V posledních letech výrazně narůstá počet lidí, zvláště rodičů malých dětí, kteří mají obavy z povinného očkování, kteří jsou přesvědčeni, že čím více a čím dříve jsou jejich děti očkovány, tím více zdravotních problémů pak mají. Obávají se dlouhodobých a trvalých následků očkování. Této problematice se řadu let věnuje MUDr. Ludmila Eleková.

Kritizujete systém očkování po celou dobu jeho existence u nás (tzn. od r. 1945), nebo jen současný stav? Kolik vakcín dostávalo malé dítě do konce 80. let minulého století a kolik jich dostane nyní?

Kritizuji očkování jako takové. Veřejnost ani odborníci si neuvědomují, že v době zavedení plošných očkovacích systémů po 2. světové válce nebyl znám mechanismus účinku vakcín. Předpokládalo se, že imunitu zajišťují protilátky, protože byly zjišťovány u lidí, kteří překonali nemoci zanechávající trvalou imunitu. Vakcíny se vyráběly se záměrem vyvolat tvorbu protilátek, pouze se předpokládalo, že účinkují určitým způsobem, ale nebylo to dostatečně prozkoumáno. Teprve v posledních asi 15 letech probíhá systematický výzkum, především mechanismu účinku imunitních adjuvant (např. hliníku) a účinku vakcín na imunitní a nervový systém jako celek. Právě tyto nové poznatky jsou velmi znepokojující, neboť ukazují, že poškození vakcínami bude o mnoho rozsáhlejší, než bychom si mysleli a přáli. Je prokázáno, že vakcíny způsobují alergie, nejen akutní, ale i rozvoj ekzému, astmatu apod., dále poškozují autoimunitu a je popsáno, jak přesně se dostávají do mozku a co tam dělají. Také se ukazuje, že vakcíny nemohou splnit, co se od nich očekává, většina z nich ze své podstaty nemůže zajistit kolektivní imunitu. Pokles nemocí po jejich zavedení byl vlastně jen optický klam, vrátím se k tomu dále.

V 80. letech se očkovalo proti tuberkulóze, tetanu, záškrtu a černému kašli, proti dětské obrně a spalničkám. Dnes se neočkuje proti tuberkulóze (jen rizikové skupiny), ale očkuje se navíc proti hemofilu typu B, hepatitidě B, zarděnkám a příušnicím, dobrovolně proti pneumokokům, rotavirům, hepatitidě A, klíšťové encefalitidě a meningokokům, lze i proti chřipce. Ale hlavně se dnes očkuje dříve a  hexavakcína (proti šesti nemocem najednou) obsahuje původce nemocí virových i bakteriálních. Nové vakcíny jsou usilovně vydávány za "šetrné", přestože nežádoucích účinků je po nich více, a to i závažných. Hlavním problémem u vakcín nejsou ani tak antigeny nemocí, ale látky posilující jejich účinek – imunitní adjuvanta. K tomuto tématu napsal výborný článek MUDr. Jan Vavrečka na serveru vitalia.cz, odkaz zde: http://www.vitalia.cz/clanky/hlinik-a-vakcinacni-adjuvans-kriticke-tema-pro-obhajobu-ockovani/.

Čím je větší množství povinného celoplošného očkování veřejnosti vysvětlováno?

Všimněte si, že jakmile se objeví vakcína, stane se nemoc nebezpečnou. O rotavirech před pár lety nevěděli pomalu ani lékaři, ve skriptech jim bylo věnováno pár řádků, jde o banální nemoc. Když ale firma vyrobila vakcínu, najala si PR agenturu, aby jim vytvořila poptávku (důkaz zde: http://www.slobodavockovani.sk/news/dagmar-cveckova-marketing-a-pr-pri-uvadeni-nove-vakciny-proti-rotavirum-na-trh/). Podobně spalničky: vakcína byla vyrobena v době, kdy úmrtnost na ně klesla prakticky na nulu, a jeden z jejích autorů, dr. Hilleman na přímý dotaz, proč vyrábějí vakcínu proti běžné dětské nemoci, řekl: "protože můžeme a umíme". Nové vakcíny nejsou vyvíjeny podle závažnosti nemoci, ale spíše podle toho, jak se podaří – a následně je vyrobena jejich potřebnost. Některá ze stávajících očkování jsou kritizována i renomovanými odborníky, které rozhodně nelze označit za antivakcinační aktivisty.

