Josef Staněk
léčitel samouk, filosof

Po skončení první světové války se Evropa stala "duchovním spáleništěm". Její tisícileté křesťanské náboženství zůstalo živé jen v nevzdělaných vrstvách společnosti, ale vědomostní a mocenské elity se staly fakticky agnostickými. Proto se v místě evropského duchovního vakua zákonitě začaly usazovat tři "náhradní" světonázory.

Na Západě převládlo v "nóbl vrstvách" náboženství "zlatého telete" neboli peněz a tělesné poživačnosti. Ze setrvačnosti a s ohledem na prostý lid, se bohatými kruhy fakticky žitý "liberalizmus" ještě halil do hávu křesťanství. Jako svou zevní formu si "uctívání peněz a tělesnosti" zvolilo tzv. vládu lidu, nazvanou demokracie (lid si ovšem nikde a nikdy nemůže vládnout - naopak, proto se jmenuje vláda "vládou", že přiměřenou silou spravuje masu k vládě nezpůsobilých). Musí se ale dodnes uznat, že tzv. demokratická forma správy státu byla a dosud je nejlepší formou, neboť poskytuje "pojistku" ve vztahu ke Spravedlnosti. Tou pojistkou je právo veta voličů! Masa občanů skutečně může prostřednictvím voleb vládnoucím kruhům některé věci zakázat. Jestliže je něco ovládaným národem vnímáno jako Spravedlnosti odporující, vládnoucí kruhy si to navzdory vlastnictví "hypnotizujících" médií nemohou dovolit udělat. Toto dilema pregnantně vyjádřil jasnozřivý britský premiér Winston Churchill slovy: "Demokracie je špatný způsob vlády, ale nic lepšího není." Dokonalý způsob správy státu, tj. poznávání hmotných rozměrů reality vědou a duchovních rozměrů reality (etiky) náboženstvím blízkým Bohu, nebylo v tehdejším stavu poznání civilizace možné. Pro nastolení kvalitnějšího způsobu správy státu nebyl (a zatím není) ani dostatečný vědecký fundament, ani Bohu, vnímavému již ne jako "velký člověk", ale jako Světlo, dostatečně přiblížené a přesvědčivé náboženství.

"Peklo" si tvoří lidé sami

Vedle tohoto agnostického okruhu civilizace vyrostly přímo satanem vedené dva jiné civilizační okruhy. Jeden ateisticko-komunistický, druhý nacistický. Na základě intuice (duchovního citu) si měl už tehdy každý člověk domyslet, že vojenské střetnutí zmíněných civilizačních okruhů je podle zákonů duchovní dimenze nevyhnutelné. Satan, vládce těchto dvou okruhů (nacizmu a ateizmu) je přece z povahy svého působení na lidi vždy organizátorem válek a utrpení, a sice proto, aby si lidé skrze zlé následky uvědomili chyby svého myšlení a konání. Musí poznat, kdy žijí mimo Řád stvoření a opravit se! Poznat, že tímto svým špatným konáním přivádí temnému astrálu (záhrobí, peklu) energii k jeho existenci, vlastně jej vytváří (viz lidové přísloví: "Čiň čertu dobře, (svým) peklem se ti odmění!"). Lidé sami svým špatným konáním nedovolí existenci obdoby duchovního ráje ve hmotnosti. Existující temné záhrobí mrtvých, lidově peklo, nemůže být z podstaty věci výtvorem Světla. Není žádným "trestem absolutně milostivého" Boha, který jen dává život. Temné záhrobí vytvářejí a energii k jeho existenci mu dávají jen Satanem matení lidé. "Peklo" je "živeno" z energií duševního utrpení, z předčasných smrtí lidí, z nenávistného myšlení a cítění. Je nemoudré podezírat z jeho vytvoření Boha, protože jeho "obyvatelé", padlé duše (démoni), nemohou přijímat energii ke své existenci z jasu Boha. Nemají na něj totiž naladěnu "přijímací anténu" čili čistého ducha.

