Až na výjimky, kdy jsou mé články reakcí na konkrétní situaci či názor, snažím se přezkoumávat teorie a někdy i tzv. obecně platné názory a hledat možná alternativní vysvětlení některých zdánlivě nepochybných a hlavně zažitých principů. Přitom si zdaleka nekladu sebemenší nárok na nějakou absolutní pravdu, ale snažím se o předložení možných variant tak, aby čtenář mohl získat širší pole informací a díky tomu být i svobodnější. Většinou začínám logickou analýzou a ze vznikajícího logického nesouladu se snažím vytvořit teorii, která by logice neodporovala, což ještě samozřejmě nevypovídá nic o její pravdivosti.

Na internetu se nedávno objevil článek s následnou diskuzí, jehož autor na základě povahy dění na našem společenském jevišti o existenci české národní elity pochybuje. Z povahy otázky samé je to ovšem tak logické, jako by se někdo zabýval pochybnostmi o existenci středu nějakého kruhu. Každý národ a stát má vždy skupiny lidí, kteří jsou v konkrétních vlastnostech nejvíce vybaveni, neboli jsou v daném ohledu elitou. V úvahách může jít vždy jen o to, jak je dotyčná elita kvalitativně srovnatelná s elitami vyspělých národů.

Slovo intuice pochází z latiny a znamená "nahlédnutí". Jde tedy o naši schopnost nahlédnout pod povrch věcí, do vlastního nitra, do své duše. Intuici je možno nazvat též vnitřní moudrostí. Představuje zkušenosti, které naše duše nasbírala během svých minulých inkarnací, neboli vtělení. Tyto poznatky zůstávají uloženy v našem nevědomí (podvědomí) a chceme-li být moudří, naučíme se je využívat.

Podle toho, že roste počet obézních lidí, se zdá, že všeobecně jíme nadměrné množství potravin. Možná proto, že jedení je určitý druh relaxace ve světě plném stresu a napětí. Má to zvládnout žaludek, který je především stavěn na odpovídající dávky k přežití. Dlouhodobé přetěžování vede nevyhnutně ke komplikacím. Vzpomínáme si na povídání jednoho našeho přítele, který byl v Japonsku v jedné gurmánské rodině. "Když jsme si poprvé klekli ke stolu, tak tam na mě čekalo 30 misek s malým množstvím různých pochutinek. Ohlížel jsem se, co bude následovat, ale místo dalšího jídla následovala prohlídka města. Pak při každém stolování se množství nezvyšovalo, pouze pestrost jídel laděných nejenom chuťově a barevně, ale také podle účinku. A tak jsem se přestal soustředit na jídlo a naplno mě pohltil program, který pro mě připravili. Navíc jsem nepociťoval hlad, tělo se asi za tři dny malým dávkám jídla přizpůsobilo. Naopak jsem se cítil svěží a s jasnou hlavou."

Madame Tussaudová rozená Grosholzová pocházela ze Štrasburku, města na hranici mezi Francií a Německem. Pracovala v polovině 18. století, konkrétně od roku 1765 u doktora Filipa Curtiuse, lékaře schopného vytvářet voskové figuríny, jako hospodyně. Obdivovala i první voskovou figurínu svého zaměstnavatele, figurínu Marie Jean de Barry. Komu to jméno nic neříká, tak připomínám, že to byla milenka francouzského krále Ludvíka XV. Byla učenlivá, jedním slovem rychle odkoukala techniku. A pro úplnost. Du Barry je nejstarším vystaveným exponátem ve voskovém muzeu madame Tussaudové.