Slovo karma pochází ze sanskrtu, což je nejstarší indický jazyk. Znamená čin, osud, vyrovnání, princip akce a reakce. Opakem je slovo "dharma", které označuje řád a pořádek. Zákon karmy je základním vesmírným zákonem příčiny a následku, což lze také volně vyjádřit tak, že vše to, co vyšleš, se ti vrátí, nebo též že stejné přitahuje stejné. Proto je také nazýván zákonem přitažlivosti. Karma není žádný trest, ale pouze zajišťuje vyrovnání energií. Představuje energetický soubor všech našich činů, které jsme vykonali ze strachu a bez lásky k sobě, čímž jsme přivodili bolestivé následky sobě i všem zúčastněným. Vytvořili jsme tím takzvaný "karmický dluh", který vyžaduje vyrovnání. Ti, kteří spolu jsou takovým karmickým dluhem připoutáni, se setkávají tak dlouho, dokud nedojde k vzájemnému odpuštění a láskyplnému poučení.

Toto stolní zařízení pracující na principu laseru dokáže změřit hladinu antioxidantů ve Vašem těle. Poprvé v historii tak máte možnost zjistit, jestli vitamíny, minerály a ostatní nutriční doplňky, které užíváte, opravdu fungují tak, jak mají.

Položit rovnítko mezi jógou a mystikou se zajisté opovážil málokterý jogín, ale docela určitě žádný křesťan. Weinfurter pokládá Indii za kolébku mystiky, neboli za rodnou zemi "jógu", jak on píše "jog" v mužském rodě. Tak jako v katolických klášterech se pěstovala praktická mystika podle zásad Kristových, v Indii a Tibetu najdeme mnoho mystiků mezi tamními buddhistickými kněžími.

Kdysi dávno bylo slovo víc než dorozumívací prostředek, bylo také nositelem božských sil. Podle Janova evangelia je Kristus inkarnovaný logos – slovo boží, které se stalo tělem. Indické brahma znamená svaté slovo, u starých Egypťanů obsahovalo sílu stvořitele. Staří Řekové věřili, že předzvěstí štěstí či neštěstí začínajícího dne je první zaslechnuté slovo, vzdech, či výkřik. Podle filozofie řeckých stoiků logos – tedy slovo a rozum se může stát zákonitostí vesmíru, která sídlí nad bohy. Tématem mého rozhovoru s herečkou Milenou Steinmasslovou však nebylo slovo v rovině symbolů, ale to, jak s ním zacházíme, jaký k němu máme vztah.

Podívejme se na oblast, kterou jsme všichni už mnohokrát prošli a ještě projdeme – na fázi sestupu duše z duchovních světů ke zrození na Zem. Po projití kámalokou (očistcem) prochází duše úrovní devachanu – nebes, kde prožívá vše krásné, k čemu si na Zemi vytvořila předpoklady (vztahové, umělecké, duchovní). Pak nastane čas přípravy na další vtělení. Duchovní úrovně pomalu mizí. Zalistujme si volně v knize Maxe Hoffmeistera Záhady početí (nakl. Fabula). Nalezneme zde mnohé potřebné i zajímavé, co poskytuje duchovní věda Rudolfa Steinera. Naše Já musí za pomoci duchovních hierarchií připravit k dalšímu životu nejen tělo fyzické, ale i astrální a éterické. Jak se to děje?