Dárce života vyzařuje jen lásku a pozitivitu, jak je stále zaznamenáváno lidmi, kteří přežili klinickou smrt. Bůh oživuje hmotné tělo prostřednictvím oživování "chemické sloučeniny" zvané DNA, duši dává energii skrze bytostné síly přírody a víru v Boha (touhu po něm). Člověk dostává při zrození tyto rozličné druhy energií těla a duše ve formě "půjčky", aby s nimi po dobu života v těle správně hospodařil a poznáním všech rozměrů stvoření se přiblížil k Pravdě (Bohu). Toto "energetické" boží věno k životu popisuje Ježíš v Evangeliu prostřednictvím podobenství o "půjčce" různého počtu "hřiven" jednotlivým lidem. Lidé "hřivny" formou daru života propůjčené musí na konci života vrátit Dárci - ovšem rozmnožené! Tímto podobenstvím o půjčených hřivnách popsal Ježíš nejen různě velké vybavení jednotlivců pro život, ale zejména povinnost hřivny rozmnožovat, neboli starat se o duchovní vzestup duše. A takto vlastně vyjádřil i pravý smysl existence lidského ducha v těle. Tedy nikoliv kvůli tělesnému konzumu existuje člověk, jak učí a konají současní ateisti a vládci (viz stálá jednání o národním důchodu jako hlavním ukazateli ve společnosti), ale kvůli rozvinutí své duše je člověk živ.

Jestliže ovšem kdokoliv k životu propůjčenou vitalitu a inteligenci nevyužije (tzv. zakopaná hřivna), nebo použije ke zlu, její energie nemůže zmizet. Nic existujícího nemůže zmizet, jen se proměňuje. Proto tato energie "propadá" ke karmickému "využití" Satanovým duším. Jinak řečeno - zneužitím vitálních a duševních energií za života lidí, se živí temné záhrobí zemřelých. Proto je důležité, aby si všichni, kteří usilují o duchovní vzestup, uvědomili následující zákon:

Jakmile se v zemích a národech rozmohou ve větší míře satanské mocenské principy a přístupy k vládnutí, tj. na síle založený egoistický nacionalizmus a ateizmus, propuknutí válek, utrpení a masových předčasných smrtí je neodvratné! Je propůjčenou pravomocí Satana, aby skrze války a pozemské hrůzy obnovoval harmonii viditelné a neviditelné strany stvoření. Ne Světlo, nejjasnější a nejmilostivější Bůh, ale Satan je Bohem zmocněný k vybíjení zneužitých energií (hříchu), a tím vykonává Spravedlnost! Viz antická moudrost: pádu civilizace předchází pád mravů. Nebo: Satan nenávidí ty, kteří mu podlehnou!

Se vznikem ateistického bolševického a nacistického bloku se stala zvěrstva další světové války neodvratnými. Aby si tyto satanské soustavy k válce připravily podmínky, začaly zbrojit. Tím došlo k posunům v poměru velmocenských sil v Evropě i ve světě. Jak snad již bylo pochopeno, vznik prvorepublikové ČSR podnítily síly velmocí vítězných v první světové válce - Anglie a Francie. V učebnicích byl vznik ČSR samozřejmě zdůvodňován "naplněním práv na sebeurčení národů", ale skutečnou příčinou vzniku prvorepublikové ČSR byla mocenská hra velmocí. Jakmile se ale Adolf Hitler v Německu se stal tak silným, že se mohl přestat bát akce Francie, o Anglii zaměstnané v koloniích ani nemluvě, začala mít česká vládnoucí a vědomostní elita, a prezident Beneš zejména, obavu o další existenci republiky. Hitler se také nijak netajil tím, že rozpoznal ČSR jako "mateřskou letadlovou loď" Západu a židobolševizmu ve střední Evropě, a že bez její likvidace nemůže o jakékoliv úspěšné expanzi kamkoliv uvažovat. V tomto aspektu byl prezident Beneš bohužel jen částečně prozřetelný. Snažil se, seč mohl zajistit smlouvami další existenci státu, třeba i spojením s "čertem" (SSSR). Ale na druhé straně kvůli jeho politickým aktivitám nemohl Hitler od počátku postupovat rychleji a přímo. K zničení ČSR zvolil nakonec postup, založený na západní sofistikou deklarovaném "právu národů na sebeurčení". Žádal jej tedy i pro německy mluvící občany v ČSR. Snadno si odhadl, že jakmile padne profrancouzská "malá dohoda" (ČSR, Jugoslávie, Rumunsko) a politickou hrou podpoří nepříčetnou politiku polského státu, (nepříčetností proslulou dodnes) dostane předválečnou ČSR a její zdroje "zadarmo". V krizových předmnichovských dnech v hovorech "od stolu" generálům říkal: "Znám Čechy, Srby a Poláky z Vídně. Srbové a Poláci se neohnou, ty musíme zlomit silou. Ale Čecha nezlomíš. Když je tlak, ohne se. Jakmile ale tlak povolí, šlehne zpět. Západ je degenerovaný a za Čechy bojovat nepůjde.

