Josef Staněk
léčitel samouk, filosof
Největším odchýlením oficiálního líčení historiků i "pamětníků" událostí mezi roky 1945-48 od Pravdy, je založeno na nepochopení způsobu myšlení Čechů, kteří přežili válku.
Příčinu povrchní interpretace tehdejších událostí spatřuji osobně v tom, že jednak autoři nemají představu o praxi nejrůznějších skrytých "sítí" ve státě (nebo záměrně mlčí), jednak se aktivně ve funkcích neúčastní a neúčastnili organizování státu. Lidově řečeno neví - "jak to chodí". Proto historici a politologové nebyli tehdy, a nejsou ani dnes schopni (a ochotni?) prohlédnout zpravodajské a informační hry "sítí různých bratrstev" (v současné době hlavně finančních). Válečné prožitky řadových Čechů a následné působení těchto "her" přitom konstituovaly myšlenkové procesy masy řadových (tj. naivních) Čechů. Absence představy o nenáhodnosti poválečných politických dějů vedla a některé naivy ještě vede k bláhové představě, že prezident Beneš mohl změnit další vnitřní běh státu, když by nepodepsal demisi ministrů v únoru 1948! Nikdo dosud (a má dodnes své důvody) národu jasně neřekl, jak vypadala skutečná mocenská situace kolem prezidenta, a celkově ve státní správě. Skrytá realita byla odlišná od té zevní, národu předváděná jako demokracie.
Nebylo žádnou náhodou, že po návratu prezidenta do republiky s ním nepřijel šéf českých zpravodajců, generál Moravec. Prezident Beneš byl totiž po roce 1945 fakticky obklíčen agenty KGB! Uvedené sdělení nemám v žádném případě ze zdroje "jedna paní povídala" ("historici" typu Sisyfos jej jako obvykle zaručeně vědecky vyvrátí tím, že o tom v archivech nenajdou žádnou zmínku). A zúčastnění, kteří by o tom mohli vypovídat, jsou po smrti. V roce 1968 ovšem ještě nebyli, a tehdy, jakousi hrou Prozřetelnosti v pohnutých dobách "řádění revizionizmu", jsem o výše zmíněné situaci mluvil s přímým členem Benešovy poválečné "ochranky". V roce 1968 byl už ovšem v hodnosti kapitána STB v důchodu na chalupě. A až od něj jsem se s otevřenými ústy a šeptem dověděl, kdo velel prezidentově ochrance, a že všechny Benešovy návštěvy, včetně hlášení o jeho zdravotním stavu, byly nepřetržitě monitorovány a ihned hlášeny do Moskvy. Z některých následků a důsledků tohoto sledování, někteří "domnělí znalci politiky" až dodnes usuzují, a ještě to píší, že byl Stalinovým agentem (karmicky se zatěžují křivým obviněním mrtvého). Nebyl, ale je pravda, že jím byl na něj nasazený agent Zdeněk Fierlinger, kterého získali ke spolupráci již před válkou. A přitom se tvářil jako Benešův osobní přítel, však mu také výhodně obstaral letní sídlo vedle sebe. Sovětská rozvědka pracovala s předstihem. Věděla, tak jako Hitler, že Edvard Beneš má významné kontakty v evropské síti zednářů.
Osudný omyl presidenta Beneše
Beneš sice nebyl tak naivní, aby si myslel, že není kdekým sledován a je spravedlivé mu přiznat, že ze všech sil, i v zákulisí, pracoval pro český národ. Tento úkol však bohužel pojímal nikoliv duchovně, ale slavjanofilsky, v duchu rozvíjení českého slovanství. Tato jednostrannost oslabila jeho intuici neboli jasnozřivost a jen proto se mohl domnívat, že asiatsky zákeřného Stalina a jeho KGB politicky "přehraje". Spoléhal na svou oblibu pokračovatele Masaryka. Osudová chyba úvahy vězela v tom, že však neměl jeho duchovní rozměr! Masaryk vnímal "češství" šíře, jako úsilí středoevropských Čechů v hledání všeobecně platných duchovních hodnot a slavjanofilství vnímal jako vedlejší prvek (viz Česká otázka jako otázka náboženská).
