Je známým faktem, že rozvoj moderních technologií s sebou – kromě jiného – nese také nebezpečí závislosti na věcech, které člověk vytvořil. Proto jsme dnes stále častěji svědky smutného paradoxu, kdy se lidé stávají otroky svých vlastních vynálezů. Ty měly původně sloužit k tomu, aby náš život učinily snadnějším a příjemnějším, ale postupem času se naše role vzájemně vyměnily. Nejsme to my, kdo bezpečně a suverénně vládne důmyslnými přístroji. Naopak, zdá se, že ony ovládly nás, a to velmi rafinovaně – vstříc náruči novodobého otroctví kráčíme zcela dobrovolně…

Důležitým faktorem pro "správné" stárnutí je pocit spokojenosti. Bernece Neugartnerová se ve svém průzkumu prováděném na Chicagské univerzitě zaměřila na pět faktorů, které podle ní tvoří životní spokojenost. Je to především radost z běžných, denních činností, pocit, že život má nějaký smysl a že člověk dosáhl svých hlavních cílů, sebedůvěra a konečně optimizmus.

Žárlivost je jedním z projevů závislosti na jiných lidech, nejčastěji na sexuálních partnerech. Postihuje v určité míře úplně každého, záleží na tom, zda jsme schopni si ji uvědomit a tím ji odzbrojit, nebo zda se jí necháme ovládat a odmítáme si ji přiznat. Vychází z přesvědčení, že dotyčný člověk je pro nás zdrojem lásky a štěstí a bez něho nemůžeme žít. Projevuje se jako potřeba někoho vlastnit, ovládat a mít ho pouze pro sebe. Je většinou spojena se strachem ze samoty. Největším strašákem je nevěra, která v podstatě představuje situaci, kdy si někdo jiný dovolil použít "náš majetek". Pokud je někdo žárlivostí ovládán, nepotřebuje mít skutečné důvody, stačí představy, co všechno by se mohlo dít, a tak vzniká trvalé podezření. Nejde je vyvrátit, neboť věrnost se nedá dokázat, pouze její opak. Protože platí, že člověk si přitahuje všechno, čeho se bojí, žárlivec se nejvíce bojí, že objekt své vášně ztratí, a tak se nakonec stane.

Naše společnost (tím není myšlena pouze ČR) je nemocná. Tato myšlenka není nijak nová ani objevná a v poslední době se s ní ztotožňuje stále více lidí. Trochu se však obávám, že při stanovování diagnózy a následných návrzích na léčení většinou dochází k obdobně nekomplexnímu přístupu jako v případě nemocného člověka. Protože rád používám podobenství k názornému vysvětlení nějakého fenoménu, zdá se mi vhodné ho použít i v tomto případě, kdy se jedná o zdraví společnosti a zdraví člověka.

Nevím, jaké kroky konkrétně vedou lidi k vylepšení vztahů a k nalezení toho pravého. To si musí odchytit každý sám na sobě, co ještě potřebuje zvládnout, aby život nabral smysluplné obrátky. U mě to byla potřeba posílit respekt a víru v dobré vztahy. U jiného to může být něco trochu jiného. Ale jeden rys je společný všem jdoucím k cíli – a tím je čistota. Čistota konání, čistota myšlení, zřeknutí se podvodů a lží …, a to v jakékoliv podobě.