Nehrajte na strunu, kterou dítě nemá

Josef Burgr

"Moje sedmnáctiletá dcera se chová někdy tak, že jsem z toho zoufalá. Prosím vás proto o rozbor jejího písma v naději, že by jí mohl pomoci," napsala mi mimo jiné paní M. z Kladna.

Jen jsem se na zaslaný rukopis dcery podíval – a vůbec jsem se matce nedivil. Písmo je na její věk zcela nekonvenční. Není to písmo dospívající dívky, ale ani písmo dítěte. Jeho velikost je neklamným znakem silného sebecitu s velkým nárokem na místo ve společnosti a v rodině zvlášť. Natěsnanost a nepravidelnost úhlového písma včetně jeho sklonu signalizují pisatelčino nadšení, citovou hloubku, přepjatost a nedostatečný smysl pro skutečnost.

Grafologicky závažnější jsou však nevýrazné dolní délky písmen "j, g, y" (1), jež naznačují dosud nenaplněný pohlavní pud. Těsnost a ostrost písma hovoří o tom, že pisatelka s tímto stavem není spokojená. Přidáme li k tomu nadměrnou velikost písma, pak nám vychází silná touha po nezávislosti a svobodné volbě vlastního konání. Jakékoliv doporučení rodičů a jiných lidí považuje za vměšování do svých práv. Racionální působení nesnáší a je schopná i hrubých forem odporu. Vůbec to však nepovažuje za něco špatného, neboť opačného nazírání na život není schopná. To vše se musí nutně promítat do vztahu k rodičům ve všech oblastech.

Úhlové vázání písma (4) a ostrý koncový tah (5) představují další "kámen úrazu". Autorce chybí cit pro druhé lidi. Sama je sice pilná, pracovitá, se smyslem pro odpovědnost, ale jen při konání, které si sama vybrala nebo s ním ráda souhlasila. Její potřeba nezávislosti je téměř chorobná. Nedostatek vlastního vciťování vůbec nepostrádá, a tak se často dostává do konfliktů nejen s rodiči, ale i se širší veřejností. Své názory a potřeby dokáže dost ostře a bezohledně prosazovat. Toto dokládají koncové úhly (5) i tahy koncové (6). Nepravidelnosti ve zdůraznění dolních i horních délek (7) upozorňují na neuspořádanost a nevyjasněnost života pudového. Podle všech znaků je hlavní příčinou jejího chování. Jestliže v porovnání se svými kamarádkami má důvody k podceňování se, bude cesta k nápravě velmi složitá. Rozhodně by měla vést k odbornému vyšetření širšího rozsahu.

Rodičům mohu jen doporučit, aby vývoj svého dítěte sledovali ve všech životních souvislostech a vyvarovali se hraní na strunu, kterou nemá a mít nemůže. Jen tak mohou očekávat, že se všechno časem změní k lepšímu.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2015.