Pro nedostatek intuice (jako funkce ducha) si prezident Beneš neuvědomoval, že lidi řízené satanským duchem (Stalin) nelze přechytračit! Vždyť jejich řídící duch je "otec", tj. původ, vychytralosti. Lidé naslouchající Duchu pravdy si již dávno všimli, že podle vychytralosti v roli řídící ideje člověka, lze ihned rozeznat osoby satanem ovlivňované. Z tohoto důvodu je možné od nich očekávat cokoliv. Onen Benešův úmysl "politicky doma přehrát bolševiky" se zrodil v jeho mysli už v roce 1943, než odjel z Londýna do Moskvy. Ve svém uvažování se opíral o dvě chybné premisy: o přecenění svého vlivu na národ a o přesvědčení, že komunisté nemohou získat v křesťanském a rolnickém národě klíčový vliv. Proto sice v dobré vůli, ale s vedlejším úmyslem, podepsal v Moskvě s SSSR smlouvu o "přátelství", vlastně omezení státní suverenity, a následně Košický vládní program. (Dnes stejné chyby činí stejně neprozíraví, pokud ne koupení, aktéři smluv s EU, USA a muslimy. V důsledku taktéž neduchovního hodnocení stavu věcí vzniká reálné nebezpečí, že historicky by český národ mohl v EU dopadnout hůře než po "únoru".)
Souhlas s Košickým vládním programem a jeho způsobem sestavování "vlády národní fronty" učinil prezident Beneš v přesvědčení, že v demokraticky smýšlejícím národě strana typu ruských bolševiků nemůže ve svobodných volbách získat největší počet hlasů a tím podle v Košicích dohodnutého mechanizmu tvorby vlády národní fronty získat klíčové posty předsedy vlády a silové resorty. Tento chybný odhad pramenil z toho, že prezident v roce 1938 odjel od národa, jehož hlavní masa obecně ctila principy křesťanského Desatera. Jenže zrada západních velmocí a následné řádění nacistů rozvrátilo víru velké části lidu ve vyšší Spravedlnost. A toto otřesení křesťanské etiky v národě dále sílilo při pohledu na řádění tzv. revolučních gard z května 1945 a z následného rabování majetku po sudetských Němcích. Jejich majetek měl být přece kompenzací ČSR a měl být použit na odškodnění válečných poškozenců. Příliš velké části lidu se začalo zdát, že místo Spravedlnosti začalo platit pravidlo - kdo má sílu, může všechno. (Stejným principem je posilováno přesvědčení některých v současnosti, že kdo má v tomto světě peníze, má justici a tím právo.)
Pravá příčina vítězství komunistů
Rabování po Němcích dodalo české spodině a mase nemajetných sebevědomí. Tato deklasovaná vrstva dostala po vyčerpání zdrojů zákonitě chuť i na následné rabování bohatších Čechů, což jí nenápadně nabídli komunisti. (Po pádu komunistů tatáž duchovní vrstva národa rabuje státní vlastnictví.) Pojmenováním pohnutek se nám vynořuje pravá příčina volebního vítězství komunistů v roce 1946: Byl jí rozvrat duchovního myšlení masy Čechů. To on po roce 1945 vytvořil širokou voličskou základnu komunistické strany, navíc řízenou bolševiky. A tuto změnu nálad v exilu pobývající Beneš nevycítil. Navíc přeceňoval svůj vlivu na veřejné mínění a spoléhal na stranu národních socialistů. Jenže v jejím čele stáli "neosobnosti" typu Petr Zenkl, kteří neměli ani duchovní rozměr (charizma), ani organizační schopnosti komunistů (kromě Prokopa Drtiny a Pavla Tigrida).