A v dikci této politiky mu dokonale vyšel "obchod" s mírem v Mnichově. Duchovně slepí západní politici vydali Hitlerovi svoji "východní frontu" v nadějí, že se jeho zuřivost otočí na SSSR. Sám Hitler se po mnichovských jednáních vyjádřil: "Jsem znechucen, s jakými politickými a osobnostními nulami jsem v Mnichově musel jednat!" (Daladier, Chamberlain).

Hitler se Čechů bál

Výše popsané je obecně známo. Co bylo z výuky dějin kolem první republiky vypuštěno je zásadní chyba české mocenské elity a prezidenta Beneše. Jmenovaní si měli úpadku Západu všimnout včas. Byli i varováni mnoha osobnostmi a tak mohli sebe i národ lépe připravit na "koly osudu" již nasměrovaný velmocenský děj! Tím by českému národu vznikly nastávajícími evropskými mocenskými zápasy menší duchovní škody. Tzn., že od roku 1933 měla být k obraně duchovního jádra národa připravena "varianta B". Mělo být lépe připraveno ponoření se elit všech typů do pro Hitlera "neviditelna", včetně emigrace. I s pomocí mocenskými okolnostmi vynucené " proněmecké" vládní garnitury. Později byla nouzově tato hra prováděna vlastenci typu Emila Háchy a generála Eliáše. Jmenovaní "kolaboraci" nečinili proto, že by s Hitlerem souhlasili, ale proto, aby Hitlerovu agresivitu a nenávist odvrátili jinam, a sice na ty, kteří jí svou politikou otevřeli cestu. Nedostatečná Benešova předvídavost byla bohužel zákonitá. Nebyl, na rozdíl od Masaryka, kterému vyčítal nadměrnou náboženskost, dostatečného duchovního založení - nebyl intuitivní! Projevovalo se to třeba tím, jak naletěl německé zpravodajské hře a "prásknul" Stalinovi údajný vojenský puč proti němu (poprava Tuchačevského a generálů). Dále za války v roli "znalce osoby" Stalina chybně vylíčil Rooseveltovi budoucí vývoj v SSSR atd.

Naštěstí v září 1938 prezident Beneš na intuici dal a budoucí velkou válku vycítil.  Přeskupením zabránil beznadějné válce ve stylu: osamocení Češi versus nacistická říše. Po válce vyšlo z nacistických archivů najevo, že Benešovo přeskupení (letců a zpravodajců) do Anglie bylo nejlepší ze špatných řešení. Hitler Čechy tak nenáviděl, že si přímo přál válku proti osamoceným Čechům, opuštěných i Slováky! Dokonce v Mnichově vyčetl Mussolinimu, že k "mírové" konferenci dal podnět. Jejími protokoly bylo umožněno mnoha českým i židovským intelektuálům v ČSR stáhnout se do předem připravených pozic emigrace a nenápadna. Z poválečných archivů vyšlo najevo, že Hitler v rámcích konfliktu s osamělými a všemi opuštěnými "evropskými českými válečnými štváči" plánoval, že kromě vojáků vyvraždí celkově 100 tisíc příslušníků masarykovské české inteligence. Touto "jako vojenskou operací" se chystal degradovat zbytek českého národa na otroky, kteří budou odpracovávat vzniklé válečné škody. Satanem řízený Hitler nepochyboval o tom, že k tomuto "výkonu práva na sebeurčení sudetských Němců" bude mít klid ze strany západních velmocí i od Stalina (jako za varšavského povstání o pět let později). Prezident Beneš tedy před válkou, za války i po ní leccos zkazil, ale jednu zásluhu o český národ skutečně má. A sice tu, že zabránil předem ztracené a krvavé válce s půl milionem mrtvých v roce 1938. A to je dost velká zásluha, aby si mírně kladné dějinné hodnocení zasloužil.

