Páter Vích, jinak též „táta Martin“ ze šumavské Dobrše byl sluníčko samo. Žádná farářská strnulost.

O jedněch Vánocích se z jeho gotického kostelíčka ztratila soška Ježíška. Bylo to podivné. Po mši vyzval, aby se všichni modlili za to, aby zloděj sošku vrátil. Jakmile modlitba skončila, otevřely se se skřípáním dveře, nejprve se objevila soška a za ní klučina, který jinak panu faráři ministroval. Nesl ji opatrně a posvátně před sebou. Na káravý pohled farářův začal nejistě vysvětlovat: nechtěl ji ukrást, jen si ji na chvíli půjčil. Před Štědrým dnem si totiž přál, aby mu Ježíšek nadělil sáňky. Když sáňky opravdu našel pod stromečkem, slíbil Ježíškovi, že ho za to na nich povozí. Vzal tedy sošku a Ježíška třikrát svezl z kopce nad vsí.