Skutečnost o zeleném čaji a zdravém srdci nezačíná v Asii, jak by se dalo předpokládat, ale paradoxně ve Francii. Již v roce 1933 si vědci všimli, že Francouzi, a zvláště pak ti z vinařských oblastí, se dožívají vyššího věku a je u nich nižší procento výskytu kardiovaskulárních onemocnění. Tento výsledek je velice zajímavý, vezme-li se v úvahu, že životní styl francouzské populace zdaleka není ideální, neboť hodně kouří a konzumují tučná jídla. A právě tomuto nepoměru vysoké spotřeby tuků a častého kouření v kombinaci s nízkým výskytem srdečních onemocnění v důsledku pití červeného vína se začalo říkat "francouzský paradox".

Od narození máme přístup k tajemství vlastní individuality. V každé buňce naší krve je zakódováno velké množství údajů, které nám sdělují, jaké je naše životní poslání, jaké jsou individuální zvláštnosti našeho charakteru, temperamentu a zdraví…

Přítelkyně mi při jednom setkání poreferovala o svém úžasném objevu. Šlo o knížku o kyselých a zásaditých potravinách, důsledcích překyselení v organizmu a návodech, co s tím. V textu knížky jsou takto pojmenované a zařazené jednotlivé potraviny, které ne svým složením, ale metabolickým procesem v těle vytváří kyselou či zásaditou reakci vnitřního tělesného prostředí. Udělala si výpis potravin, odkyselovacích postupů a s velkým nadšením a důvěrou v konečný výsledek se pustila do čištění organizmu.

Čaj má svůj původ v Číně, kde je znám více než dva tisíce let. Např. do Japonska se pěstování čaje rozšířilo na začátku osmého století. V Indii se začal pěstovat až na začátku 19. století díky britským vojákům, kteří dobyli indický Assám. A do Evropy se první čaj dostal v roce 1610 na holandských lodích z Jávy, kam byl dovezen z Číny čínskými loděmi. A i když se čaj pěstuje v různých zemích Orientu, Čína zůstala do současnosti největším pěstitelem a vývozcem čaje na světě. Největší milovníci čaje v Evropě jsou Angličané a Rusové.

Občas se stane, že zalapáme po dechu. Udělá se nám zle, propadneme panice, a dokonce se dostaví i astmatický záchvat. Pylová sezóna je však dávno pryč. Možná mají tyto potíže příčinu v jídle. Snad jsou to ty kukuřičné lupínky zalité mlékem, co tak rádi snídáme, anebo polévka ze sáčku, co jsme včera měli k obědu. A třeba i ty obložené chlebíčky z rychlého občerstvení, co nám ještě stále leží v žaludku – vlastně na plicích.