Vladimír Liška
záhadolog

Už od starověku lidé věřili, že kouzelníci, šamani a mágové mají tu moc, jak pomocí tzv. okultních věd dokážou lidem škodit nebo prospět. Později se mluvilo o takzvané černé a bílé magii, jež jsou dnes často považovány jen za směsici hlubinné psychologie, hypnotických i autosugestivních praktik a psychofarmakologie, což je pohled sice racionalistický, avšak jinak nic neříkající.

Ale křesťanská církev jakékoli magické úkony, k nimž by docházelo bez jejího souhlasu, zakázala, neboť v nich spatřovala dílo ďáblovo. Šlo především o černou magii, která tak byla postavena mimo zákon a existují poznatky, jež dokládají, že tento druh magických úkonů byl už před mnoha staletími považován za specifickou formu kontaktů se světem démonických bytostí i neznámých sil z jinodimenzionální reality.

Zakázané rituály

V roce 1050 vyšla kniha italského spisovatele Anselma z Besate "Rhetorimachie", v níž obvinil svého bratrance Rotinalda z odporných zločinů černé magie. Šlo o středověký horor, v němž hlavní hrdina uzavírá smlouvu s ďáblem, aby pak s pomocí osekaných končetin mrtvol prováděl kouzla, sváděl mladé dívky i vdané paní a vykonával rituální lidské oběti.

Samozřejmě že kniha byla jen fikcí, žádný bratranec Rotinald neexistoval. Ale její obsah napovídal, že Anselm z Besate přinejmenším černé magii rozuměl, což mu v církevních kruzích rozhodně neprospělo a byl dokonce obviněn z čarodějnictví.

Neméně pozoruhodný je i případ jisté Irky Alice Kytelerové, kterou kvůli provozování černé magie udaly církvi její nevlastní děti a obvinily ji z travičských vražd starých mužů, aby si poté z touhy po zbohatnutí přivlastnila jejich majetky. Církev tehdy okamžitě zasáhla a uvěznila i její pomocnici, která až na mučidlech přiznala, že Kytelerová obcovala s neviditelným démonem, obětovala při černokněžnických rituálech různá zvířata, vařila odporné jedy a vyráběla kouzelné masti.

Kytelerová však měla mocné ochránce, zabývala se totiž také lichvou a mnoho vysoce postavených lidí jí bylo za poskytnuté finanční půjčky zavázáno. Ti ji předem varovali, že jí hrozí inkviziční vyšetřování. Kytelerová včas uprchla do sousední Anglie, zatímco jedna její pomocnice byla v roce 1324 kvůli prokázanému čarodějnictví upálena.

Ale okultismus, do něhož spadá i černá magie, byl od 16. století pojímán různě. Zatímco církev projevy okultismu pronásledovala a přísně trestala, ve vysokých světských kruzích bývaly okultní praktiky spojovány se skrytými silami a tajemstvími přírody, do nichž mohou pronikat jen velice nadaní smrtelníci.

Dnes se má za to, že magie s jejími rituály v některých případech může být formou kontaktu s jinodimenzionální realitou a vyvolávání démonů či duchů mělo už před tisíciletími své pevně stanovené rámce. Světelné přízraky, výskyt zářících létajících koulí, UFO a jiné paranormální jevy současnosti, k nimž dochází, mohou být - a zřejmě také jsou - projevem stejných záhadných fenoménů, s nimiž se lidstvo setkávalo již ve svých dávných kulturách a pouze k nim přistupovalo jinak, než je tomu dnes. Okultismus (hermetismus) se pak stal nástrojem, jak s těmito projevy paranormálna nakládat.

Mezi středověké okultisty, kteří před několika staletími také u nás provozovali seance, spojované se sugescí a hypnózou, patřili i angličtí alchymisté John Dee a Edward Kelley. Ten druhý jmenovaný dokonce vstoupil do služeb habsburského císaře a českého krále Rudolfa II., proslulého zálibou v hermetických naukách. Edward Kelley se jako médium od svého učitele Johna Deea mnohému přiučil a spolu pak procestovali téměř celou Evropu, aby své urozené mecenáše udivovali zázračnými kousky magie a alchymie.

Ale John Dee byl obezřetnější než Kelley, který se s ním nakonec rozešel ve zlém a rozhodl se pro vlastní kariéru. Zatímco Dee se vrátil do Anglie, Kelley zůstal u císařského dvora Rudolfa II., kde získal prestižní funkci dvorního alchymisty.

Nedopadlo to s ním dobře. Pro podvody upadl v císařovu nemilost a po nešťastných dvou útěcích z vězení z hradů Křivoklát a Most přišel o obě nohy a zanedlouho spáchal sebevraždu jedem. Dodnes se však traduje, že Dee i Kelley dokázali ze záhrobí vyvolávat duchy zemřelých osob, z čehož lze usuzovat, že se zabývali i spiritismem a magií.

