Navštivte náš obchod shopping_basket
čaje | doplňky stravy | kosmetika

Nejnovější články | PHOENIX On-line

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Žijeme v trojrozměrném světě – a ten vcelku dobře vnímáme; vyznáme se v něm, rozumíme mu. Víme, že dům má svou výšku, šířku a hloubku. Podobně vnímáme i svoje tělo – orgány jsou prostorové. A děti se základům geometrie učí ve školách. Trojrozměrný svět pro nás není ničím záhadným.

Iluze - dimenze 

Za čtvrtou dimenzi života je někdy považován čas. S ním už to tak jednoznačné není. Čas jinak ubíhá např. na dovolené – to je týden pryč, ani nevíme jak. Vzpomeneme-li si naopak na dobu nedávno minulou, kdy jsme byli nuceni účastnit se nezáživných schůzí, tam se každá půlhodina zdála být celou věčností. A dimenze pátá? Co to vlastně je? Za další rozměr lidského života považuji rozšiřování lidského chápání, uvědomování si širších souvislostí. Stav, kdy nám věci tzv. "dojdou". A my si pak ťukneme na čelo a řekneme: "Aha, tak to tedy je." Pátá dimenze není tak jasná jako trojrozměrný svět – vymyká se všemu dosud poznanému, je "za obzorem současného chápání". V podstatě všichni do ní máme nějakým způsobem nakročeno. A teď jenom zbývá se ve svém konkrétním životním příběhu vyznat a svou omezenost opustit. Vstup do své páté dimenze poznáme snadno. Jde o uvolňování se z trápení nejrůznějšího druhu – od bolavých mezilidských vztahů až po vyléčení z nemocí. Odkládáme stranou postoj "životu nerozumím" a začínáme životu rozumět. Pátá dimenze je napojováním "své osobní duchovnosti" na moudrost absolutní. Přestaneme popřávat sluchu věcem neřádným – těm, jež nejsou slučitelné s pravdou, láskou, moudrostí, čestností… Vědomě seV soužití s Pravdou

To, co nám umožňuje přístup "k širšímu záběru", k pochopení smysluplnosti žití, je Pravda. Napsala jsem ji s velkým "P", protože mám na mysli Pravdu absolutní. A jsme u "jádra pudla": pátá dimenze není tak jednoznačná jako prostor trojrozměrný proto, že Pravdu skutečnou nezná v celém rozsahu nikdo z nás. A teď se rozhodněme: buď si ponecháme jenom tři rozměry svého života a čas – a k mnohým situacím zkroušeně poznamenáme: "Já tomu bohužel nerozumím". Anebo rozpažme ruce k nebi a pokusme se přijmout díl souvislostí hlubších, poznat je, zvládnout, pochopit a pak žít. A protože Pravda (Světlo) je to, oč v životě běží, uvědomit si Pravdu můžeme tak, že rozhrneme temnotu. Temnota má podobu nečestností, lží. Od Pravdy jsme se dostali k pojmům lhaní, podvod, nečestné jednání. Už možná víte, k čemu mířím: krok do páté dimenze můžeme učinit skrze pochopení fenoménu označovaného slovem nevěra.

Nevěra – jev přechodný

Nevěříte tomu? Že bují, kam se podíváme, bulvár je jí plný, obsahuje ji v podstatě každý film, píší se o ní knihy – je běžně žitou realitou každodenního života… Přesto opakuji, že nevěra jednou skončí. Proč? A kdy to bude? Jestli jsem v úvodu hovořila o čtyřech rozměrech našeho života, tak s nevěrou je to tak, že existuje právě z toho důvodu, že ne všichni umíme vstupovat do páté dimenze. Kdo v páté dimenzi pobývat umí, toho nikdo nepodvede… Pátá dimenze totiž počítá s tím, že vedle toho, co vyzkoumali vědci, existuje i oblast duchovní. V praxi to znamená, že prostor a vše kolem nás (i my osobně) jsme prostoupeni energií myšlenek – říká se tomu Vědomí. Vědomí obsahuje veškeré myšlenky, které kdy kdo vytvořil. A navíc ten, kdo je v páté dimenzi, si myšlenky z Vědomí může tzv. "stahovat". Názory, nápady, postoje – i nevěru – všechny myšlenky druhých lidí si můžeme "přečíst".

