Nora Chvojková
foto - archiv Lucie Bílé

Vaše dvě písničky z 80. a 90. let jsou o ptáku Fénixovi či Ohniváku. Zpívá se v nich nejen o vstávání z popela, o naději, lásce, ale i o samotě, smrti, bolesti. Jsou vám blízké i dnes?

Jsou o životě, a čím víc život poznávám, tím jsou mi tato slova bližší. Možná jsem byla kdysi naivnější, ale i tehdy jsem se nenechala jen tak něčím odradit; ani svými neúspěchy, ani radami okolí - vzdej to.  Pokaždé jsem se po nějakém kotrmelci rychle vzpamatovala a letěla dál, to mi zůstalo dodnes.

Léta plynou... máte stále ráda společnost mnoha veselých lidí, nebo spíš vyhledáváte klid v přírodě téměř bez lidí?

Jsem stále mezi lidmi, denně mám nějaké vystoupení anebo běhám po zkouškách a něco hledám, učím se, inspiruji se a to vše s lidmi. Mám ráda knížky a mnohé jsou pro mě jako modlitební, ale to nejdůležitější jsem vždy hledala v lidech...

Hodně prý býváte na své chaloupce. Kdy je vám tam nejpěkněji?

Právě že ne hodně... Miluji Český ráj a chaloupka v něm je rájem opravdovým, mám tam ovečky a malého poníka, zahrádku a pec a kamna a všechno, co mě pohladí na duši. Jsem tam šťastná, a přesto tam nemám šanci být tak často, jak bych chtěla. Mám moře práce a kdykoli se mi zasteskne, tak na to prostředí alespoň myslím?, každá chvíle tam je pro mne svátek a jednou, až budu babička, která už nebude mít touhu trajdat po světě, vezmu háček a všechna klubíčka, co doma mám, odstěhuji se tam natrvalo a budu háčkovat a dívat se do kraje.

Co vše na chaloupce sbíráte, sušíte, zavařujete?

Mám nejvíc ráda ruční práce. Baví a těší mě, když vidím, jak se mi pod rukama rodí nějaká hračka, srdíčko, šperk či dečka, polštářek nebo cokoli, čím mohu udělat radost někomu, koho mám ráda, nebo někomu, koho prostě jen tak potkám a je mi milý. To, že něco motám rukama, mě uklidňuje, i tu mou čtyřproudovou dálnici, co mám v hlavě, je to krásný koníček.

Chodila jste do LŠU zpívat. Hrála jste i na nějaký hudební nástroj, láká vás třeba i teď se to naučit?

Když někdo něco dělá na tisíc procent, neláká ho změna. Jsem zpěvem tak posedlá, že se mi do ruky na jevišti vejde jen mikrofon. Kdysi před lety jsem zkusila hrát na kytaru i piano, ale zdržovalo mě to, mám ráda volnost těla při zpěvu. Obdivuji ty, kteří hrají na nějaký nástroj a je na nich vidět stejná posedlost, u sebe mám vše ráda tak, jak to je. A od Petra Maláska taky neočekávám vokály do mých písniček, naše společné koncerty jsou velké už tak, jak jsou.

Syn vám dospěl, asi spolu už nejste každý den, je pro vás snadné trávit dny bez něj?

Je mu dvacet let a je to moje slunce... a to taky nevidíte stále a ani to po něm nechcete. Myslím, že pokud bude samostatný a zodpovědný, a to kdekoli mimo náš společný domov, můžu být jako máma spokojená.

Umíte být sama? Mohla byste poradit podobně osamělým maminkám právě dospělých dětí, jak se se svou novou situací snáze vyrovnat?

Ve filmu "Léto s kovbojem" zazněla krásná věta: "... každá ženská holt ví to svý?" a v tom to je, každé pomůže něco jiného, ale v něčem to máme společné, žádná panika, někdy je dobré jen věci nechat plynout, trápení si dovolit odtrpět, nebát se brečet, ale nebát se začít znova.

Já jsem ráda sama, ale to proto, že nikdy sama moc nebývám, i když někdy i v davu lidí cítím samotu. Asi bych pozvala maminky na svůj recitál, na něm si přes krásné texty Pavla Vrby můžeme leccos říct.