Jakmile se Hitler zničením ČSR zbavil nebezpečí "malodohodové druhé fronty", rozhodoval se jak dál. Západní agnostici nevedení Duchem si mysleli, že se otočí na východ a zaútočí na SSSR. Jenže Hitler byl natolik Satanem inspirovaný (vychytralý), že odhadl, že v dané rozloze Ruska a při fatalistickém založení ruských vojáků, je jeho dobytí nesmírně obtížný úkol. A dobře tušil, že židovští chytráci na západě počítají s tím, že až bude Německo vyčerpáno nekonečným bojem na východě, zaútočí Západ na něj. Aby se opět stal všeobecným vítězem a opět mírové podmínky diktujícím. Neboť západní intrikáni často přemýšlí ve stylu "odrovnat dva blbouny jednou ranou" (nacisty, bolševiky). Jen intuice zbavení se mohli divit, že se mazaný Hitler "překvapivě" dohodl s druhým satanistou Stalinem na dočasném rozdělení si východní Evropy ("Pakt o neútočení"). Po uvolnění si rukou na východě pak wehrmacht jedním a snadným úderem dobil celou západní Evropu mimo Británii. (Hle jak se pro Západ projevily boží mlýny!)

Intiutivní tušení Čechů o konci války

V té době se ale dostalo boží pomoci a naděje evropským národům tím, že se v Anglii ministerským předsedou stal intuicí vedený Winston Churchill. Teprve až v jeho osobě dostal satanskou intuicí vedený Hitler odpovídajícího protihráče. Jenže Británie se v roce 1940 nacházela v katastrofické situaci a stála na prahu totální vojenské porážky. Té mohly zabránit jen úspěšné operace tajných služeb, odhalujících další tahy nepoměrně silnějšího wehrmachtu. Tyto zpravodajské operace se jim však dařily jen částečně. Angličanům se sice podařilo rozluštit kód enigmy, ale kontinentální zpravodajské hry anglická rozvědka prohrávala. Dokonale jí je "kazil" další genius zla, satanskou prozíravostí řízený Reinhard Heydrich. Bylo štěstím pro Anglii, že jej Hitler, který se z dosažených výsledků přesvědčil o jeho mimořádných schopnostech, jmenoval říšským protektorem v Čechách. Měl k tomuto relativně překvapivému jmenování dva důvody, o kterých se nyní pravidelně mlčí. Prvním důvodem bylo správné tušení, že Angličané zanechali v Česku svou výkonnou ponořenou síť, které se hantýrkou říká "zpravodajská kapela". Byla vlastně umístěna uprostřed Říše, a proto její zničení včetně zničení špiček české inteligence, bylo naléhavé. To byl první Heydrichův úkol. (Mimo jiné poprava generála Eliáše a skupiny kolem agenta A54.) Druhým Heydrichovým úkolem bylo změnit klima v Protektorátu. Jak mi vyprávěl otec a děda, když Hitler 22. června 1941 zaútočil na Rusko, začali Češi intuitivně tušit, že Hitler válku přes momentální úspěchy prohraje. Pouze se divili, že z počátku Němcům válka na východě až " moc dobře šla". (Děda znal Rusy z první války a věděl, zač je tam "války loket".) Nálada národa se v Protektorátu okamžikem vpádu do Ruska všeobecně a bez jakéhokoliv domlouvání, změnila. Tuto změnu nálady okamžitě osobně sdělil Hitlerovi další satanista, K. H. Frank s tím, že je nutné Čechům, demoralizujícím německé vojáky na dovolené z fronty, terorem "zmrazit" úsměv - myslel si, že jej Hitler jmenuje protektorem. Jenže Hitler potřeboval k oběma výše uvedeným akcím rafinovanějšího vykonavatele, nikoliv primitivního vraha Franka. Proto na tento zapeklitý úkol poslal v roli zastupujícího říšského protektora třetího nejmocnějšího muže Říše, Reinharda Heydricha.

