti.

O havajském učení by se dalo napsat ještě mnoho, ale my skončíme závěrečným přáním dr. Hew Lena: "Klid a mír s vámi."

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2015.