Která očkování jsou podle vás prokazatelně prospěšná?

Žádná. Je třeba si uvědomit, že mechanismus účinku jedné každé vakcíny je takový, že soudný člověk, který se s ním seznámí, by rozhodně nechtěl něco takového spouštět ve svém těle. Protilátky vzniklé po očkováních – což je jejich jediný "žádoucí" účinek – navíc proti dané nemoci velmi často nechrání, jak se ukazuje na propuknutí nemocí u očkovaných populací. I když u někoho může očkování snížit riziko nemoci, je to pouze dočasný účinek, nesrovnatelný s přirozenou imunitou, a je vždy vykoupen zvýšením rizika alergie, autoimunity, oslabením buněčné imunity a poškozením nervového systému. Opakuji, že nežádoucí děje po očkování probíhají u všech očkovaných, rozdíl mezi nimi je jen ten, jak se s tím vypořádají jejich imunitní systémy. U někoho to proběhne bezpříznakově, mohlo by to být odhaleno jen laboratorním vyšetřením, žádná vakcína u něj nespustí chronickou nemoc. U jiného méně šťastného jedince může již první vakcína v životě vést k závažnému poškození nebo k němu dojde po několikáté vakcíně. Byly provedeny studie, které prokazují, že autoimunita po očkování je nevyhnutelná, je to otázka "kdy", ne "jestli". Je to ruská ruleta – nikdo nemůže předem vědět, která vakcína je ta jediná navíc, kterou již neměl dostat.

Ze kterých zdrojů čerpáte informace o negativním vlivu očkování?

Z odborných časopisů, studií FDA, CDC, z prací renomovaných autorů, kteří rozhodně nejsou proti očkování, jen je jejich práce bohužel často dovede k poznatkům, které jejich víru nahlodají. Např. doktoři Jensen a Aaby jezdili roky po Africe a očkovali, aby posléze zjistili, že jimi očkované děti měly dvakrát vyšší úmrtnost na různé infekce než děti, které očkování unikly. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC27544/. Existuje jednosměrná cesta medicínsky a biologicky vzdělaných lidí, ale i laiků. Všichni vyjdou z obecně známých informací o očkování (že vymýtilo nemoci, je užitečné, zachraňuje životy, nežádoucí reakce jsou vzácné a jsou vyváženy prospěchem atd.), začnou to studovat do hloubky a bez výjimky se z nich stanou kritici očkování. Nevím o nikom nepodjatém, kdo by se seznámil v plném rozsahu se skutečně vědeckými informacemi o očkování, že by se vrátil ke svým původním názorům.

Existují statistiky, které dokládají, že očkované děti jsou zdravější než neočkované, či kolik stojí pojišťovnu, a tedy i nás všechny, očkovaný a kolik neočkovaný pacient?

Existují studie, jednu lze najít na webu vaccineinjury.info, data se stále sbírají, nebo na webu efvv.eu. Je to ale naopak, NEočkované děti jsou zdravější! Mají několikanásobně nižší výskyt alergií, ekzémů, ORL problémů, epilepsie, agresivity, poruch spánku, autismu, jsou méně hospitalizované, snědí méně antibiotik atd. Takže očkování nás stojí spoustu peněz nejen v přímých platbách za ně, ale i kvůli větší nemocnosti očkovaných dětí. Je s podivem, že podobnou studii neudělala vláda, která spravuje veřejné peníze ze zdravotního pojištění, a neměla by mít problém získat data od VZP. Pokud by chtěla veřejnost přesvědčit o výhodách očkování, podobná studie se přímo nabízí. Ledaže by někdo z těch nahoře věděl, jak by dopadla, a proto se do ní nehrnou. Očkovaní nás stojí více, zaplatíme nejen za jejich očkování, ale i za jejich nemoci z očkování.

Neexistoval by lepší důkaz, než ukázat, že skutečně platí rovnice "zdraví očkovaného rovná se zdraví neočkovaného minus ty nemoci". Nikdo by očkování nezpochybňoval, kdyby to tak bylo. Ale informovaní lidé si dobře rozmyslí očkování, pokud by cenou za dočasnou nejistou ochranu proti pár nemocem mělo být zhoršení celkového zdraví nebo dokonce vyšší úmrtnost.

Proč bylo z našeho očkovacího kalendáře v r. 2010 odstraněno očkování proti tuberkulóze?