Jenže tím udělal velkou chybu - otevřel šanci k akci dosud neúspěšné a zoufalé anglické rozvědce. Ve zpravodajských hrách ji geniální zločinec Heydrich dosud vždy "přehrál". Vždyť jediným anglickým zpravodajským úspěchem byl český agent A 54. Proto Churchill při audienci "ještě emigranta Beneše" požádal o provedení atentátu na Heydricha jeho lidmi. Každý znalec Hitlera (i Beneš) musel tušit, jaké to bude mít následky. Vzít Hitlerovi jeho  oblíbence! Proto se Beneš nepochybně zdráhal. Ale když mu Churchill mezi čtyřma očima řekl, že on sám mu zaručuje, že když se atentát zdaří, budou "Češi sedět při poválečném uspořádávání Evropy u stolu vítězů", emigrant Beneš s tušenými oběťmi souhlasil. Zavolal generála Moravce a dal mu známý rozkaz "Antropoid". Atentát se zdařil, následky v Protektorátu byly strašlivé, řádění sudetských Němců rovněž, ale v tom okamžiku se v Anglii odehrála zásadní státoprávní změna! V jejím důsledku se emigrant Beneš stal prezidentem Benešem v exilu a mnichovská dohoda byla Anglií anulována. Měli bychom si více uvědomit, jak jsme se tímto dějem stali svědky nepředpokládaného děje, tedy zázraku! Již zmizelá Československá republika vstala z popela!!! Doslova jako "pták Phoenix"! Oheň a popel Lidic a Ležáků a krev tisíců povražděných českých intelektuálů začaly volat k Bohu o Spravedlnost. Jen duchovně slepý může nevidět chod božích mlýnů i běhu lidských dějin!

Český magický protor

Poprava Reinharda Heydricha českými parašutisty Gabčíkem a Kubišem, vraha elit českého národa a autora konečného řešení židovské otázky, nebyla však žádnou místní okrajovou událostí nebo epizodou, ale klíčovou událostí druhé světové války, neboť při zabití Heydricha ve skutečnosti šlo o úspěšnost vylodění v Normandii! Když totiž Angloameričané připravovali druhou frontu a vylodění ve Francii, vypočítali si, že bez kamufláže o místu vylodění nemají šanci na úspěch. Proti německé 400 tisícové dobře vyzbrojené a vycvičené protiinvazní armádě by jejich první vlna vylodění, tedy 150 tisíc spojeneckých vojáků, neměla šanci za předpokladu, že by protiinvazní armáda byla poblíž vylodění! To proto generál Eisenhower řekl, že rozhodující bude udržet se na pobřeží 21 dní. S cílem zmást Němce v otázce místa vylodění byla rozjeta dnes již známá mnohostranná matoucí zpravodajská operace. Včetně obětování centrály francouzského odboje. Matení německé rozvědky bylo naštěstí úspěšné. Ovšem kdyby by v roce 1944 ďábelsky jasnovidný Heydrich jako šéf kontrarozvědky SS živ, jako genius zla by nepochybně tuto anglickou zamlžovací vyloďovací hru prohlédl. V důsledku toho by wehrmacht vyloděné spojenecké vojáky bez těžké techniky po neskutečném masakru zatlačil do moře. Takový neúspěch by měl katastrofální následky pro další průběh války. Nepochybně by se protáhla. V důsledku oddálení konce nacistického Německa by americké atomové bomby dopadly koncem roku 1945 na Německo, protože bombardováním ničené Německo by na jejich výrobu již nemělo sil (první úspěšný atomový výbuch sděloval prezident Truman Stalinovi, aby jej postrašil, na konferenci 1945 v Postupimi).