Pochopení "únorových událostí"
Níže se pokusím, ponořením do paměti a s pomocí "vhledu" do akašické kroniky dějů té doby, nalézt klíč k pochopení dalších příčin, které vedly k "únorovým událostem". Jsou poučné proto, že v nich současníci mohou rozpoznat dějinné zákonitosti, platné v každé době. Tak mohou čtenáři rozpoznat, že všechny "národní katastrofy" vždy tkvěly a tkví v tom, že hlavní masa národa nežije duchovní zákony, neboli nedbá vzorového Řádu mezilidských vztahů.
Rozhodující pro zmaření Benešova dobrého záměru, tj. udržení demokratického uspořádání společnosti a "být mostem" mezi Východem a Západem, bylo tedy zblbnutí části masy voličů ve volbách v roce 1946. Potlačení duchovnosti (etiky) národa a tím jeho intuice, otevřelo prostor pro překvapivý volební úspěch komunistů. Debakl prozíravosti dovršila úspěšná, manipulativní a skutečné cíle zakrývající předvolební kampaň demokraticky se tvářících komunistů. Byl to národ sám, kdo se odsoudil k nešťastnému čtyřicetiletému přežívání v "rozvinuté výstavbě komunizmu"! O to více by si měli dnes občané uvědomit, jak důležité mohou být volby a v nich projevená nepředvídavost. V této souvislosti opět připomínám duchovní zákon o malých příčinách (vhození volebního lístku), a velkých následcích (rozkrádající a zahraničím manipulované vlády). Právě následky voleb 1946 by měly být pro Čechy poučením, jaké katastrofální následky mohou volby mít, a to i dnes, i kdy již "hrají" zákulisní hry jiné velmoci, jiné sítě a jiní demagogové používají jiné fráze. Smutné na věci je, že se hraje nejen o naše peníze, ale i o duši národa. Většina národa se po roce 1989 duchovně neprobudila, což nedává pěknou perspektivu ani státu, který se zdá být opět ve stavu duchovního nihilizmu s absencí vize budoucnosti. To ohrožuje samu kvalitu života. Na místo fyzického ohrožení nastoupilo nebezpečí rozplynutí národní a kulturní originality českého společenství v konzumním "blevajzu" Santa Clausů, v multikulti, v muslimských novotách... (po únoru to bylo v blevajzu pracovních kolektivů a "dědů Mrázů").
Katastrofa únorových voleb
Vraťme se tedy ještě zpět do roku 1946, do bojů o moc. KSČ tehdy v regulérních volbách, na základě čistě lživé agitace, a k Benešovu údivu, získala v českých zemích 41 % hlasů. Intuice čili duchovního rozměru zbavení lidé, lživost komunistické propagandy neprohlédli!(Dodnes slyším pana Polenu z N., jak říká sedlákům: "Lidi, nevolte ty komunisty, nebo jsou to poslední volby!" Volili.) Kdyby agitátoři KSČ říkali tehdy svůj skutečný záměr neboli pravdu o svých plánech, dostali by tak 15 % hlasů ve státě (jako po roce 89?) Jejich získaných 41 % voličů v českých zemích je dodnes světovým unikátem (v konkurenci čtyř stran a bez zahraničních peněz!). Není jiné země na světě, kde by se komunistické straně podařilo zopakovat takový volební zisk v soutěži více stran. V důsledku právě tohoto volebního výsledku získala KSČ automaticky klíčové posty vlády. Prezident Beneš byl ochromen. Počítal po vítězném vedení války a obnovení již zmizelé ČSR s jistým vítězstvím "svých" národních socialistů. Po ohlášení výsledků mocensky poklesl na "stín" aktivitou překypujícího předsedy vlády Klementa Gottwalda. Nadále už jen spoléhal na jeho lidskost a zbytkovou demokratičnost masy členů KSČ. (A na změnu ve volbách v roce 1948, které již ovšem komunisti nepřipustili. Zavedli v nich "jednotnou kandidátku Národní fronty".) Poražený prezident Beneš navíc marně čekal, že vedení a členové KSČ demokratického národa nedopustí pravé bolševické "revoluční" řádění. Prezident bez generála Moravce "nedohlédl", že ani Gottwald sám sobě nebyl pánem! Natož řadoví členové strany. Všichni měli za sebou "stíny". O schopnosti samostatného myšlení zmatených straníků nemohla být ani řeč. Katastrofa února 1948 byla tedy již jen výsledkem řízeného vývoje, protože KSČ, aniž o tom její členové měli tušení, řídily z pozadí odbojové "sítě". A ty byly plně v moci Stalinovy KGB!