Z 20. století je jedním z nejotřesnějších příkladů zločinného zneužívání černé magie případ Charlese Mansona, jenž v roce 1967 vstoupil do "Církve přijetí" - satanistické organizace, která počátkem 60. let vznikla ve Velké Británii. Manson postupně zorganizoval svou vlastní sektu, jejíž členy ovládal pomocí drog i sexuálních výstřelků a stál v pozadí rituální vraždy herečky Sharon Tateové, manželky režiséra Romana Polanského, která byla právě v devátém měsíci těhotenství.

Magie ve službách politiky

Ale jedním z nejnebezpečnějších okultistů a provozovatelů černé magie byl Edward Alexandr Crowley, kterému se kupodivu v mládí dostalo přísné křesťanské výchovy. Později však propadl alkoholu a užívání nejrůznějších drog a v roce 1898 vstoupil do řádu "Svatého úsvitu", jehož členové uctívali dávné egyptské bohy a provozovali rituální, sexuálně orientované obřady s mladými pannami.

V roce 1914 Crowley vstoupil do čela německé okultní sekty "Řádu východního chrámu" a začal se zde oddávat nejrůznějším zvrácenostem - sodomií počínaje a nekromantií konče. On sám se považoval za "posla Pána všeho vesmíru" a propagoval sexuální magii, kterou později převzaly i jiné německé okultní řády, zabývající se černou magií, jakými kupříkladu byla extrémně antisemitská lóže "Germánský řád", ohlašující příchod germánského Velkého Imperátora, který nastolí na Zemi nový pořádek a bude zde vládnout tisíc let.

Následovalo založení německého okultního spolku "Thule", jenž se opět otevřeně hlásil k antisemitismu a stal se jedním z významných nástrojů upevňování nacismu v Německu i osobních pozic Adolfa Hitlera, v němž "Thule" spatřovala onoho Velkého Imperátora, o němž hovořila proroctví lóže "Germánského řádu". Rituály černé magie tak vstoupily do pozadí nacistické politiky se zvráceným požadavkem očištění světového Germánstva od nežádoucích nižších ras - především Židů, Slovanů a Cikánů. "Thule" rovněž provozovala spiritismus a mnohé její rituální atributy se později staly ideovým základem tajných schůzek nejvyšších šéfů nového nacistického okultního řádu - SS.

Dnes už není pochyb o tom, že Adolf Hitler byl nejen členem řádu "Thule", ale patřil mezi jeho přední prominenty. Mezi obyčejnými Němci však činnost "Thule" po celou dobu Hitlerova panování zůstávala nepoznána, i když její ideový vliv na nacistickou elitu byl zcela mimořádný. Dokonce i pozdější plánovité vyvražďování evropských Židů lze do značné míry přičíst ideovému vlivu této antisemitské tajné okultní lóže, kterou později vystřídala bojová organizace SS. Ta v úzkém kruhu zasvěcených prominentů pokračovala v provozování tajných rituálů černé magie podle okultních praktik "Thule". Nejmasovější zločin v dějinách lidstva, kterým byl protižidovský nacistický holocaust, se tak odehrával i na pozadí černé magie.

Vraťme se však o několik století zpět. Na přelomu 16. a 17. století se magie do služeb politiky zapsala i ze strany Židů. Tehdy, za vlády habsburského císaře Rudolfa II., o němž už byla řeč, se jedním z vrcholných reprezentantů obyvatel pražského židovského ghetta stal učenec, mág, pedagog a filosof rabbi Löw ben Becalel, jenž ovšem vedle znalostí černé magie byl především představitelem školy magie bílé.

Tajné - tzv. hermetické nauky - byly nejen součástí rabínových znalostí, ale on se je též pokoušel ve filosofické rovině rozvíjet. Podle jeho názoru se každý člověk má snažit o duchovní sebezdokonalování studiem těchto věd. Rabbi Löw rovněž patřil k propagátorům duchovních meditací s uváděním do stavů změněného vědomí, které praktikoval sám na sobě. Nakonec ho v roce 1592 sám císař Rudolf II. přijal k audienci na Pražském hradě, kde spolu dvě hodiny rozmlouvali o věcech, ležících mimo běžné lidské poznání.

Židé tehdy byli ohrožováni křesťanským náboženským fundamentalismem v celé Evropě a vystaveni pronásledování i v habsburské říši. Ale díky stykům rabbiho Löwa s Rudolfem II. vzal tento panovník pražské Židy v ochranu a zajistil tomuto etniku v Čechách klid a mír. Není pochyb o tom, že císař dospěl k názoru, že Židé nejsou těmi nepřáteli křesťanstva, jak se je snažila líčit tehdejší konzervativní církevní elita.

Ale čím na panovníka rabbi Löw tak zapůsobil, není známo. Obsah jejich rozhovorů navždy zůstal tajemstvím. Ale hloubka znalostí učeného rabína v hermetických naukách zřejmě přispěla k tomu, že politika tohoto císaře se vůči Židům v Čechách podstatně změnila.