Protože stoupal počet vážných komplikací a docházelo k úmrtím, rizika vakcíny začala jednoznačně přesahovat prospěch.

Jaké jsou nejčastější negativní následky očkování u malých dětí?

Vyplývají z negativního působení vakcín na imunitu, jsou to poruchy imunity: snížení obranyschopnosti a následné časté nemocnosti, tj. záněty uší, bronchitidy, zápaly plic, ledvin apod., k tomu alergie, již u batolat se objevují autoimunitní nemoci. Pak jsou bohužel velmi časté neurologické problémy: neutišitelný pláč, narušení spánku a příjmu potravy, hypotonie, někdy až ochrnutí, zastavení nebo opoždění vývoje, narušení řeči a sociálních dovedností, poškození mozečku (vrávorání, padání, zakopávání, narušená jemná motorika, šilhání), hyperaktivita, křeče. Vše je dobře popsáno v příbalových letácích vakcín i odborné literatuře a existují studie, které popisují patologickou kaskádu, která je v pozadí těchto poruch.

Lze úspěšně léčit neočkované děti, pokud by dostaly některou  z infekčních nemocí, proti kterým je očkování povinné?

Samozřejmě že ano. Bakteriální nemoci jsou léčitelné antibiotiky, virové dobře reagují na homeopatii a naturopatické postupy posilující imunitu. Některým těmto nemocem se ještě před dvěma generacemi říkalo "běžné dětské" a nikdo je moc neřešil, dítě zůstalo v posteli, dostalo aspirin na teplotu a bylo to. Kromě toho tyto nemoci nepostihují jen neočkované děti, ale často i děti proti nim očkované! Nejvyšší výskyt černého kašle je právě mezi dětmi, kde by měl být nejnižší, protože jsou nejčerstvěji očkované. Kdyby očkování fungovalo, jak se předpokládá, měl by výskyt černého kašle stoupat s věkem, jak ochrana postupně vyprchá.

Mohly by se podle vašeho názoru u nás epidemie některých dětských nemocí vyskytnout, kdyby se proti nim děti přestaly očkovat? Je očkování jedinou prevencí nebezpečných infekcí?

Logicky není, vždyť přece vymizely nemoci, proti kterým se nikdy neočkovalo! Je s podivem, že to mnoha lidem nedochází. Kdyby byly nemoci vymýceny výhradně očkováním, pak by přece musely mizet selektivně jen nemoci, proti kterým se očkovalo, a stále by musely řádit nemoci, které kosily naše předky, a nikdy se proti nim neočkovalo. Nebo by nemoci měly mizet různě rychle v zemích, kde se proti nim očkovalo, a kde se neočkovalo. Když bude někdo strašit epidemiemi, je třeba se ho zeptat, má-li na mysli jen nemoci očkovací, nebo i ty neočkovací, třeba mor, choleru, tyfus nebo spálu. Všechny infekční nemoci vymýtilo zlepšení životní úrovně a hygieny! Jasně to dokazují historické grafy, které začínají před rokem 1900 – je vidět prudký pokles úmrtnosti i výskytu dávno před zavedením očkování nebo antibiotik. Spála například bývala smrtelnější než záškrt, přesto úmrtnost na ni se snížila o více než 99 % ještě před zavedením antibiotik. U černého kašle jsme i přes očkování výskytem zpátky v 60. letech. Kvalitní přehled historických grafů najdete zde: http://rizikaockovania.sk/dok/Statistiky_infekcne_ochorenia_a_ockovanie.pdf, je tam také pěkně vidět, jak lajdácky se vedla statistika v našich zemích. Existuje i novější studie prokazující zásadní vliv hygieny na výskyt nemocí. Volně ke stažení na internetu, např. zde: http://journals.plos.org/plosmedicine/article?id=10.1371/journal.pmed.1001052.

Autoři prokázali, že pouhé zavedení mytí rukou s náležitým poučením snížilo výskyt zápalů plic a průjmů u dětí o cca 50 %. Adekvátně se snížila úmrtnost. Porovnejme s výše uvedenou studií Aabyho, kde očkování vedlo ke zdvojnásobení úmrtnosti, a autoři přiznávají jeho potlačující vliv na imunitu.

Pro PHOENIX připravily JUDr. Nora Chvojková a Eva Dědková
SVÍTÁNÍ plus, s. r. o., www.svitani.eu

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2015.