Odhalení nevěry

Paní Irma, která delší dobu tušila, že ji manžel podvádí, mi líčila, jak jela autem lesem a všeho už měla dost. Nemohla dál. Zastavila, vystoupila z auta a zařvala "nahoru": "Bože, pomoz mi! Jak to s ním je?" A najednou jí šlo hlavou všechno – s kým ji podvádí, kde, kdy, jak. Dojela domů a manželovi všechny podrobnosti přednesla. Zůstal s pusou dokořán a lapal po dechu… Vůbec nevěděl, kde si ty informace mohla zjistit. Kde? To je přece jednoduché! Irma si je "stáhla" z Vědomí. A až to, co zvládla paní Irma, bude běžně umět kdekdo, potom nevěra "vezme za své". Nebudou se do ní pouštět pánové typu pana Martina, kteří si myslí, že při nevěře jde o "neškodné, nezávazné pohyby těla" a nikomu to vlastně ani neublíží.

Nevěra "jenom tak"

"Potřeboval bych pomoct", říkal mi pan Martin. "Přítelkyně Anna náš společný vztah nebuduje, jako by se přede mnou uzavírala. Říká, že tedy dál budeme bydlet spolu, když to chci, ale že si budeme žít každý po svém, že ví, že od ní stejně časem odejdu. Rozdělila i nádobí a odděleně si vaří. Ale já nemám v úmyslu ji opustit, miluju ji, jsme spolu tři roky, plánovali jsme i dítě." Myslela jsem si, že jeho přítelkyně žije v nějakých nejistotách, které si k Martinovi karmicky "přetáhla z minulých životů", že má strach se na něho vázat a důvěřovat mu, a tak jsem vzala tužku a papír a jejich vztah jsem nakreslila. Martin se na mě dychtivě díval a já jsem zjistila, o co jde. Nešlo o žádný zádrhel z minulého života, všechno pramenilo z okamžiků, které spolu ti dva žili teď! Kresbou umím vztah znázornit: když se lidé pro sebe rozhodnou, vstoupí tím do společné "řeky vztahu". Znázorňuje se mi to jako dva ovály vedle sebe. Jenže pan Martin na kresbě úplně chyběl! Zakreslila jsem ho totiž úplně mimo řeku vztahu s Annou! Ani trochu s ní v lásce a v pravdě nebyl. Proto byla tak nejistá a neprojevovala vůči němu důvěru. Svými "energiemi se realizoval" jinde. Anně nabízel prázdnotu. Věděla jsem, co to znamená – měl vztah s jinou ženou a té "své doma" byl nevěrný. Opatrně jsem se ho přeptala, zda skutečně hovoří o Anně, že s ní chce mít dítě a že ji má rád. Řekl mi, že ano. A tak jsem mu vyložila, co jsem nakreslila: "Víte, vy k Anně (co se týká lásky) nic nežijete. Proto je tak nejistá. Já jsem vás vůbec v řece vztahu nezaznamenala! Něco se mezi vámi stalo a vy jste momentálně úplně jinde." Po mých slovech Martin zesinal, jako by měl omdlít. Pravda ho zasáhla takovou silou, že se neuměl ovládnout. Znovu jsem mu řekla, zda to s Annou myslí vážně. Přitakal, že ano. Tak jsme se pustili do práce.