Snažme se poučit z příčin vedoucím k "únorům"
Výsledkem voleb v květnu 1946 byl nastolen stav, že prezident Beneš se stal při záchraně demokracie bezmocným. Ač se snažil, seč mohl, "únoru 48" už zabránit nemohl. Sousední Rakušané, ač byli ve stejné situaci, komunisty nevolili. Proto nakonec museli Sověti, kteří je okupovali, souhlasit s jejich neutrálním statutem - tedy s postavením, po kterém toužil Beneš. Na druhé straně on osobně měl ještě "štěstí", že mohl, i jeho paní Hana, zemřít po "únoru" přirozenou smrtí. Sama osoba Edvarda Beneše byla Stalinem tolerována (kvůli vděčnosti za prozrazení "spiknutí Tuchačevského", za důsledný boj proti Hitlerovi, za jeho trvalé slavjanofilství). To Jan Masaryk takové štěstí neměl - na přímý Stalinův příkaz (bez vědomí Gottwalda) byl za otcův podíl na atentátu na Lenina vyhozen z okna vlastního ministerstva. Současný český člověk, který se snaží nebýt součástí momentálně převažující "podpásové kultury prázdných makovic", by se měl snažit pochopit pravé příčiny, které vedou k "únorům". Měl by rozpoznat, že těmi příčinami jsou odtržení myšlení hlavní masy lidí od křesťanské duchovní báze, pád základů etiky, ze které vznikla tato civilizace a také naše národní pospolitost a lidové zvyky. Odtržení od nich má vždy za následek vytvoření duševního vakua u jednotlivců v žití zvyků občanského roku, v pravidlech součinnosti rodin i v pravidlech mezilidských vztahů. To následně umožňuje rozmach destruktivních myšlenkových proudů s nefunkčností českého státu a jeho skryté ovládnutí silami ze zahraničí. Místo demokratické samosprávy se národu vplíží diktatura zahraničních cizorodých sil.
Rozbor příčin
Aby k tomu opět nedošlo, ještě podrobněji se pokusím o analýzu vzniku chybných pohnutek v myšlení větší části národa. A opět na rozboru příčin vzniku "vítězného února". K objevení dalších příčin vzniku deformovaného způsobu myšlení je třeba se ponořit až do společenského klimatu v Protektorátu. Tehdy se národní elita, zrazená světem a donucená k přetvařování, dostala z důvodu přežití (kolaborace) do stavu ztráty vlastního sebevědomí. Právě tento pocit viny z kolaborace byl tím faktorem, který v roce 1945 umožnil převzít iniciativu deklasovaným vrstvám, akceptujícím filozofii nekřesťanské varianty komunistů z Asie. Je smutnou pravdou, že sudeťákům a nacistům se brutálním a duši zraňujícím psychickým i existenčním tlakem podařilo namočit všechny slušné lidi, zejména českou inteligenci, kněze, podnikatele a sedláky, do zevních gest kolaborace. (Mám dojem, že dnes je totéž činěno penězi a poklonkováním americké pakultuře.) Vnucenou ponižující kolaborací byla staletá, národ vedoucí síla národa vnitřně zraněna a v širší mase zdiskreditována. Nacistické působení podlomilo vliv českého vzdělaného duchovního jádra. (Neučinilo totéž později sovětské a nyní americké?) A tento pokles vlivu vzdělanců na duši národa v roce 1945 Beneš neodhadl. (Vidí jej současní "politici"?) Z následku tohoto činění sudetských Němců bylo možné uvidět "boží mlýny v akci" v roce 1945. Jediná vrstva, která se mohla po válce těch nevinných německy mluvících občanů "království českého" zastat, byla ochromena. Ti lidé, kteří vnitřně vždy ctí a ctily Spravedlnost, se ji neodvážili po válce žádat pro nezatížené německy mluvící občany "království českého". Nacisté svou politikou způsobili, že v tehdejší populaci nebyla po válce významnější česká osobnost (kromě přeživších mimo koncentráky a exil), kterou by nebylo možné obvinit z nějaké kolaborace. To byl ten důvod, proč se všichni místně a kvalifikací významní lidé i při odporném řádění "revolučních gard" drželi zpátky. Jedinou zjevně nekompromitovanou vrstvou zůstal v roce1945 lumpenproletariát. O jeho