Dvousečná magie

Jednou z praktik využívání černé magie k poškození určité osoby bylo a stále je užívání tzv. magických loutek. Řada lidí dodnes věří, že taková figurka, povětšinou z hlíny či z hadrů, představující osobu, které se chce škodit, za pomoci příslušného rituálu s ní vyvolá magické spojení. Pak byla figurka zásahy mága poškozována a vyhlédnutá oběť magického spojení prý pociťovala bolest či jiné problémy a chřadla.

Není dodnes vyloučeno, že prostřednictvím tohoto primitivního rituálu vzniká skutečně jakési nadsmyslové spojení mezi takovou figurkou a obětí. Ovšem pouze za předpokladu, že oběti je známa skutečnost, že někdo proti ní takový rituál provádí. Pak totiž není vyloučeno, že zde může působit destruktivní autosugesce, zvláště když daná oběť v účinnost takového rituálu černé magie věří.

Ale už ve středověku existovala široká škála technik a tajemství různých okultních systémů, především pak tzv. ceremoniální magie, což je i výše uvedený příklad s magickými figurkami. Tyto návody k provozování magických úkonů a kouzel byly šířeny už za časů římského impéria a nevymizely nikdy ani s nástupem křesťanství.

Církev je sice prohlásila za ďábelská díla a relikt pohanských kultů, ale v mnohých klášterních knihovnách se uchovávaly "okultní knihy" pro potřeby teologických studií v duchu ideje, že je třeba do hloubky poznat nepřítele, s nímž církev vede věčný zápas. Pokud ovšem tyto knihy tajně přechovávala nějaká světská osoba, vydávala se v nebezpečí obvinění z čarodějnictví a kacířství. Za což zpravidla hrozil trest smrti na hořící hranici.

Ale pokud byl ze "studijních důvodů" sběratelem takových knih například panovník (u nás již zmiňovaný Rudolf II. nebo před ním i hluboce zbožný Karel IV.), kněz či jinak významná osobnost a dělo se tak pod dozorem církve a jejích institucí, nebylo to považováno za zločin. I zde platil dvojí metr...

V současné době opět dochází k jisté renesanci okultních praktik, "čarodějnictví" i některých magických rituálů. Bohužel, často se jedná o podvodníky, za jejichž "magickou činností" se skrývají ryze komerční důvody - byznys, touha po popularitě a v neposlední řadě zisk.

Otázkou je: v čem spočívá podstata tohoto novodobého boomu okultismu? Snad slepá víra v účinnost magie? Nebo nešťastní lidé, kteří hledají v této imaginaci východiska ze svých problémů a krizí? Či snad souvisí boom magie s rozpadem tradičních křesťanských hodnot a morálky? To vše zřejmě hraje svou roli, ale člověk je také tvor zvídavý na jedné straně a pochybující na straně druhé. A říká si možná - co kdyby...

Ano, co kdyby? Jeden středověký rituální magický předpis, sloužící k tomu, aby vyhlédnutá oběť k působení negativních sil černé magie v noci neusnula, nebo aby se jí naopak zdály zlé sny, praví toto: "Při ubývajícím měsíci utrhni v červnu rozkvetlou lilii, namoč ji do vavřínové šťávy a zahrab do hnoje, aby se tam vylíhli červi. Ty usuš a posyp jimi polštář svého nepřítele." Morbidní a účinné? To první snad, to druhé sotva.

Jsou ale i příklady pozitivní bílé magie, spojené s ochrannými rituály proti působení zlých sil, praktikované v různých náboženských soustavách, včetně křesťanství (např. exorcismus). Ale v prvé řadě platí, že žádná magie nikomu nepomůže, nebude-li si člověk chtít pomoci sám a nebude-li chtít čelit zlému.

La Vey, zakladatel "Satanské církve" a autor tzv. "Satanské bible" tvrdí, že lidé jsou jen velcí sobci, myslící hlavně na sebe a přežijí nakonec jen ti nejsilnější, až na Zemi dolehne temnota přírody, jež se nazývá Satanem. Jsou to nebezpečná slova, zaměřená na vybuzení těch nejtemnějších lidských pudů, což je v přímém protikladu s tvrzením jiných náboženství, která se zasazují o práva a potřeby těch nejbezmocnějších, a kde lidský altruismus a láska k bližnímu tvoří nejvyšší mravní prostředek a cíl, za který neustále stojí bojovat.

Magie - ať už bílá, nebo černá - však z našeho světa zřejmě ještě dlouho nezmizí. Pro mnohé lidi bude stále přitažlivá stejně, jako nejrůznější druhy sektářství, do něhož se vše "magické" a často i lehce zneužitelné uzavírá. Dějiny rituální magie však jasně dokládají, co to znamenalo, když "hermetismus" sloužil zlu nebo když boj církevní inkvizice se zakázanou magií naopak nabyl svůj fanatický rámec s desetitisíci upalovaných nevinných obětí. Magie se tak v dějinách vždy projevovala dvousečně a na to bychom neměli zapomínat.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2015.