Rozhodnutí pro pravdu

  • Vysvětlila jsem mu, že jakýkoliv momentální, právě probíhající stav člověka se dá vylepšit. A pokud má Annu rád a touží s ní žít a třeba i mít dítě, že se pro vztah – pro společnou lásku a pravdu – musí jednoznačně rozhodnout. Že to, co jsem nakreslila, jsou jeho postoje teď a jestli chce získat lásku své přítelkyně a pokračovat s ní v pěkném vztahu, musí se změnit. Je třeba se vrátit zpět do jejich společné řeky vztahu (a je úplně jedno, proč tam nebyl a kde je nyní).
  • Stále ještě byl v šoku, ale viděla jsem, že o tom přemýšlí. Znovu jsem mu vysvětlila, že život je složen z po sobě jdoucích okamžiků "teď, teď, teď" a pokud vztah skutečně chce, tak se musí pro tu doma rozhodnout a povýšit ji úplně nade všechny ženy světa. Musí ji postavit tam, kam patří, a to na první místo. Ubezpečila jsem ho, že nic není ztraceno. Že Anna reagovala na to, že on ve vztahu energeticky nebyl – nebyl tam láskyplně přítomen. Ale hned jak se do jejich společného vztahu vrátí, bude se přítelkyně mít o co opřít a vztah může pokračovat dál.
  • Ač jsme o tom otevřeně nemluvili, bylo nám oběma jasné, že víme, o co jde: měl milenku. Pravděpodobně jenom takový "náhodný, nezávazný" vztah, který ani muži mnohdy neberou jako nevěru. A jeho úlek pramenil z uvědomění si toho, co všechno mohl svým úletem rozbít.

Pan Martin se z šoku pomalu probíral. Nejenom, že si uvědomil dopad svého činu, ale uvěřil i možnosti nápravy. Krok za krokem se navracel do "řeky vztahu" s přítelkyní Annou. Na konci zhruba hodinové konzultace jsem opět jejich vztah nakreslila a s úsměvem jsem mu oznámila výsledek: "Jste zpátky ve vztahu s Annou a ničeho se nebojte. Kdybyste býval z jakéhokoliv důvodu zůstal mimo "řeku vašeho vztahu", ona by to sama nezvládla. Je totiž na momentálním vrcholu svých možností. Skutečně už nevěděla, kudy dál, a vztah vzdávala. S vámi během těch tří let udělala nesmírný pokrok a teď jste jí chyběl. Ona vás velice potřebuje. Když už jste zpátky, musíte vydržet její nedůvěru. Buďte jí oporou – tím jí pomůžete, aby se k vám opět přiblížila. Držte se, moc vám přeji, aby vám to vyšlo."

Nevymlouvejme se na karmu

Když jsem ho na konci konzultace zakreslila v řece vztahu s jeho přítelkyní Annou, věděla jsem, co to znamená. On si přehodnotil, co se stalo a co žít chce, rozhodl se pro Annu a s milenkou se rozešel. Odcházel ode mne stále ještě trochu "mimo". Netušil, že i příležitostná milostná avantýra, při které "nejde o nic jiného nežli o nezávazný sex", může mít takový dopad. Uvědomil si, jak křehké jsou vztahy a o co všechno hrál. Martin postoupil do páté dimenze, milenka si nemocí připomněla své uvíznutí v nepravdě. A aby skutečně bylo životem řečeno vše, tak jeho vdaná milenka (a shodou okolností moje známá) mi obratem volala. Píchalo ji u srdce, byla zhroucená z toho, že se s ní Martin rozešel. Nebylo to poprvé, kdy se mnou řešila své zálety. Tvrdila mi, že nevěrou trpí celý jejich rod a že už prababička i teta z druhého kolena byly takové a že se s tím nedá nic dělat, "protože je to u nich karmické". Teď dopadla tak, že si musela zavolat pohotovost a nechali si ji v nemocnici na pozorování, téměř ji sklátil infarkt. A ode mne uslyšela opět to samé: "Chceš-li žít ve zdraví, tak sekej dobrotu. O zákonitostech Pravdy a Lásky víš už dávno. Tak je žij. Co ti na to mám říci! Nepodváděj svého manžela a nevymlouvej se na rodovou karmu. A jestli se nezměníš a chceš zemřít na infarkt, jsi k němu na nejlepší cestě."