Vychovávat v dnešním přetechnizovaném světě dítě je hodně těžké. Vy jste syna vychovala dobře, dokáže se o sebe sám postarat a má po vás dobré srdce. Co se vám u něj vyplatilo: kritika, pochvala, vlastní příklad?

Každý se má snažit dát svému dítěti vše, co může a vše, co umí, nemám žádný mustr ani radu, a i teď mám sama pocit, že jsem měla být lepší a chápavější a snad i přísnější, ale pak se na syna podívám a uklidním se. Je to fajn kluk, kterého mají rádi a já teď jen chodím po špičkách, ať je šťastný a najde si místo na slunci sám.

Máte velmi milý mluvený projev, velký hudební rozhled, značné zkušenosti. Neuvažujete např. o rozhlasovém pořadu, ve kterém byste přiblížila úžasné zpěváky, které milujete, a kteří už nejsou mezi námi? Podobných pořadů není nikdy dost, starší lidé rádi vzpomínají a mladí potřebují ukazovat cestu, přestože tvrdí opak. O kterých zpěvácích byste v takovém pořadu hovořila nejraději?

Mám tak nabitý program, že bych podobný pořad nemohla dělat, chce to velkou přípravu a ta se do mého diáře nevejde, mám ráda jeviště, rádio jen jako konzument. Poslouchám Hanu Hegerovou, Martu Kubišovou a vše, čemu se dá věřit, vše, co má srdce, jako třeba hudba Petra Hapky, ta má v sobě obrovské srdce.

Čím si získala vaše srdce paní Vlasta Průchová?

Měly jsme se rády, potkávaly jsme se a vždy bylo o čem si povídat. Byla to obdivuhodná žena s nádhernou duší, moc mi chybí, tolik jsem jí toho nestihla říct.

Komu byste ráda poslala do nebe svou krásnou písničku jako poděkování za to, co pro vás a vaši pěveckou kariéru udělal? Která píseň by to byla?

Zazpívala bych Pavlu Vrbovi jeho krásnou báseň "Modi", Petru Hapkovi píseň "Unesený" a Karlu Svobodovi "Jsi můj pán", to jsou poklady, které mi tu pánové nechali.

Čeká vás v roce 2015 v soukromém či pracovním životě něco, na co se hodně těšíte?

Jako pták Fénix znovu vstávám do metalového světa, je to žánr, ve kterém jsem začínala a kam se ráda vracím. S kapelou Arakain máme letos 30. výročí a chystáme velké turné s 25 koncerty a pár letních festivalů, k tomu si dám sezónu se svou milovanou Carmen a budu se dál smát s Addams family. Myslím, že patnáctka bude mé oblíbené číslo...

Doslechli jsme se, že jste velkou příznivkyní čajů. Jakým dáváte přednost a znáte čaje naší sesterské firmy PHOENIX Division Group s. r. o. - čaje HANNASAKI?

Čaje mám ráda, především bylinkové, z čerstvých bylin. Čaj HANNASAKI, bohužel, neznám.

Písničky Lucky Bílé: Pták Ohnivák

Pojď tou zahradou
Má moc tajemnou
A vzácný pták v ní sídlí

On to ví, kam čas nám odlétá, ví
Plaší smrt a bolest ze světa
Je sám, tak sám
Poslouchej, jak zpívá

Svítá, to on tak září
Zpívá až ke hvězdám
On zná tajemství dávná

Nehybný však život rozdává nám
Naději a víru v sobě má
Je sám, tak sám
Poslouchej, jak zpívá

Dál mnohým vítr ztich´
Slyš o zázracích

Jako pták Fénix
Dělám prý, co se nedělá
To mi v mé hlavě zní už 8 000 dní
Chodím prý, kam se nechodí
Každý má řeči, řeči, jakou cenu to má
Myslím prý, jak se nemyslí
Zraněná každým slovem, to mě udolá

Jako pták fénix já z popela vstávám
Vem si mě večer, sny neuznávám
Jako pták fénix já z postele vstávám
Vem si mě ráno, když jiný to vzdává

Mluvím prý, jak se nemluví
Co není výhodné, kdo za nás rozhodne
Hledám prý, co se nehledá
Zblázněná ve dne - v noci, jakou cenu mám já?

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2015.