Psychologie a vztahy
Proč spolu často dva lidé nevedou dialog, ale dva navzájem přerušované monology? Proč se lidé někdy nechtějí dohodnout a nejsou ochotni navzájem uznat argumenty toho druhého? Proč naše děti chodí do školy nerady? A proč právě naše děti a do naší školy? Proč jim najednou nerozumíme a ony nechtějí rozumět nám?
Lidská duše a vztahy mezi lidmi jsou tématem natolik složitým, že neexistuje a snad ani nemůže existovat "návod k použití". V našem magazínu však můžete najít inspiraci, která právě vám pomůže stát se ještě lepším člověkem, nebo pochopit proč se lidé ve vašem okolí najednou chovají jinak...
Další témata: Zdraví, Esoterika a víra, Nadpřirozeno, Jídlo, Výlety, Rozhovory, Pohlazení, Ostatní
-
Indigové děti
V poslední době o nich čteme i slyšíme stále častěji. Jaké vlastně jsou? Jsou nezvladatelné a hyperaktivní? Prepotentní jedinci, nad nimiž si rodiče a učitelé někdy zoufají? Nebo naopak malí podivíni a introverti nadaní mimořádnými schopnostmi v některých oblastech, ale neschopní soustředit se na prosté úkony, zcela běžné pro jejich vrstevníky? Je třeba vycházet jim maximálně vstříc a nalézat s nimi společnou řeč, nebo je nutné naučit je za každou cenu aspoň základní kázni, mají-li v běžném životě normálně fungovat?
-
Naše národní sebereflexe
Náš pohled na sebe jako národ bývá zjednodušující. Pohybuje se od pólu sebepřecenění a falešného sebevědomí (světáctví), například mýtus "zlaté české ručičky", až po paušální sebepohrdání ("jsme všichni stejná banda"). Toho negativního jistě máme kolem sebe dost, a obzvláště dobře na to vidíme, když teď máme svobodné sdělovací prostředky. Leckdo, kdo je dnes vyděšený, nemá srovnání, zvláště když dřív neposlouchal svobodná vysílání. Krom rozborů špatností, kterých je hodně, se zkusme podívat se na sebe i střízlivě sebevědomýma očima.
-
Nezávislost, nebo osamělost?
Pojem "nezávislost" je dnes skloňován ve všech pádech. Národní a politická nezávislost, finanční a mediální nezávislost, nezávislost jako alternativa k pevnému pracovnímu poměru atd. Tento nový názorový trend se však netýká pouze širších společenských jevů, nýbrž čím dál více proniká také do života jednotlivce. Toužíme být nezávislí na svých rodičích, partnerech a známých, na svých vlastních touhách a potřebách a v extrémních případech i na tom, k čemu se nás pokouší jemně a nezaujatě nasměrovat naše duše. V honbě za tímto bláhovým ideálem pak snadno přehlédneme hranici, kde se nezávislost mění v osamělost.
-
Děti v nouzi - Nesnadná cesta k sebepřijetí
Nedávno jsem měla možnost vrátit se dočasně k profesi, v níž jsem kdysi začínala. Paní ředitelka ze základní školy, kam dochází můj starší syn, mě totiž požádala o přechodný záskok za učitelku angličtiny. Po chvilce váhání jsem souhlasila. Je to sice již deset let, kdy jsem naposledy stála před lavicemi, ale některé věci člověk nezapomíná. Nehledě na to, že šlo pouze o poloviční úvazek a budova školy je od našeho domu velmi blízko.
-
Dotek Boží milosti - Nečekané a krásné poselství
Jak často činíme ukvapená rozhodnutí, osudové závěry a nekompromisní odsudky. Jak snadno se necháme unést povrchními dojmy a nekontrolovatelnými emocemi. Co nepříjemností a bolesti nám způsobuje urputná touha našeho ega stanout na piedestalu samozvaných soudců. A jak málo občas stačí k tomu, aby naše oči prohlédly a spatřily věci v jejich křehké, ryzí podstatě. Bez falše a bez příkras, zranitelné, a přesto neskutečně krásné. Něco podobného dokáže jen láska, ta, jež pramení v místech, kam naše zraky nedohlédnou. Právě o ní je i následující příběh…
-
Karma je jako rozjetý vlak
-
Radikální odpuštění (10) - Předstírejte, dokud to nedokážete
Odpuštění je cesta a ta vždy začíná z místa neodpuštění. Dostat se tam může trvat roky, nebo minuty a nyní víme, že je to věc volby. Tradiční odpuštění trvá dlouhou dobu, ale my to můžeme udělat rychle prostřednictvím Radikálního odpuštění prostě tím, že vyjádříme ochotu vidět dokonalost. Pokaždé, když to uděláme, představuje to akt víry, modlitby, nabídky, pokorné žádosti o Boží pomoc. Děláme to ve chvílích, kdy se cítíme neschopní odpustit. A v tomto smyslu se jedná o předstírání, dokud to nedokážeme doopravdy.
-
Vlčí nářek (5)
-
Všichni v sobě nosíme kód ke štěstí (závěr)
Znalost a pochopení duchovních zákonů je důležitým krokem k tomu, jak se stát svobodnými lidmi a pány svého osudu. Již víme, jak pracuje naše mysl a můžeme začít usměrňovat tok svých myšlenek žádoucím směrem tak, abychom dosáhli výsledků, jaké si přejeme. Soubor pravidel, která nám pomohou tento záměr uskutečnit, dnes doplníme ještě dvěma posledními – zákonem duchovních ekvivalentů a zákonem realizace.
-
Připoutanost je zdrojem lidského utrpení
"Člověk se rodí svobodný, ale po celý život je v okovech," vystihl trefně příčinu lidského utrpení francouzský filozof doby osvícenství Jean Jacques Rousseau. A měl pravdu. Duše zrozená v lůně svobody je záhy uvržena do žaláře citových a hmotných tužeb, do hluboké černé kobky, kam stěží pronikne sluneční paprsek, kde se svítání nijak neliší od soumraku a kde ve dne v noci znějí chodbou těžké kroky žalářníka střežícího bedlivě svou oběť. Žalářníka nad jiné krutého, jenž je ochoten riskovat život za lidské utrpení, lstivého a úskočného despotu – tyrana, jímž je naše ego.