Nikdy jsem nepoznala kočku, jako byl Žralok, kocour mé sestry Susan. Potrhlý devítikilový kocour, šedý dravec. Během návštěvy u Susan jsem obvykle spala na pohovce. Ráno mě probudil Žralok, který mi vyběhl po hrudi a vrazil mi jednu do zubů. U snídaně jsem si postěžovala: "Susan, ten kocour mě asi nesnáší, před chvílí mi dal pěstí do brady". Susan se rozesmála. "A jéje, zapomněla jsem ti říct, že tak oznamuje, že má hlad. Tohle ale dělá jen v případě, že se v noci sám neobsloužil z lednice. Roky jsem z toho obviňovala manžela", povzdechla si Susan kajícně. "Mizela i natvrdo uvařená vajíčka, skořápky a všechno jídlo se válelo po celé kuchyni."

Když jsem si vzala kotě z místního útulku, bylo mi jasné, že půjde o pořádnou zkoušku mé inteligence. Vychovala jsem už dvě kočky, dnes dospělé kocoury, a věřila jsem, že zvládnu chaos kolem nového kotěte. Dělala jsem všechno správně – nakoupila jsem nejkvalitnější krmení, nejměkčí pelíšek, nejzábavnější kočičí hračky. Velmi brzy jsem si však musela přiznat, že kočka Lucy má o vlastním blahu poněkud jiné představy.

Bylo mi čtyřicet a se svým životem jsem byla spokojená. Scházela jsem se s jedním mužem, který nevyžadoval lásku, a s jedním opravdovým přítelem, který mi dal všechno ostatní: společenský život, lásku a přátelství. Neměla jsem ani žádné existenční problémy. Cestovala jsem a dělala všechno, co jsem chtěla dělat, a kdy se mi zachtělo.

Byly Vánoce roku 1981. Překonali jsme dost kruté časy, já v létě absolvovala operaci kvůli rakovině, znovu jsem si uvědomovala hodnotu každého dne a stále více jsem si cenila lásky a rodiny. Tehdy se nám Vánoce zvlášť vydařily, protože s námi bylo všech šest našich dětí. Netušili jsme, že v létě se s manželem přestěhujeme na Floridu, a už nikdy se všichni na jednom místě ve stejném čase nesejdeme.

Hanka je zvláštní bytost. Taková neobvyklá osůbka sestavená z dílů dávnověku, vtipná ranařka, líný praktik, něžný barbar a milující matka, která vyráží za obživou, jen když dojdou zásoby ve špajzu, což jako udržovatel rodinných tradic, bezbřehý milovník a záchrance čtyřnohých bytostí pak dělá s totálním nasazením. Pomoc bližnímu, sbíráni odhozených plastových flašek v lese, zachraňování pejsků a koček s následným vypipláním a předáním chlupatých "dětí" adoptivním rodičům, kupování maringotek bezdomovcům a organizování neobvyklých akcí pro všechno živé je pro ni samozřejmostí, která znejisťuje lidi v nejbližším okolí, mě nevyjímaje, co žijeme v kalupu kariér a mylných iluzí, že honička je holt osud.