Pavlína Moučková
terapeut EFT, Rei-ki, autor fotografií Robert Zauer

V minulém čísle časopisu jsem se zmínila o Nevýchově, která nám dává možnost být s dítětem partnery na základě dohod, které si tvoříme. K tomuto poznání jsem došla na základě kurzu Nevýchovy, který jsem absolvovala.

O své poznání jsem se podělila v minulém čísle a teď bych ráda uvedla pár konkrétních situací, na kterých je vidět, jak principy fungují a jak je změna jednoduchá.

Na začátku kurzu jsem svým dětem (9letá dcera a 14letý syn) sdělila, že kurzem procházím a bude se týkat i jich. Společně budeme řešit situace jinak, budeme se učit dělat dohody a budou mít více prostoru.

Jedna z prvních situací se týkala úklidu stolku v dětském pokoji. Dcera ho uklízí velmi nerada. Vždy nastanou dlouhé dohady a úklid odkládá, až se rozčílím a pak je zle. Asi dost rodičů zná tuto situaci. Zvolila jsem nový přístup a místo toho, abych dceři řekla: "Ukliď si stolek, máš tam strašný nepořádek," jsem řekla: "Eli, potřebovala bych, kdyby sis uklidila stolek. Šlo by to? A co bys k tomu potřebovala? Je pro tebe lepší uklidit ho teď, nebo jindy? A kdy přesně? Nechci ti to víckrát připomínat, tak si řekni, jak je to pro tebe nejlepší." Dcera se zamyslela a řekla: "Já si ho uklidím teď," a zmizela v pokojíku. Stála jsem v kuchyni a nechápala, že je to tak jednoduché. Stačilo změnit svůj postoj, místo příkazu jí dát prostor a šlo to.

Další možností, jak vyzkoušet principy Nevýchovy bylo mytí vlasů. Dcera je má pod zadek, takže je mytí trochu časově náročnější. Navrhla jsem jí (po staru), že umyjeme vlasy při koupání. Dcera chtěla nejdříve umýt vlasy bez koupání a pak se vykoupat. Její potřeba se mi zdála nepraktická a přesvědčovala jsem ji na svoji variantu. Chvíli jsme se dohadovaly, až začala kňourat. Zastavila jsem se, uvědomila si, že je něco špatně a řekla jsem jí: "Eli, tak jinak. Potřebovala bych, abychom umyly vlasy ve vaně při koupání. Co potřebuješ ty, abychom to mohly udělat?" Odpověď zněla: "Potřebovala bych si sednout. Když stojím a mám zakloněnou hlavu, mokré vlasy jsou těžké a bolí mě za krkem." Zeptala jsem se, proč mi to neřekla dřív? Prý neví. Vnímám to tak, že neměla prostor, protože jsem na ni naléhala. Mytí vlasů i koupání proběhlo v klidu a pohodě.

Poslední zkušenost, kterou bych ráda uvedla, se týká mého uvědomění o společně stráveném času. Během kurzu bylo řečeno, že dítě potřebuje 100% pozornost, ale ne pořád. Jde např. o společnou hru, kde se plně věnuji dítěti a pak si dám čas pro sebe. Uvědomila jsem si, že během společné hry nebo jiné činnosti odbíhám, píšu SMS, myslím na vaření... a moje pozornost je tak roztříštěná na spoustu podnětů. Z mého pohledu jsem vnímala, že je vše v pořádku, že zvládám několik věcí najednou. Zajímalo mě vyzkoušet to jinak. Odpoledne jsme strávily v duchu společného vyrábění a psaní úkolů s mojí plnou pozorností. Pak jsem dceři řekla, že potřebuji půl hodinky pro sebe na vyřízení telefonátů. Večer mi dcera sama sdělila, že dnes byl krásný den a pěkně jsme se užily. Zpětná vazba byla velmi milá a viděla jsem, že Nevýchova zase funguje.

Těším se na další zkušenosti a pokroky a přeji i ostatním rodičům, aby si svůj čas s dětmi užili v radosti a pohodě.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2015.