Pohlazení
Existují příběhy, které píše sám život. Příběhy s dobrým koncem, ale i ty se špatným… A pak jsou příběhy, které píše naše duše. Duše toužící po pohlazení, po troše útěchy, často po nedostávajícím se pocitu bezpečí v dnešním „nebezpečném světě“.
Jistě znáte ten pocit, kdy je již té reality příliš, a vy toužíte přenést se do světa snů, kde vše je možné a každý příběh končí v dobrém… U nás naleznete obojí – příběhy ze života i příběhy smyšlené, žádný vás však nezklame a všechny vaši duši pohladí.
Další témata: Zdraví, Psychologie a vztahy, Esoterika a víra, Nadpřirozeno, Jídlo, Výlety, Rozhovory, Ostatní
-
Přání se splní
Bylo mi čtyřicet a se svým životem jsem byla spokojená. Scházela jsem se s jedním mužem, který nevyžadoval lásku, a s jedním opravdovým přítelem, který mi dal všechno ostatní: společenský život, lásku a přátelství. Neměla jsem ani žádné existenční problémy. Cestovala jsem a dělala všechno, co jsem chtěla dělat, a kdy se mi zachtělo.
-
Paprsek světla
-
Ztracená hvězda
-
Vánoční myš
Byly Vánoce roku 1981. Překonali jsme dost kruté časy, já v létě absolvovala operaci kvůli rakovině, znovu jsem si uvědomovala hodnotu každého dne a stále více jsem si cenila lásky a rodiny. Tehdy se nám Vánoce zvlášť vydařily, protože s námi bylo všech šest našich dětí. Netušili jsme, že v létě se s manželem přestěhujeme na Floridu, a už nikdy se všichni na jednom místě ve stejném čase nesejdeme.
-
Skryté touhy Čoko...
"Vypadá znuděně", prohlásila moje dcera, která přijela na krátké prázdniny z koleje.
Obě jsme zkoumavě pozorovaly dlouhosrstou kočku, kterou jsem si předchozího týdne donesla z útulku. Od chvíle, kdy jsem ji donesla domů, se Čoko chovala apaticky a unaveně, i když v útulku patřila k největším uličníkům. Zkusila jsem jí změnit stravu, přidat vitamíny, po večerech si s ní zkoušela co nejvíc hrát. Podle všeho ji nezajímalo nic.
-
Šišinka
Psala jsem už o zvířatech, která jsem v životě potkala. O těch, jejichž osudy ve mně zanechaly nějakou stopu. Ale nepsala jsem o vlastních kočičkách. Proč? Dokud žila Šišinka, necítila jsem potřebu o nich psát. Proč bych o ní mluvila, když jsme sdílely společný prostor i čas? Pokud věci fungují, snažím se je žít. Nejlíp jak umím. Naplno i s tím vědomím, že všechno na tomto světě je jen dočasné. Smrt je součástí našeho života a bez ní by byl narušen přirozený řád světa. Víme to, a přece vždy a znovu bolí. Ale kdybychom občas neplakali, citově bychom okorali. A pláč, který lemuje cestu našich blízkých za hranice tohoto světa, je vláhou, která nám pomáhá jít dál po cestách nám vyměřených. Mluvím o lidech, ale platí to v jisté míře i o našich zvířecích kamarádech.
-
Síla lásky
Když jsem toho bílého kocourka se zrzavými fleky spatřila poprvé na dvoře, hned jsem poznala, že je tulák. Vypadal zuřivě; otlučený válečník s mohutnou hlavou a rameny a šeredně zjizveným tělem. Začala jsem mu denně nosit žrádlo, ale nikdy se k němu nepřiblížil, dokud jsem byla v dohledu; přitom bylo jasné, že je příšerně vyhládlý.
-
Příběh z archivu srdce
Moje vzpomínky na dědu Františka byly ukládány do růžové přihrádky v archivu srdce od první chvíle, kdy nás svedl životní osud dohromady. Pamatuji si ho bytostně – krásný, rozsochatý mužský s bílou hřívou místo vlasů, pravé ucho přitahovalo pozornost dvojnásob, protože po závalu v dole nezůstalo celé.
-
Znamení lásky
-
Ten, kdo se o mě postará