spolupráci nacisté nejprve nestáli a jak se fronty z východu přibližovaly, přestal o ni stát zase on. Této tragické situace využily ponořené sítě komunistů a KGB a v poslední chvíli, spíše 9. května, tuto chátru ve formě revolučních gard, utajeně naverbovaly a zorganizovaly. Označili je za "partyzány", odbojové bojovníky apod. Ti v denacifikačních národních komisích a soudech převzali moc. "Odbojáři z 9. května" rozpoutali po válce teror a rozhodovali, kdo z kvalifikovaných Čechů kolaboroval "na oko" a může či nemůže do jakékoliv funkce. Přitom těmto darebákům dávalo směr jejich řídící "pozadí". Když ono "pozadí" potřebovalo, "zjistilo" se, že prověřovaný kolaboroval jen na oko. Tak to bylo nacházeno u těch, kteří se dali po válce ke komunistům, nebo potají přislíbili spolupráci odbojovým "sítím". Nejčastěji této možnosti využili právě ti všeho schopní, původně protektorátní udavači. O to víc o ně agenturní sítě KGB a STB a místní komunisti stáli, neboť je "měli v hrsti". (Vynořuje se mi v hlavě otázka, jak by to vypadalo po úplné degeneraci a následném zhroucení tržně liberální západní společnosti? Co by vyváděla o muslimy posílená duchovní chátra?)
K dokreslení příčin "února" neboli příčin tehdejšího revolučního zvratu přistoupila i další dosud naprosto nezmiňovaná fakta. Historici je prostě neznají, ve spisech je nepřečtou. Protože se komunisté (není někdo takový dnes?) již za války chystali plně chopit moci, podzemní odbojové sítě uchovaly v utajené aktivitě. Na přímý pokyn Slánského žádný z komunisty řízených odbojových okruhů Protektorátu nevystoupil z konspirace! (Že by opět boží mlýny pro Slánského?) Navíc byly tyto sítě po zhroucení státních struktur doplněny o další "všeho schopné". Pamatuji si, jak ve volební kampani roku 1946 nevystupovali za komunisty tito "jako odbojáři", ale naivní agitátoři, vlastně nevýslovní žvanilové v čele s kavárenskými komunisty. (Možná se neduchovní "analytici" kaváren dají koupit vždy a všude?) Pamatuji si např. v obci N. na komunistickou agitátorku učitelku, která agitovala tím způsobem, že prvním komunistou byl Ježíš. Pro volby užitečné kavárenské komunisty zlikvidovali bolševici v padesátýchtých létech, když je začal "brát fantas", že oni jako volební vítězové budou po volbách vládnout.
Výše napsané vím z osobní zkušenosti, protože jsem jako kluk ležel za kamny s ušima nataženýma. Dole v místnosti se mezi sedláky a živnostníky divoce diskutovalo. A mám sloní paměť, proto mě tak dráždí ta povrchnost o "únoru 48", "profesionály" vyučovaného a publikovaného. Je opět vidět odtrženost společenských "vědců" od reality. Nemohu se dokonce zbavit dojmu, že líčení tehdejší doby je úmyslně činěno tak, aby se čtenářům zamlžila intuice, aby se mladí z dějin neboli z "chodu božích mlýnů" nemohli poučit, aby si nevšímali všelijakých současných pozadí, které způsobují, že se z malých příčin vynoří velké následky. Sleduji s obavami, jak současní "analytici" společenských procesů v médiích musí psát autocenzurou jak za komunizmu, aby se zase zalíbili někomu, kdo uděluje tituly a platí granty. Příčinu vidím v tom, že současným materialistům společenských "věd" chybí "znalost světa idejí" neboli znalost duchovních zákonů. Tím nedohlédají pohnutky myšlení hlavní masy lidí a jejich následky. Jinak řečeno, duchovní pozadí společenských dějů je zamlžováno, aby se v mysli lidí nemohly vynořit rysy nehmotných zákonů, těch předestřených "Řádem stvoření", které jedině umožňují harmonický život lidské komunity a její nyní již nutný přechod do vyšší kvality civilizace. Jen duchovní prozření masy lidí může omezit mediální moc duchovně prázdných a zaprodaných jedinců a tím národní komunity přestanou být jimi manipulovatelné.