Za to, co jsme my Češi jako národ museli vytrpět za heidrichiády, by nám tedy měli být vděční nejen Francouzi (Heydrich měl po pacifikaci Čechů odjet jako zmocněnec do Francie), ale zejména Němci! Představte si, jak by vypadalo Německo po bombardování atomovými bombami! Z uvedeného zákulisí dějů je zřejmé, jak prognosticky významný je pro směr evropského vývoje "český magický prostor". Již dříve jsem zmiňoval, jak a proč se teprve z budoucnosti vynořující celoevropské společenské děje odehrávají nejprve v malém Česku - jakoby ve "zkumavce", v malém, na zkoušku (viz reformace, ateizmus, komunizmus, jeho pád zevnitř v roce 1968, pád definitivní v roce 1989, i přicházející pád věrohodnosti a tím budoucnosti liberálního ateizmu). Uvedl jsem, že je to proto, že duchovní jádro českého národa je intuitivně disponované (duchovní vůdcové a "magické zářiče"). Proto si také "skeptikové" zle stěžují na irracionalitu, na to, že "co Čech to šaman"! Pomocí duchovního vedení vnímáme prostě lépe než jinde "zákulisí" viditelného jeviště dějin. I přicházející pád konzumní společnosti.

Tři zákony nastiňující budoucí vývoj světa

Z výše popsaného nepochybně mnozí odvodili alespoň tři zákony, podle nichž je možné odciťovat další směr chodu Spravedlnosti dějin. Jsou to:

1. I zdánlivá malá zevní událost, třeba atentát, jestliže jsou za ní skryty neviditelné jemnohmotné "nitky" duchovního zápasu o lidstvo, má, aniž doboví lidé musí souvislosti postřehnout, vždy za následek dalekosáhlé historické dopady. Obdoba pozorování: malé příčiny, velké následky! Nebo: mávnutí motýlích křídel na Havaji může mít za následek hurikán v Atlantiku! Abdrushin: všímejte si "nenápadných" maličkostí!
2. Jakákoliv nezaviněná krvavá oběť (Lidice a heidrichiáda) vždy volá k Bohu o Spravedlnost a nikdy není nevyslyšena! Ani dnes žádná začatá zdánlivě "humanitární válka" neujde přehodnocení Spravedlností. Neviditelné nitky energií násilí oživí vždy síly zla a zmaru a strhnou do propasti své iniciátory. Proto stále platí: Nezabiješ, kromě sebeobrany, jakkoliv zdůvodněně. I dnešní násilníci zákonitě sklidí svou setbu.
3. Správně vykládat skutečný význam dějinných událostí nemůže ateista neboli člověk, který se odmítnutím existence odvrácené strany reality sám vzdal vnímání nadčasovosti a celistvosti reality. Možná mi to uniklo, ač jsem toho dost přečetl a viděl, ale já jsem tzv. oficiální historická a politická zdůvodnění výše popisovaných dějů nenalezl jako logická a opřené o dějinné Spravedlnosti. Možná si tuto "absenci logiky dějin" někteří lidé vysvětlili jako "náhody" nebo pro ně vytvořili jiná ideologická zdůvodnění. Mně ovšem všechna tzv. "vysvětlování" vědeckých historiků kolem vzniku a zániku první republiky, atentátu na Heydricha, průběhu druhé světové války atd., připadají bez duchovního kontextu nadčasové Spravedlnosti nevěrohodná. Proto jsem se do minulých dějů ponořil v roli "astrálního cestovatele" a výsledek pozorování právě popsal. Právě tak se pokouším poněkud nevědecky a z jiného úhlu pohledu popsat akašické pozadí "února", "osmašedesátého", "devětaosmdesátého" i současnou civilizační krizi. A je na čtenáři, aby si popsané v článcích posoudil a porovnal věrohodnost s oficiálními popisy událostí. Z běhu dějů minulosti se totiž člověk může naučit odhadnout i následný dějinný vývoj.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2015.