Člověk je sám tvůrcem vlastního života. Pro mnohé je obtížné pochopit, že každý zodpovídá jen sám za sebe a spousta lidí si neuvědomuje, že tím, jak myslí a mluví, programují, ovlivňují i vytvářejí svůj vnitřní a vnější svět. Naše slovo je tedy nástrojem, kterým vytváříme a ovlivňujeme svůj život.

Nevědomí je řízeno prostřednictvím myšlenek a vyřčená myšlenka je slovo. Je důležité, se kterými myšlenkami se ztotožníme a které vyslovíme – tím vším jim dodáváme více energie a uspíšíme jejich uskutečnění. Slovo, které stále opakujeme, se stává naší fyzickou realitou. Takže to, co vyslovujeme, je náš program, který podvědomí realizuje v těle (např. stále mne bolí záda, mám špatnou váhu, bojím se, že budu nemocný). Protože zároveň platí "jak uvnitř, tak venku", naše negativní myšlení a programy se projeví v těle jako bolest, nemoc, pokřivení, poškození, a obsahuje-li naše tělo převahu energie strachu, tato energie se projevuje i navenek v tom, že vás potkávají ustrašení lidé a nepříjemné situace proto, že je přitahujeme přesně podle pravidla "přitahuješ všechno, čeho se bojíš". Prostřednictvím slov se tedy naplňuje i zákon karmy, který říká, "že vše, co vysíláš, se ti vrátí", a "stejné přitahuje stejné".

Slova "muset" a "nesmět" nám škodí

Pokud ke mně přicházejí začátečníci na semináře, terapie a na přednášky, obvykle začínáme od slov. Mým prvním návodem k tomu, aby si přestali zbytečně ubližovat, je hlídání toho, co říkají a uvědomování si všech slov a výrazů, které jim ubližují. Za nejškodlivější slova, která jsou ovšem také nejrozšířenější, považuji slova MUSET a NESMĚT. Jejich škodlivost spočívá v tom, že popírají zásadní právo každé bytosti, kterým je svobodná volba. Příkaz a zákaz bere právo rozhodnout se svobodně, co udělám, ale poručí mi, co musím a nesmím. Z hlediska energie vyvolává každé toto slovo vnitřní odpor, který nás v konečném důsledku vede k opaku. To, co musíme, děláme neradi, s odporem, snažíme se to odložit, vyhnout se tomu, i kdyby to mělo být pro nás to nejlepší. Řeknete-li někomu, že se musí najíst, dělá to s odporem. Přesně podle rčení "mus = hnus" se nám vše, co dělat musíme, zhnusí.

Jak lépe vychovávat děti bez příkazů a zákazů

Výchova dětí prostřednictvím zákazů a příkazů má skutečně opačný efekt a i rodič má dát dítěti možnost volby a může ji dokonce spojit s důležitou informací. Namísto "musíš se učit a mít dobré známky" můžete vychovávat tím, že řeknete: "Učíš se pro sebe, budeš mít větší možnost uplatnění a taky ode mne můžeš dostat za lepší známku odměnu." Nebo: "Pokud si uklidíš pokoj, dostaneš čokoládu, pokud si ho neuklidíš, dostaneš pohlavek. Vyber si." A pokud dětem něco zakazujete, vyplatí se, když si vzpomenete na to, jak nás všechno, co je zakázané, obrovsky přitahuje a láká jako ono pověstné "zakázané ovoce".

Buďme svobodní – nežijme podle starých programů!

Sami sobě často nařizujeme, že: tam musíme jít, zavolat, atd., přitom už tímto slovem si danou činnost znechutíme. Přitom stačí toto slovo vynechat, nebo nahradit jiným – místo musím to udělat, stačí říci "chci to udělat". Věci, které dělat nechceme, bychom ani dělat neměli, protože kvalita takové činnosti je vždy minimální. Na každé "musíš", nebo "musím" se naučte nejprve odpovědět "nemusím". Skutečně nemusíme opravdu nic. Důležité je, že vše má následek a my se máme rozhodovat vždy s přihlédnutím k následku našeho rozhodnutí. Nemusím ani dýchat, ale když nebudu dýchat, udusím se, proto se rozhodnu dýchat. Ale nemusím. Mnohá naše MUSÍM nám velice oklešťují život a brání nám dělat vše volně a s radostí. Většina příkazů pochází z dětství a za nimi následují zažité programy, které nám dodnes ubližují. Např. musíš být hodný, musíš všem vyhovět, musíš myslet na ostatní, musíš být ticho... Zákazy se zase týkaly přirozených projevů a vyjadřování pocitů, což má za následek celoživotní potlačování a vede k falši a přetvářce. Tyto programy vytvářejí bloky v těle a člověk jejich vlivům podléhá celý život, pokud je "nepřeprogramuje" (například při terapii). Uvedené programy udělají z člověka oběť, která se neumí bránit a nedokáže žít vlastní život. Naopak program: "Musíš hlavně vydělávat peníze, musíš mít barák," mívají za následek celkové "štvaní se za něčím" na úkor sebe a vlastního zdraví.

Některým zákazům se sice nevyhneme, ale ...

Je jasné, že se nevyhneme těmto slovům v některých oblastech, jako například různá nařízení, zákazy, vyhlášky, kde mají svůj význam. Ale také je třeba připomenout i zde, jak "neradi" plníme různá nařízení a že je stále mnoho těch, kteří i na to, co "musejí či nesmějí" podle zákona, úplně kašlou.

Nejvíce mne tato slova zarážejí v duchovní a ezoterické literatuře. Často je to způsobeno překladem. Dříve jsem si toho nevšímala, ale dnes mne bije do očí například to že: "Musíte se mít rádi, musíte si odpustit." Nebo naopak: "Nesmíte se bát, nesmíte myslet negativně." Zde je kořen problému, proč nám potom tyto základní věci stále nejde realizovat.

Moji přátelé, kteří mají vlastní nakladatelství a vydávají překlady zahraniční ezoterické literatury, po absolvování semináře u mne, kde jsme se o slovech učili, měli připravenou k vydání knihu o výchově dětí. Překlad byl hotový a na počítači zadali vyhledávání slova "muset" a zjistili, že v textu bylo celkem 300 krát. Text upravili a sami si uvědomili, že se kniha mnohem lépe čte.

Cestou k osvobození od tohoto "slovního teroru" je nahrazování těchto slov jinými a jejich postupné vyřazení ze slovníku. V terapii provádím vždy osvobození klienta tím, že si sám ruší všechny zákazy a příkazy, aby pak mohl jednat svobodně podle vlastní volby.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2012.

Denně kolem sebe potkávám stovky lidí. Každý z nich je něčím výjimečný. Každý přišel na tento svět s určitým posláním, vlastní vizí, s nádherným snem, jenž toužil uskutečnit. Stejně jako já nebo vy, kdo právě čtete tyto řádky.

I když tomu název ne zcela napovídá, tématem tohoto článku je skutečnost, že jsme ztratili kontakt s přírodou, se Zemí, a přestože se to bude zdát mnohým podivné – i sami se sebou. Jsem přesvědčen, že nyní je právě vhodná doba k obnovení těchto kontaktů.

"Máma to s mužskými neumí," říká v páteční příloze Lidových novin (2.3.) Berenika Kohoutová o své matce, feministické spisovatelce Ireně Obermannové. A hned vysvětluje, proč: "Ona dodnes nepochopila, že chlapy je třeba brát prakticky.