Desatero principů k přežití
Aby se současní čtenáři nepamětníci mohli dostat do nadhledu a neupadli při současných zákulisních dějích ve státě a světě do omylů, jako naši předkové v roce 1948, pokusím se níže popsat desatero principů, k jejichž žití by měla naše národní komunita (i západní civilizace) směřovat, abychom jako národ mohli přestát nastávající bouřlivé civilizační proměny bez velkých "vítěznému únoru" podobných katastrof. Kdo níže uvedené z na moc kandidujících politiků nerespektuje, toho zásadně nevolit!
- Stát musí zajistit svým občanům naprostou svobodu v hledání a přibližování se jediné Podstatě světa - Bohu, smyslu života, pokud tím svobodně hledající neomezují stejné právo jiných. Jestliže islám zakazuje odstoupení svým stoupencům od jeho vyznávání, nemá v této zemi a civilizaci co dělat. (V jednoho Boha věřiti budeš!)
- Stát nesmí nařizovat občanům náboženská vyznání a jejich proudy! (Neučiníš si představy Boha svého!)
- Stát a jeho funkcionáři musí zajistit, že všechny objekty a předměty, které se vztahují k Bohu, tj. Vyššímu principu světa, jsou chráněné před jakýmkoliv zneuctěním. Je civilizačně naprosto nepřijatelné, aby z jakýchkoliv důvodů kdokoliv hanobil náboženské objekty a tradice ve stylu Pussy Rayot nebo Davida Černého s jeho sochou svatého Václava na chcíplém koni. Nikdy nebudu akceptovat lidi typu "kulturtrégrů", jimž byla udělena cena Václava Havla.
- Stát musí zabezpečit právní jistotu a přednostní uctívání rodiny, přirozená práva rodičů i dětí. (Cti otce svého i matku svou!)
- Stát musí zákony a policií zabezpečit osobní bezpečnost každého občana. (Nezabiješ!)
- Stát musí zabezpečit nedotknutelnost v rámci zákonů získaného majetku. (Nepokradeš!)
- Stát musí zabezpečit důstojnost a právo na intimitu sexuality! (Nesesmilníš!)
- Stát musí zabezpečit spravedlivě fungující místně zvykové soudnictví. (Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému!)
- Stát musí výkonem správy státu zajistit právo občanů na výkonem či zákony podloženou majetkovou a citovou nerovnost. (Nebudeš závidět bližnímu ani statky, ani ženy (muže), tj. citovou a erotickou seberealizaci!)
Na těchto principech vyrostla západní moderní civilizace a jejich nerespektováním se zhroutí. Bohužel se zdá, jakoby někteří politici (i kněží!) nejprve po "únoru", nyní zase pod vlivem špinavých peněz, pracovali na rozvrácení etických fundamentů západní civilizace. A nespolupráci při tomto rozvratu vyčítají Putinovi! Máme se z dějin poučit! Tak si na důsledcích takového nedodržení po "únoru" 1948 vzpomeňme, k jakému stavu společnosti se tato v padesátých létech dostala. Doufám, že se hlavní masa národa vzpamatuje a vyhodnotí jejich dodržování současnými veřejnými činiteli s patřičnými volebními dopady. Jinak můžeme mít za jisté, že ignorancí přivolané a kybernetikou zesílené "peklo" bude ještě horší, než to, co jsme zažili v padesátých létech.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2015.