Nápovědy

Nevěrník i ten, kdo je podváděný – oba na sebe prozrazují, že dosud nevstoupili do páté dimenze. Snaží se přežít v trojrozměrném světě bez pochopení hlubších souvislostí. Současně též platí, že přežívat jen v trojrozměrném světě nelze – to, že běžně nechápeme svoji duchovní podstatu (duši) ještě neznamená, že duše neexistuje. Duše coby osobní podstata každého lidského těla a naše spojení s Vědomím, to je to nejdůležitější, co máme. Hmotné tělo také samozřejmě potřebujeme, protože duchovní záležitosti si uvědomujeme jedině, když jsme živí. Jdeme z života do života a jsme tu pro zkušenost duše. Nejsme od Pravdy odděleni, nápovědy "z jiné dimenze" dostáváme všichni: skrze lidi kolem (třeba s námi vztah nechtějí budovat – i když přímo nevědí, o co jde, tuší, že něco není v pořádku). Krásnou nápovědou o potřebě postoupit k lepšímu jsou i nemoci. Všichni nemocní na sebe prozrazují, že je jejich duše vyzývá k realizaci přinejmenším páté dimenze. Pomocí pro nás jsou i naše pocity. Proto se na mě obrátila paní Veronika: je dlouhodobě nevěrná svému muži a k tomu není šťastná. Trápí se tím, není to to nejvyšší, po čem v životě touží (její příběh zpracovávám v poradně v tomto vydání).

Kudy vede cesta dál

Před lety ke mně přišla paní Irma. Byla nešťastná a zlomená – dávno tušila, že se s jejím manželem něco děje. Zoufalá a utýraná okolnostmi nevěděla kudy dál. Nesmím za nikoho dělat závěry, a tak ode mne uslyšela: "Musíte mu odpustit. Všechno, opakovaně a tak dlouho, dokud se z veškeré bolesti nevymaníte." Ona v té době také už pomáhala lidem a o odpuštění samozřejmě věděla. Jenže jedna věc je vědět a radit a úplně něco jiného je odpuštění realizovat ve své každodenní praxi. A ona to zvládla: držela se mé první knížky (1. karmické učebnice: Základní učebnice štěstí) a odpouštěla, přijímala, dovolovala… podle metod, které tam podrobně popisuji, postoupila k širším souvislostem života. Pracovala na sobě tak statečně, až omezení, která jí bránila ve správném rozhodnutí, prolomila – vstoupila "do páté dimenze" a zasloužila si poznat nejenom zálety svého manžela, ale udělala i potřebné kroky dál. Jak tedy dojdeme k něčemu smysluplnějšímu nežli je to, co žijeme nyní? Jak se vymaníme ze zmatků a bolestí, které nás potkávají? Jak poznáme svoji budoucnost, vyznáme se nejen ve vztazích, ale i v oblasti svého zdraví? Jak dojdeme svého životního poslání? O tom všem jsou moje čtyři knížky… Příběh o Martinovi je ze čtvrté knihy "Karma v denním životě – Tajemství partnerských vztahů". Příběh o paní Irmě je z první knihy. Vstup k hlubším poznatkům o životě – do páté dimenze – nás nikoho nemine. Duše nás všechny vyzývá, abychom učinili kroky k Pravdě. Čím dříve začneme, tím lépe pro nás osobně i pro svět kolem. Doba je teď nesmírně příhodná: za názory nás nikdo ani neupaluje, ani nevězní. A tak nám zbývá se v tomto skvělém světě vyznat… pochopit smysluplnost svého žití, posunout se k absolutní Pravdě. Vyřešit si nejenom vztahy a nemoci, ale proniknout i ke svému životnímu poslání.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit