Ladislav Zelinka
spiritualista, spisovatel a vizionář

Jakou úlohu hrály v Egyptě ženy? Jaké měly místo a podíl na vládě? Byli všichni faraoni muži? Nebylo to všechno jinak? Úplnou a celou pravdu asi již nezjistíme, můžeme však odhalit malé střípky souvislostí a nechat se jimi inspirovat k úvaze o podobě dávného Egypta.

Nedostatek znalostí a zlomkovité prameny nás nutí pohybovat se  v oblasti teorií a domněnek, celá egyptologická věda a výklad dějin jsou však jen určitými pohledy založenými na teoriích. Zde nabízím jiný úhel pohledu.

Když se podíváme na původní nápisy dávných egyptských panovníků, všimneme si, že jsou typické množstvím titulů, jimiž jsou králové označováni. Panovníci dávali svá jména s doprovodnými texty na památníky, které nechali zbudovat, např. obelisky, které jsou toho nejtypičtějším příkladem, a samy měly za cíl uchovávat památku na svého autora na věčné časy.

První poznatek je, že jména dynastických králů by mohla patřit i ženám. Obecně se všechna překládají do mužského rodu a předpokládá se, že všichni byli muži, je to však jen tradice nebo odhad - podle samotného jména se nedá vždy úplně poznat rod osoby. Zejména se to týká  tzv. královských jmen. Např. královna Hatšepsut se nechávala nazývat královským jménem Maat ka re, z čehož se rod nedá zjistit, resp. je implicitně mužský. Ač žena, používá tzv. Hórovo jméno, jež se překládá jako "Hórus, mocné ka". Tato panovnice také používá tituly "Hór" a "Král H. a D. Egypta", stejně jako ostatní mužští králové. Jestliže i žena používá mužské tituly, pak takových žen na trůnech teoreticky mohlo být více a podle samotných nápisů to nedokážeme vždy poznat. Zastavme se však u těchto titulů, i ty totiž mohou leccos napovědět.

Egyptologie - věda zasvěcená mužům?

Nejpoužívanější je titul "Král H. a D. Egypta", což je ustálený překlad pocházející již z počátku 19. století. I začátečník si však všimne několika věcí. Zaprvé, toto slovo má koncovky ženského rodu. Zadruhé, skládá se z obrázku včely a třtinového prutu. Dříve se tento titul někdy překládal jako "královská včela", což se zdá být "doslovným překladem" těchto obrázků. Jinými slovy a vzhledem ke gramatické existenci ženských koncovek by se dal výraz přeložit také jako "včelí královna", královna včelího úlu. Má to i určitou logiku - včelí roj přece nemá krále, ale královnu matku - včelí královna je žena. "Král H. a D. Egypta" je mužská interpretace, která je možná spíš určitou touhou, aby tento titul odpovídal představám vědců - mužů. Povšimněme si mimochodem, že mezi egyptology nejsou žádné ženy.

Další co je evidentní, ale jaksi mužskými badateli přehlížené je, že všichni králové používají jako další z titulů pojmenování "Obě Bohyně", resp. "Dvě Paní". Na jednom obrázku je supice a na druhém kobra. Kobří bohyně evidentně představuje ženskou podstatu, stejně tak jako supice Bohyni Matku. V podobných úvahách bychom mohli pokračovat, stačí však vidět, že ženských titulů mají králové skoro tolik jako mužských.

Pak je zde další pojmenování, které je spíše příjmením. Mnoho panovníků má nějakou formu jména "Meri", znamenající "milovaný, spojený", často ve spojení s "Amon". Toto jméno je předchůdcem nám známého a používaného jména "Mery", "Maria". Ve spojení s "Amonem" pak "Maria Amon", z čehož vzniklo hebrejské "Mariamné" - naše známá "Marie". Mnoho osob tohoto jména tedy mohlo být ženskými kněžkami boha Amona. Příjmení Meriamon měl ale na příklad i faraon Ramses.

Dostáváme se k samotnému výrazu "faraon". Ten se obecně odvozuje ze slov "Per Aa" čili "velký dům". Egyptologové říkají, že tímto titulem se nazýval král, panovník, muž. Ovšem sami vědí, a měli by vědět, že "domem" byly v Egyptě vždy zvány ženy, resp. byly jeho představitelkami, přičemž dům se míní v širším významu, tj. rodina, rod, dynastie. Proto se bohyně Háthor nazývá tímto svým jménem, znamenajícím "Dům Hóra". Jiná významná bohyně se nazývá "Paní domu" (Nebthet). Proč? Protože žena byla v těchto společenstvích základem a zosobněním rodu.

Když se podíváme na titul faraon neboli "Velký dům", zdá se být poněkud nepatřičné a proti reáliím Egypta dávat jej muži. Nedává to úplně smysl. Dům, jak lze snadno zjistit, byl vždy představován bohyní - zosobňován ženou.

Kult matky a uctívání žen

Tyto a další souvislosti jsou v rozporu se standardizovaným výkladem egyptských dějin, avšak jsou blíže k původní domorodé tradici. Pokračovatelů těchto tradic je pár, začíná se jim však v posledních letech dostávat větší publicity. Mohu doporučit přednášky Stephena Mehlera a egyptského vykladače tradic Khemetu Abd'el Hakima Awyana. Ti naznačují něco podobného - totiž, že západní vědci po celou dobu výzkumu historie Egypta nebrali v úvahu samotné názory Egypťanů! Kdyby se zeptali domorodých učenců na jejich výklad egyptských dějin, dostalo by se jim odpovědí na základě tradice předávané po generace a lišící se od evropských představ.

Možná si toho zakladatelé egyptologie byli vědomi, avšak bytostně byli proti tomu. Raději si zvolili vlastní výzkum a vytvořili si vlastní pojetí dějin, kde ústřední postavou učinili muže - faraona, obávaného krutého vládce a tyrana. To však spíše vypovídá o autorech těchto teorií než  o skutečnosti. Vždyť národy Blízkého východu jsou dodnes známy tím, jak je v nich udržován kult matky, která je středem a hlavou rodiny, a je důležitější než muž, což odpovídá i tradicím Khemetu.

I na dochovaných zobrazeních a malbách je zachycen mužský panovník sedící na trůně vždy se ženami za zády, tedy jako ten, komu byla předána vláda a moc ženou, vládkyní rodu. Nepochybně byl král dosazen a vládl pouze s požehnáním ženy, královny, viz obrázky Osirida a Isis, které to dobře ilustrují.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2015.